Preparát vynalezl už v polovině 70. let. „Doping to ovšem není. Na seznamu látek, které mají sportovci zakázány, se sice ocitl. To ale neznamená, že jde o doping. Novináři ho za doping označují, ve skutečnosti tomu tak ale není. Sám fakt, že byl na seznam zařazen, je podle mne velká hloupost. To rozhodnutí postrádá opodstatnění.“

„Standardní klinické testy prokazující, že jde skutečně o prostředek,  nelegitimně zvyšující fyzické výkon sportovců, jsem dosud nezaznamenal.  Tvrdit proto, že je tomu tak či onak, postrádá základ. Napřed se musí dokázat, že tomu tak je, nebo dokázat, že tomu tak není. A to, že jedna teta povídala, že bere mildronat, a proto je ho třeba zakázat – ne, takhle to ve světě vědy nechodí. Tady už to zavání politikou.“

„Předpokládám, že jde o politické hrátky. Kde schází opora ve vědě, lze zákaz pojmout politicky.“ Tím spíš, že u příslušného výboru světové antidopingové agentury (WADA) se „sebemenších důkazů dožadovat ani nelze. Je přeci známo, ve kterých zemích se mildronat užívá – tam, kde je k dispozici. Registraci má v postsovětském prostoru, prodává se však také po internetu. Koupit se dá i tak.“

Skutečnou funkcí preparátu – vysvětluje vynálezce – je „prevence odumření srdečních buněk, jsou-li vystaveny meznímu kyslíkovému deficitu – takzvané ischemie. Od počátku byl v zásadě určen pro nemocné, mající  problémy s prokrvením srdečního svalu následkem aterosklerózy, trombózy či jiných chorob. Sportovci ho užívají za jiným účelem. Pokud během tréninku překročí hranici, za níž srdeční svaly netrpí jen kyslíkovým deficitem, ale vypovídají službu, a dojde tedy k mikroinfarktu, rozsáhlému infarktu atd., bez mildronatu mohou, což se stává, zemřít i mladí lidé. Byli jsme toho svědky už nejednou.“

„Když totiž sportovci trénují, dělají to až na hranu. A pokud trénují a užívají mildronat, disponují ochranou dokonce i v situacích, kdy by už srdce jinak  vypovědět službu muselo. Mildronat je tak chrání před smrtí.“

Preparát přitom „nezvyšuje výkon. Sportovec prostě jen jedná proti svému zdraví, pokud však užívá mildronat, netrpí tím jeho srdce“. Výlučným účinkem preparátu je „prevence srdečního selhání“.

Paradoxní je přitom – říká Kalvins na další dotaz BBC - i sám důvod, proč se o preparátu ví v podstatě jen na území někdejšího SSSR. „Preparát jsem vynalezl v roce 1976, klinicky se užívá od roku 1984, prvá registrace proběhla tehdy. Bylo to v SSSR, tady se registrací preparátů v zahraničí nikdo nezabýval. Nemá-li člověk patent dneska, není s to své zájmy vůči konkurenci ochránit. Jít s něčím na trh poté, co napřed investujete do registrace, aby pak přišel někdo jiný a začal to prodávat s využitím vaší dokumentace, nemá smysl.“

Právě „proto preparát nikdo v zahraničí ani nekopíruje“. I on by ho totiž „musel napřed registrovat“, ještě dřív „provést klinické testy“ a vynaložit další náklady - s rizikem, že „jen co tak učiní, využije toho, aniž se mu to kdy vrátí, konkurence“. Zavádějící je i tvrzení, že sportovci z jiných zemí preparát neužívají. Na seznamu, obviněných kvůli tomu z dopingu, jich „figuruje už šest, nemajících s bývalým SSSR nic společného“.

Vznikl preparát na vojenskou zakázku, táže se BBC. „Nikoli, na vojenskou ne. Já se prostě jen zabýval otázkou dlouhodobého stresu s negativními následky.  Zajímalo mne, co konkrétně v takových situacích v lidském organismu odchází.  Objevil jsem látku, která to způsobuje, a rozhodl se, že je potřeba vyrobit takovou, jež nositeli signálu nedovolí, aby k tomu došlo. Tak přišel na svět mildronat.“

A prokázal v praxi, že „buňkám umožňuje adaptaci na značný deficit kyslíku a přežití v podmínkách, kdy normální buňka odumírá. To proto, že se při produkci energie přepne ze spotřeby tuků na spotřebu cukrů, vyžadující méně kyslíku. Generuje to však méně energie, a proto tu o žádný doping nejde.“