Mašíni a spol. páchali teror, nad nímž se zvedá kufr. Kajícnou omluvu dluží dodnes. Zemi, kde se narodili, uráží i na stará kolena. Litují jediného. Že zamlada nevyprovokovali i světovou válku. Klaní se jim i celé knihy a televizní relace. Na pohřeb jednoho z nich vyrukovala vládní delegace. Padne i za tohle vše - 12 let natvrdo?
Pak je tu ovšem i „státní terorismus“. Mezinárodní kodexy ho definují přesně. Války, porušující Chartu OSN, sem spadají především. Zvlášť ty, vedené z podvodných důvodů. Se statisíci zmařených životů na konci. A vedoucí k humanitárním pohromám a uprchlickým exodům, jaké svět nepamatuje od Hitlerovy sebevraždy.
Agrese za „změnu režimu“ proti Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku a Libyi - i „cizíma rukama“ proti Sýrii - jsou z tohoto ranku. Po WikiLeaks a řadě amerických šarží to dokládá i čerstvá Chilcotova zpráva. Ódy mediální i vládní však velebí i teror z moci úřední. Je-li novela míněna vážně, justici čeká příval nových kauz. Pod její paragrafy totiž spadají i všichni, kdo fandí krvavému puči na Ukrajině. Válce proti Donbasu, který se mu vzepřel. O upalování bezbranných civilistů v Oděse ani nemluvě.
A co české „zahraniční mise“ do válek, jež staví mimo zákon i Chilcot? Kdo že je to tu „organizuje“? „Financuje“ je z našich daní? A právě tím soutěží o hujerské prebendy?
Ikonou doby je dvojí metr. S logikou nakládá jako rituální kat. Už se zaskvěl i démanty typu „etická válka“ a „humanitární bombardování“. Posvátná úcta k nadutému žvástu je však po sezóně. Vládní novela kuje velký bumerang. Do rukou opozice, vydávané za „zločince“, je to skvělá munice.