Dotaz
Hezký den pane doktore. Trochu bych navázal na dotaz přede mnou . . nějak si nedovedu srovnat v hlavě následující věc. Karel Marx ve svých filosifických pracích dal najevo, že nemá rád rusy a potažmo i slovany. Proč se část jeho díla stala základem marxisticko - leninské filosofie ve většině ruských a slovanských národů?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Až se do Marxe pohroužíte ještě o kus víc, zjistíte, že se rusky dokonce učil. Ne snad z přemíry volného času, ale proto, aby si mohl nastudovat statistiky i další matérii k vývoji ruské občiny a agrární otázky po zrušení nevolnictví. Tady najdete i pozoruhodné úvahy, proč je to právě Rusko, kam se může přestěhovat přední linie emancipačního pokroku. Byla to až neuvěřitelně prozíravá skica toho, čím I. světová válka skutečně kulminovala.
Marx i Engels byli ovšem i pod bezprostředním vlivem role, již ruské samoděržaví sehrálo při potlačování “jara národů” v letech 1848-1849, kterého se velice aktivně zúčastnili sami. Hlavně tady je i prazdroj přezíravých glos na adresu nás, Čechů, i dalších slovanských národů. Většina naší tehdejší politické reprezentace však tehdy skutečně do značné miry přijala roli “užitečného idiota” habsburského trůnu.
Svou roli hrály i faktory typu polských povstání proti carskému Rusku, s jejichž poraženými lídry v emigraci byli Marx a Engels v osobním styku. Anebo tvrdých střetů s Michailem Bakuninem, který se I. internacionálu snažil podřídit nápadům, koketujícím i s individuálním terorem a dalšími vylomeninami, jež se mohly stat vítanou záminkou tvrdé represe. Ten samý Engels se však později – Marx tuhle etapu už v podstatě nezažil - vyjádřil značně pochvalně o naší sociální demokracii.
Na celém tématu, které nastolujete, je však podle mne nejzajímavější jiná stránka. A sice jak se s tím, jak moc Rusku rozuměli Marx a Engels – a v čem byli opravdu tak trochu zajatci “západoevropské” optiky – vyrovnával Lenin. Jak jejich pohled – hlavně na agrární otázku a emancipační potenciál rolnictva – postupně cizeloval za hranice toho, nač přišli už oni. Tím ovšem reagoval i na změny, související s přechodem kapitalismu volné soutěže do monopolního stadia – a tedy i gradaci nerovnoměrnosti v jeho vývoji a nůžek mezi “metropolemi” a “periférií”. Dnešní jedničkou na tohle téma je ruský historik Sergej Kara-Murza. Většinu jeho titulů najdete na jeho webu a gratis. Vřele doporučuji.
