Kde ti lidé žili před třiceti lety
Pane doktore, chtěl bych se zeptat na váš názor. Neustále slyším, jak si současní důchodci stěžují na to, či ono. Hlavně si většina mimo jiné stěžuje, na nízké důchody a vysoké náklady na bydlení. Vezmu-li věk seniorů (důchodců) 70 až 80 let, tak těmto bylo v devadesátých letech, "době rozkrádání majetku státu, který podle soc. ústavy byl majetkem občanů", tak čtyřicet až padesát let. Mnohým i méně. Jen mě zajímalo, kde tito lidé žili a co dělali proti tomu, by dnešní situace (třeba vysoké nájmy, nízké důchody) nenastala. Vzpomínám si, když se jim scénář, co by mohlo nastat a tedy nastalo, bylo tehdy řečeno, dostalo se od nich nadávky na komunistické zaprodance (to říkám velmi slušně). Stejně obdobně budou láteřit současní třicátníci a výše letí zajímající se jen o nějakou Gretu a hlavně mobilní připojení. Ptám se ještě jednou, kde žili ti dnešní důchodci před třiceti lety? Připadá mi, že byli hybernováni. A myslím, že je jim to také potřeba připomínat.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Vaše otázky míří do černého. Jalovým iluzím, hraničícím se zatměním ducha, propadla i spousta lidí, od nichž by člověk čekal víc moudrosti. Mnozí se ke každému, kdo jim ty klapky zkoušel srazit z očí, chovali s blazeovanou arogancí. Pominout ovšem nelze ani jisté "polehčující okolnosti". Pod socialismus nakladla semtex tehdejší kremelská vrchnost. Pod jejím vedením byla obludně zmrzačena i pravda o všem, čím socialismus polidštil svět, tak jako ještě nikdo. A když potom načas "zhasli" i u nás, privatizační loupeže se zúčastnila i část někdejší nomenklatury, nominovaná do manažerských postů v ekonomice.
"Masa je kolektivní sebekritiky neschopná," prohlásil kdysi jeden
moudrý muž. Vyčítat lidem dočasné zblbnutí je k ničemu. Zájmy, o
jejichž střetu je politika, potřebují své
mluvčí. Své profesionální politiky má i "horních deset
tisíc". Právě takové potřebuje i "dolních deset
miliónů". Má je na úrovni odpovídající všemu, čím kapitalismus
decimuje moderní civilizaci? Tak zní otázka všech otázek. Až její
řešení přestane tahat za kratší konec, teprve pak bude šance zvládnout i
vše ostatní. A zapřáhnout do toho i statisíce těch, komu někdejší iluze zhořkly
v papule.