PhDr. Josef Skála, CSc.

historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
  • KSČM
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,24. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

04.09.2018 18:59:23 - Ondřej Přibyl

SSSR - dovoz obilí

Dobrý den, na ruské wikipedii jsem se dočetl, že SSSR jen v roce 1982 dovezl 45 milionů tun obilí. Pokud by to byla pravda, tak by to znamenalo, že SSSR mohl být už tehdy vydíratelný. Taky mi není jasné od koho to obilí dováželi, protože jsem četl, že jim prezident Carter dodávky obilí po invazi do Afghánistanu zastavil. Mohl byste mi to, prosím, osvětlit, pokud o tom víte více? Předem děkuji za odpověď.

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

09.09.2018 9:36:13 - PhDr. Josef Skála, CSc.

Velmoc, panáčkující jako vitrína lidských práv i jiných voňavých dobrot, se k Moskvě zachovala jako hovado nesčíslněkrát. Právě o tom jsou celé dějiny "studené války" i spousta dřívějších kroků USA. Platí to i o investici miliard dolarů - a moderních zbraní, vojenských instruktorů, zpravodajské a logistické podpory - do islamistických fanatiků v Afghánistánu. Tedy ve velmi senzitivním dotyku se středoasijskými republikami SSSR s islámskými kořeny. Tu intriku, podniknutou právě za Jamese Cartera, vymyslel jeho poradce pro otázky státní bezpečnosti Brzezinski. Už rok nato se tím chlubil v rozhovoru pro týdeník Time.   

Sankce a embarga blokovaly i přístup SSSR k důležitějším komoditám a technologiím - a celé roky před vojenským angažmá v Afghánistánu. Moskva se jimi nenechala vydírat ani v době, kdy řešila děsivé následky nacistické agrese. Tehdy nejenže obilí nedovážela, ale už dva roky po válce dokázala vytrhnout trn z paty i Československu, postiženému enormním suchem. Na importu obilí začala záviset až za Chruščova, prvého z řady plytkých obrazoborců a bacilonosičů diletantské zkázy. V roce 1982 byl tím, kdo ve vedení KSSS odpovídal za zemědělskou politiku země, právě Gorbačov. Ten dovedl ještě dál jak idiotismus v "novátorském" staniolu, tak randál, jímž se z vlastní nemohoucnosti vylhával pomluvami vlastních předchůdců, kteří se bez cizího obilí uměli obejít. 

Pro Ameriku byl jeho vývoz do SSSR skvělým kšeftem. Při extenzivní - a tedy i úměrně  "nízkonákladové" variantě produkce - z něj měla parádní zisk i za prodejní ceny, jež byly pro Moskvu výhodnější než ze zdrojů s vyššími výrobními náklady. Při deficitu, umocněném úrovní řízení zemědělství budoucím Kecalem "perestrojky", se nákup obilí z alternativních zahraničních zdrojů skutečně prodražil. 

Nářky nad tím, kolik ho Moskva dovezla na prahu 80. let, jsou groteskním švindlem hned v dvojím směru. Jednak proto, že je pustila do oběhu parta, jejíž kápo v té době odpovídalo i právě za produkci obilí. A o to víc proto, z čeho se tehdejším deficitem obilí, jenž padá právě na hrb jejího kápa, pokouší vylhat. Sovětský svaz položila na lopatky "katastrojka" (řečeno s Alexandrem.Zinověvem, dříve zaťatým disidentem). Až ta zemi nadělila všeobecný deficit a frustraci - a ponižující výprodej vlastní suverenity výměnou za pár miliard dolarů či marek, jimiž ten zoufalec Gorbačov už jen vytloukal klín klínem. Číst memoáry západních účastníků schůzek G-7, popisující jeho žadonění nad snědeným krámem, je morbidní zážitek.

Putin převzal Rusko, rozkradené oligarchy nadoraz. Když mu Amerika a její práčata vyhlásily sankce, kontroval hlavně embargem na dovoz potravin. Sortiment v jejich ruském maloobchodu je zcela srovnatelný s nabídkou na českém trhu. Až na pár položek - typu jižního ovoce ze zemí, které se k sankcím nepřipojily, například Izraele - je domácího původu. Rusko vede i žebříček vývozců obilnin. Žvástu, jímž se z vlastního bankrotu vylhávali Gorbačov a spol., to zasazuje ránu z milosti.