Vystoupení z EU a NATO
Pane Skálo, velmi si Vás vážím, moc ráda čtu Vaše zvláštním a krásným jazykem psané články, a po dlouhé době jste jedním z politiků, kteří pro mě mají v sobě kombinaci vynikajícího vzdělání, silné vůle dosáhnout cíle a přesvědčivosti ( či osobního šarmu ). Vystoupení z EU a NATO, pokud by se v budoucnu podařilo, bude mít nějaké politické a ekonomické důsledky. Co podle Vás je třeba udělat, aby tyto důsledky byly co nejmenší? Já vím, předbíhám, ale nějaká představa tu musí být, a doufám, že KSČM na rozdíl od konjunkturních pidistraniček ji má. A ještě jednu věc: myslím, že hodně lidí má strach, že by KSČM znárodnila soukromý majetek, kdyby vyhrála volby. Jak jim chcete vysvětlit, že podporujete i soukromé vlastnictví, ale ve vyváženém vztahu k vlastnictví družstevnímu i státnímu? Tohle je totiž podle mě jeden z hlavních problémů, proč lidi ve chvíli, kdy se jim daří trochu lépe, KSČM opouštějí. Zdravím Vás, Pavla
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Především díky za sympatie, milá paní Pavlo! Se členstvím (či nečlenstvím) v NATO a EU jde o dvě samostatné otázky. A proto i rozdílné následky případného ukončení členství (či aspoň omezení jeho rámce). Skutečným bezpečnostním NATO nejenže nečelí i tam, kde by mohlo, ale samo je stále vážnějším bezpečnostním rizikem. My potřebujeme systém kolektivní bezpečnosti. Jakési "Helsinky pro 21. století" - tentokrát jak za účasti všech signatářů KBSE, tak ostatních jaderných mocností. A dokud se je dát dohromady nepodaří, pak aspoň maximální možnou zdrženlivost všude tam, kde z nás dělají komplice hazardérské politiky. Mimo NATO, nebo aspoň jeho vojenské struktury, by to šlo mnohem lépe. Skutečné riziko tkví v reakci těch, komu by to určitě nevonělo. "Změna režimu" není z říše konspiračních teorií. Jistá velmoc a aliance, která ji poslouchá na slovo, ji má za oficiální politiku.
Pokud jde o EU, tady je napřed lidem potřeba seriózně zmapovat "přínosy a ztráty". A na jejich základě narýsovat "červené čáry", přes něž už bruselské panstvo není důvod pouštět. Právě to je tím naléhavější, oč víc se EU blíží vnitřnímu rozkladu. EU byla vždy spolkem, v němž vládlo právo silnějšího. Teď už jím bude jen stále víc. Tím víc je potřeba pracovat i na alternativách, jak se degenerací EU nechat poškodit co možná nejméně už teď - a jak být připraven na zásadní zvraty, jimž se EU nevyhne zřejmě už docela brzy.
Pokud jde o strašák "všeobecného znárodňování", je víc než
legrační. Na prahu 50. let byly z ničeho nic potřeba statisíce rukou do
dolů, hutí a strojírenských závodů, nucených násobit naši obranyschopnost
(československou i kolektivní). Tzv. čtvrtá průmyslová revoluce, klepající
na dveře, ten problém obrací. Teď bude hlad po práci, a ne po pracovních
silách. Stát, mířící za hranice kapitalismu, by byl blázen, pokud by hlava
nehlava znárodňoval i podniky, které mu tento problém pomohou
řešit. Zespolečenštění výrobních prostředků bude namístě tehdy a tam,
kde privátní kapitál selhává nebo ohrožuje lidská práva.
