Děkuju. Řeknu jen tolik, že téma, kterého jsem se ujal, se poměrně rozrostlo během té debaty. Já tady mohu pouze říci, že to, co jsem si projednal a co jsem tady tlumočil, to bylo souhlasné stanovisko k panu poslanci Výbornému a tomu jeho prodloužení na tři měsíce. Já nedokážu odpovědět na otázku pana poslance Nachera, jestli ty tři měsíce je dost. To je pro mě příliš obtížné. Ale minimálně teď to prodloužení na tři měsíce tady podpořit můžu. To si myslím celkem jednoznačně a je to i po dohodě s ministryní práce a sociálních věcí.
Ta druhá debata, která se tady rozvinula, tak v té se necítím, že bych měl mandát Ministerstva práce a sociálních věcí. Ale protože jsem člen vlády, tak si k tomu dovolím říct svoje stanovisko. Já jsem se shodou okolností dneska nacházel na debatě s epidemiology - teď to říkám za sebe, neříkám to skoro za žádný resort, říkám to za sebe, jenom že mám na to názor. Účastnil jsem se debaty s epidemiology, kteří mi řekli, že když se odhlédne od toho případu v Británii, tak jejich zjištění dneska jsou taková, že epidemie se mezi dětmi šíří minimálně, a dokonce docházejí k názoru, že i to riziko přenosu epidemie z dětí na rodiče je poměrně velice nízké. Takže ty obavy, které tady byly, že děti budou roznášet ty nemoci mezi rodiče, se jim nepotvrzují. Říkám vám to. Samozřejmě berte to s rezervou, protože to by vám museli říct spíš ti odborníci samotní. Ale i proto se vám přiznám, proto jsem tady s tím konfrontován jako s novým tématem, na které jsem nebyl připraven, že mně dneska nepřipadá šťastné, a je mi líto, že jsem tady ve sporu s kolegyní prodlužovat ošetřovné takto paušálně až do konce června, protože i já jsem proto, abychom tu situaci v zemi uklidňovali, normalizovali a abychom se tedy snažili vracet lidi do normálu, třeba i do práce a podobně. A teď tady tento krok mi připadá, že je proti směru informací, které máme, které jsme si řekli, že skutečně budeme zítra na vládě diskutovat, protože i z toho, co slyšíte ode mě, tak je vidět, že ta situace není tak jednoznačná. A mně to připadá, že opravdu vyžaduje debatu.
Takže já to teď říkám čistě za sebe. Tohle není něco, co bych měl s někým dohodnuté. Byl jsem s tím konfrontován až tady a říkám vám tady k tomu svůj postoj, protože jsem se shodou okolností stal ministrem, který to předkládá, tak to berte s rezervou. Ale na základě znalostí, které mám, jsem skeptický k tomu držet děti doma. Myslím si, že bychom tu míru strachu mezi lidmi měli spíš zmenšovat. Moje největší obava dneska je, že budeme uvolňovat, ale lidé se budou pořád bát. Víte, že já jsem za kulturu, a mám strach, že budeme otevírat zařízení, ale lidé se tam nebudou vracet prostě z obav. Byl bych rád, kdyby se tady v této zemi šířila atmosféra, která by říkala: ano, dodržujte hygienická pravidla, buďte v tom zodpovědní a svědomití, ale zároveň se nebojme prostoru, který se otevírá. Uvědomte si, že v Číně mají dneska takovou situaci, že se sice vrací k životu, ale všechno jede na 90 %, i ekonomika, to znamená, že to je to nebezpečí, že my se budeme vracet, ale ta společnost stále nebude funkční a bude ekonomicky stále velice ztrátová. Takže to, co nám hrozí, je právě dneska ten strach, že se budeme bát. Neříkám lidi nutit, aby riskovali, ale měli bychom se chovat maximálně racionálně a neměli bychom posilovat to: zůstaňte prostě pro jistotu doma. My strašně potřebujeme vrátit zemi k životu. (Potlesk z vládních lavic.)
