„Pokud Evropská komise
do konce letošního roku Česku neobnoví proplácení dotací, může Česká
republika přijít v evropských fondech asi o 22 miliard korun.“
Tohle
opravdu nevypadá dobře. Poprvé se v oficiálním dokumentu připouští
možnost, že k obnově proplácení vůbec nemusí v tomto roce dojít.
To je ovšem docela katastrofální vidina. Připomínám, že v březnu tohoto
roku předložil ministr Jankovský vládě zprávu, ve které konstatoval,
že vinou chyb v administraci přijdeme o 32 miliard korun. To znamená,
že vzhledem k vážným nedostatkům ve výběrových řízeních, špatným
kritériím, nedodržením předepsaných postupů přicházíme o 32 miliard
a nyní čerstvě se navíc dovídáme, že další ztráty hrozí v souvislosti
s povinností dodržet časové harmonogramy čerpání prostředků (tzv. systém
n+2, n+3). Prostě tím, že nečerpáme, se dostáváme do skluzu,
který nebudeme schopni dohnat a kvůli němuž o peníze definitivně
přijdeme. Tyto ztráty související s tím, že čas plyne a my nečerpáme,
mohou být navíc větší než těch 22 miliard. Kvalifikované odhady hovoří
až o 77 miliardách. Není divu, že premiér Nečas předsedu Barrosa
v Bruselu upozorňoval, že pokud Unie neobnoví proplácení evropských
peněz, hrozí nám zvýšení deficitu ze 3 na 6% HDP.
Kde se mohla
vzít taková pohroma? Především nevznikla samozřejmě až nyní. Problémy
na ministerstvu životního prostředí s čerpáním jsou už od prosince 2010
kvůli kauze Drobil, od roku 2011 jsou problémy v operačním programu
Doprava kvůli bývalému ministru Řebíčkovi, na ministerstvu průmyslu
a obchodu kvůli trestnímu řízení s bývalým náměstkem Elfmarkem od roku
2010 a od roku 2007 jsou stále větší problémy s oběma programy
ministerstva školství. Způsobem, kterým čerpáme evropské peníze, jsme
se stali v Bruselu proslulými. Nikdo se už nechce s Čechy bavit, protože
má strach, aby na něm neulpěl stín podezření z korupce.
Jaké
jsou hlavní problémy? Především neplatí to, co pořád říká ministr
Kalousek, že jeho hlavní auditní orgán na ministerstvu financí je stále
brán Evropskou komisí jako základ řešení. To je lež. Kalouskův auditní
systém podle Evropské komise nefunguje. Jak také může fungovat,
když v jeho čele stojí člověk, který se ocitl v konfliktu zájmů, protože
se zároveň snaží evropské prostředky čerpat. Jak může takový systém
fungovat, když ještě nedávno měl ministr Kalousek v této funkci náměstka
Bartáka, kterého přijal navzdory trestnímu stíhání, jež měl na krku
kvůli podezřením z korupce při nákupu obrněných transportérů Pandur.
To byla samozřejmě nebetyčná drzost přijmout do funkce náměstka,
který má mimo jiné na starosti také kontrolu čerpání evropských peněž
někoho takového. Teď se nám to všechno vrací. Kalouskovu auditu nevěří
nikdo v tuzemsku, ani v zahraničí.
Bilance je tedy taková:
nefunkční auditní systém, nekvalitní a předražené projekty, problémy
s administrativním zajištěním. Evropa nám vyčítá vysokou fluktuaci
úředníků, jejich nekompetenci, neodpovídající nízké vzdělání,
neschopnost dodržovat pravidla a dělat to, co mají předepsáno.
Jaké je řešení?
- vytvoření nezávislého respektovaného auditního orgánu, jehož rozhodování nebude politicky ovlivňováno
- úprava legislativy: zákon o státní službě a aktualizovaný zákon o finanční kontrole
- zavedení povinného hodnocení hospodárnosti a efektivity projektů
- zřízení veřejného registru schválených a realizovaných projektů, včetně jmenného seznamu příjemců, bodového hodnocení, výše dotace a dalších informací
- stabilizace úředníků, kteří se kolem fondů pohybují (jedná se o velmi odbornou oblast a současná fluktuace - 30% ročně - je neúnosná): musí se zvýšit jejich vzdělání, jazykové znalosti, praktické zkušenosti a tomu musí odpovídat jejich platové zařazení
Vzhledem k tomu, jak vážná je situace, jedná se o reputaci ČR a finanční prostředky, o něž můžeme přijít v dalším programovém období 2012-2020, navrhuje ČSSD vytvoření platformy pro společné jednání vlády s opozicí. V sázce je osud téměř 800 mld Kč a ekonomická stabilita státu. Odpovědnost za současná rozhodnutí jednoznačně překračuje toto volební období.
