Samozřejmě není to tedy dávno, co jsme přijali tuto poměrně dost revoluční změnu v Poslanecké sněmovně. A ta změna skutečně jak my sami pozorujeme, ti kteří ji aplikujeme, je opravdu změnou zcela principiální a zásadní. A její aplikace se pravděpodobně ne vždy děje úplně snadno. Ale jestli někde je to zvlášť velký problém, tak je to na Ministerstvu zahraničí, protože Ministerstvo zahraničí je svou povahou v něčem na hony vzdáleno těm principům, na kterých je zákon o státní službě postaven. Nám se podařilo v zásadě do toho zákona o státní službě zapracovat velkou část věcí, které dokázaly zachytit specifikum zahraniční služby. Nicméně dnes si myslím, že bylo prakticky nemožné, možná i kdyby bylo více času na projednání toho zákona, bylo nemožné odhadnout všechny věci, na které při té realizaci narazíme. Ten důvod je v tom, co jsem řekl. Zákon o státní službě je založen na dvou principech, bych řekl. Na předvídatelnosti a stabilizaci. Zatímco práce na Ministerstvu zahraničí je založena na změně a na rotacích. Principem práce na Ministerstvu zahraničí je, že ti, kteří jsou zaměstnanci, jsou po určitou dobu v České republice a pak je velká část z nich vysílána do zahraničí. A právě tato změna je vlastně principem, kterým ministerstvo pracuje a který je dokonce ve sporu jakoby základním. S celým duchem a snahou zákona o státní službě stabilizovat.
Takže to, co vám předkládám, je ryze technická novela, která řeší vlastně tento technický problém. Jak zajistit při platnosti zákona o státní službě, aby tyto rotace vůbec byly možné. A nejedná se jenom o rotace jednotlivých jakoby přímo zaměstnanců, kteří jsou diplomaty. Jedná se třeba taky o jejich rodinné příslušníky. A vy si řeknete: Tak dobře, to je slaďování rodinného života, ale tam jde o víc. Pro nás je nesmírně výhodné, když můžeme zaměstnávat rodinné příslušníky těch diplomatů, kteří vyjíždějí. Já vám to řeknu velmi jednoduše. Pokud nedokážeme prosadit tuto úpravu, tak to pro nás znamená ztrátu minus 80 mil. korun. My prostě na zaměstnávání rodinných příslušníků ušetříme 80 mil. korun z rozpočtu Ministerstva zahraničí. Pro nás to má konkrétní dopady, které bych mohl vyčíslit. Ta možnost zaměstnávat rodinné příslušníky.
Nebo další věc. Když jsme třeba někde v Peru, tak máme zájem zaměstnávat české občany, kteří žiji v Peru. To má celou řadu výhod, protože český občan jednak má vztah k té zemi, je tam sníženo bezpečnostní riziko, prostě je tam celá řada faktorů. A my bychom měli na všechno dělat výběrová řízení! Přátelé, když budeme dělat výběrové řízení, ve kterém bude předem známo, že vítězem bude manželka diplomata, nebo ve kterém bude předem známo, že to bude český občan, tak to bude protizákonné. Chápete? Tady se prostě dostáváme do sporu s platným zákoníkem práce, tady se dostáváme do sporu se zákonem o státní službě.
Takže já vám říkám, že skutečně na Ministerstvu zahraniční řešíme věci, které nikdo jiný v této podobě neřeší, a přitom máme obrovský zájem umožnit to zaměstnání. Například teď v Kyjevě vám mohu říci, máme zrovna dva případy rodinných příslušníků, kde bychom potřebovali, aby pomohli při vydávání víz, ale my je nemůžeme zaměstnat právě proto, že nám současný systém nedovoluje rodinné příslušníky zaměstnat, a přitom je obrovský tlak na to, abychom vízovou problematiku zvládali. A to je Kyjev jenom jedno z míst, které tady jmenuji. Prostě v řadu případů nám dokonce nemožnost lidi zaměstnat podle zákona řádně opravdu komplikuje jednak činnost, a jednak nám to komplikuje šetření prostředky, které naléhavě potřebujeme.
Proto tedy vlastně potřebujeme určité omezení v konání například výběrových řízení. Mohu vám říci, že kdybychom měli výběrová řízení dělat v plném rozsahu, tak to de facto paralyzuje činnost Ministerstva zahraničí. My tady potřebujeme výjimku, ale výjimku samozřejmě jenom ve specifickém případě. To neznamená, že se nebudou dělat výběrová řízení. Ta se budou zásadně dělat v naprosté většině případů, ale tam, kde dochází ke změně, nebo tam, kde je situace, že na místo pracovníka v cizině přichází někdo, kdy dochází k té rotaci, k tomu pohybu, tam jsou okamžiky, kdy máme-li reagovat rychle, tak výběrové řízení je v podstatě úplně paralyzující. Je třeba si uvědomit, že činnost Ministerstva zahraničí má takový charakter, že vlastně reagujeme na krize. Rozumíte, máme krize všude kolem. Potřebujeme přelévat pracovníky z vízové oblasti z jedné země do druhé podle toho, jak se situace vyvíjí. To je prostě v rozporu s principem stabilizace, který je duchem zákona o státní službě. My naopak potřebujeme reagovat co nejrychleji. A je to prostě v zájmu služby, kterou děláme. Proto ta specifika jsou podle mě naprosto výjimečná a současná podoba zákona se ukazuje, že nám někde brání činit věci, které byly až do této chvíle samozřejmé.
Jedním z opatření - nechci rozebírat úplně každé detailně - je třeba možnost, kterou tady navrhujeme, vyslat státního zaměstnance z ministerstva do zahraničí i bez jeho souhlasu, ovšem na dobu nejdéle jednoho roku. Důvod, proč to tady požadujeme nebo žádáme, je opět - já vás ujišťuji, že v tom není žádné politikum, tohle je opravdu technická novela, a tady jde o to, že máme celou řadu míst, které se nám nedaří obsazovat. A dokonce to nejsou nebezpečná místa, to byste se divili! Do Kábulu nebo do některých míst jako je Bagdád nám se daří najít diplomatické..., protože řekněme jsou lidé, kteří se nebojí jít do těch destinací. V tom ten problém úplně není. Ona to jsou často místa, přátelé, docela fádní jako Brusel. Ale důvod je spíš to, že je tam hodně práce, že si někdo hledá destinaci, ve které není takový nápor na práci. A my nemáme žádnou možnost tady říci: ne, my tady potřebujeme někoho, protože mu to nemůžeme přikázat. A já vás ujišťuji, že to, co my tady chceme, jak jsem si ověřoval, je to princip, který funguje v Německu, který funguje ve Spojených státech amerických, prostě po omezenou dobu mít možnost poslat zaměstnance na třeba takové místo, kde nám chybí lidé. To je něco, co nám nesmírně chybí. Léta je to věc, která se zásadně neřešila, ale já skutečně z hlediska pokrytí i těch míst, která máme neobsazena, bych velice uvítal, kdybych takovou možnost měl po omezenou dobu tam někoho dostat, protože je to v současné době podle zákona o státní službě něco, co je pro mě prakticky neproveditelné.
Takže opakuji, je to snaha ušetřit peníze a vyhovět principům rotace a neustálé změny, na kterou musí zahraniční služba reagovat a kde skutečně zaměstnanci se dostávají do režimu, který nikde jinde - možná Ministerstvo obrany by mohlo mít nějaký ještě podobný typ, ale jinak je to něco, co je na ostatních ministerstvech velmi neobvyklé. Tady je to normální. To je důvod, proč vás žádám o tuto technickou novelu, a věřím, že ve Sněmovně na ní najdeme dostatečnou shodu.
Mohu jenom říci, že je to věc, kterou nesmírně potřebujeme, a hlavně se obávám, že pokud se nám to nepodaří prosadit, tak to bude znamenat nasazení výrazně vyšších finančních prostředků, což je něco, čemu bych se velice rád vyhnul.
