„Nesmíme rezignovat na to, aby stát vyšetřil vytunelování polostátních firem. Nenecháme to zamést pod koberec,“ říká ministr kultury Lubomír Zaorálek, který se kauze věnuje dlouhodobě. Oklamaní lidé mají právo znát pravdu!
Připomíná, že problém vznikl v druhé polovině 90. let za vlád Václava Klause, které připustily, aby stát v OKD ztratil majoritu a součástí majetku důlní společnosti bylo i 40 tisíc bytů. Daroval Karbon Investu akcie za 3,5 miliard za jednu korunu!
Tady je začátek příběhu a zde je nutné hledat viníky.
Vlády ČSSD už měly svázané ruce chybami předchozích vlád a mohly se snažit pouze minimalizovat škody v situaci, kdy nekontrolovaly chod OKD, a trh s uhlím byl v útlumu.
Zaorálek varuje před 14 návrhy vyšetřovací komise na trestní oznámení v této kauze, jež nejsou dostatečně podložená. Výsledkem bude, že budou odložena, stát utratí finanční prostředky na posuzování věcí, jež už soudy odmítly v minulosti a naopak bude vyplácet odškodnění. V neposlední řadě bude mít veřejnost opět pocit, že spravedlnost nefunguje. Přitom nezávislá odborná analýza, kterou si komise neopatřila, by v řadě případů ukázala aktéry v jiných souvislostech. Některé části analýzy máme připraveny.
Současně vznesl řadu odborných výhrad, které mají svůj základ v aplikaci, v té době platného práva na jednotlivá zjištění vyšetřovací komise.
Proces privatizace měl v devadesátých letech své jednotlivé fáze. Při odstátnění – deetatizaci byl podle v té době platného práva vložen veškerý majetek do nově vzniklé akciové společnosti OKD. Vzbuzovalo to v lidech naděje, které se nenaplnily.
V druhé části vlastní privatizace byla část akcií rozdána zdarma – lidem v kuponové privatizaci, obcím a podobně. Za to stát neobdržel ani korunu. Teprve až prodej minoritního podílu v roce 2004 byl úplatný.
V akciové společnosti se rozhoduje o majetku na valné hromadě většinou hlasů. Rozhodnout o převodu bytů do vlastnictví měl stát šanci prosadit až do roku 1996, kdy se dobrovolně části svých akcií vzdal. Od té doby, bez souhlasu většinového vlastníka, bylo prosazení převodů nemožné.
Je třeba upozornit na to, že ve třetí fázi stát prodával minoritní podíl akcií, nikoliv majetek. To konstatoval pravomocně i soud. Důsledky svých kroků si měl stát uvědomit už v roce 1996. Objektivní analýza dokazuje, že v roce 2004 stát již mnoho šancí a prostoru k vyjednávání, bohužel, neměl. Cenu potvrdila i Evropská komise. A otevřít problém nepovolení veřejné podpory již nelze, možnost se promlčela v roce 2014 a ministerstvo financí nic v té věci neučinilo.
Pan Bakala slíbil nájemníkům bytů OKD v roce 2005 převod bytů do vlastnictví do dvou – třech let. Pak svůj slib vzal zpět…
Kdyby platil tehdy současný občanský zákoník, tak by pan Bakala naplnil důvodné očekávání nájemníků a musel by je přinejmenším finančně odškodnit. Tehdy taková možnost v právním řádu nebyla. A zpětná působnost práva je nepřípustná. Proto máme za to, že zaostávání platného práva za ekonomickou transformací byl jeden z největších hříchů doby.
Ministr Zaorálek předloží odborné veřejnosti i poslancům podrobnější analýzu, ve které prokáže nejen výše uvedená tvrzení. „Spolu s experty pak prověříme každý krok, každou skutečnost, kterou komise uvádí, ovšem s objektivním hodnocením podle práva. Bezdůvodná naděje s následným zklamáním je jistě horší, než skutečný, objektivní a podložený výklad,“ řekl Zaorálek.
