tady zaznívá hodně slov, ale já si myslím, že celou tu situaci nejlépe osvětluje jedna historka a jedna událost, která nám umožní porozumět, co se tady vlastně děje. A ta událost, kolem které se to dneska trochu točí a víckrát už tady byla zmíněna, je to setkání politických stran parlamentních, na kterém jeden z představitelů jedné z klíčových silných politických stran opozičních řekne - my jsme ochotni podpořit hlasování o nouzovém stavu za předpokladu, že to učiní všechny opoziční strany.

Tohle je strašně důležitý moment, přátelé. Já vám vysvětlím, proč je tak důležitý. Protože řekněme tomuhle byl asi leckdo nakloněn, nicméně pak se našel jeden představitel opoziční strany, který řekl ne! Řekněme takový ten neodpovědný, který řekl: Ne, já na tuhle dohodu nejdu.

A dovolte mi, abych se teď zamyslel nad tím, co se to tady vlastně stalo. Protože já bych chápal to, že každá opoziční strana přijde s nějakým návrhem a s nějakým požadavkem a my se o něm budeme bavit. Ale co to je za postoj, jestliže všechny opoziční strany, tak do toho půjdeme. Já bych rád všem připomenul, vážení kolegové, že všichni jsme tady skládali poslanecký slib, ve kterém jsme říkali, že se v této Sněmovně budeme rozhodovat podle svého svědomí a vědomí. A zvlášť v situaci, ve které jsme dnes, kdy tady máme skoro 18 000 mrtvých, tak bych předpokládal, že se rozhodujeme podle svého svědomí a vědomí při hlasování. A že se nemáme teď vůbec čas a že není situace na to, abychom se schovávali za někoho druhého. Abychom používali takovýto typ argumentů.

Podívejte se, co si budeme tady namlouvat - podstata toho je úplně jasná. Tady panuje přesvědčení, že v této zemi řada lidí toho už má plné zuby. Řada lidí prostě řekněme 30, 40 % říká: Proboha, ať už to skončí! To jsou taky samozřejmě voliči. A protože tohle všichni posloucháme a slyšíme, tak vlastně se jim vyjde vstříc. Ale jde o to, aby tyhle voliče nesklidil jenom někdo. Chápete, to znamená, kdybychom se dohodli, že to uděláme všichni, tak na tom nebude těžit nikdo. Ale když na tom někdo hodlá získávat hlasy, tak se prostě nedohodneme. Tak takhle probíhá ta debata, bavíme se o voličích. Já to chápu, jsou před námi volby. Tak se bavíme, jak to udělat, abychom měli voliče. No a já se na vás obracím, jestli tento typ debaty, který se tu vedl dneska v této Sněmovně, na schůzce politických stran, jestli odpovídá situaci, ve které jsme. Je teď to, na co máme nejvíc myslet, aby nám proboha někdo neukradl nějaké voliče? Dovoluje ta situace takhle uvažovat? Nezlobte se na mě, mně tohle připadá úplně klíčové, ten moment. Protože to mě je absurdní to, aby prostě opozice přišla s tím: Když všichni, tak do toho půjdeme. To potom zní opravdu jenom jako záminka. To je přesně to Werichovo Fimfárum, které je nedosažitelné. A proto se to prostě nepodpoří.

Tak to tady samozřejmě nikdo z vás nepřizná, ale já bych rád, aby to bylo jasné. Takže vlastně tu jde o hlasy. Pořád jde o hlasy. Všichni tady mluvíme o zájmech lidí, mluvíme tady různé argumenty, to tady zní jako proud. Ale nakonec podstatný byl tento moment. Tady nebyla ochota, aby se řeklo: Vzdáváme se těch hlasů. Nespokojených. Protože víme, že teď je důležité držet basu. Jsme jako oddíl, který postupuje džunglí, má za úkol přežít. Jakmile se začne rozpadat, tak to půjde do háje. A všechny ty vaše řeči jsou, přátelé, zbytečné!

Ve chvíli, kdy skončí nouzový stav, tak to bude pro ty lidi signál. Vlastně to skončilo. A do deseti dnů, do deseti dnů to prostě poroste na lůžkách intenzivní péče. To se může klidně stát, to přece víte. A já vám potom říkám, přátelé, pane předsedo Bartoši, pane předsedo Rakušane, pane předsedo Fialo, pane předsedo Filipe, Okamuro, Jurečko, paní předsedkyně Pekarová - ti lidé, na těch jipkách, to, jak to půjde nahoru, to jde na vaše hlavy! A půjde to na vaše hlavy!

A já tady budu vystupovat a budu vám to opakovat! Až ta situace se bude takto zhoršovat, tak vám to budu opakovat, že jsem vám to řekl. Protože každý, kdo se tím zabývá, tak ví, jak je situace vážná. Nebo jste to nikde neslyšeli, nebo to nečtete? Nebo vám to uteklo? Já nejsem lékař a přečetl jsem si zásadní věci: Situace se změnila. Jestliže ještě v polovině roku 2020 se říkalo, že ten virus nemutuje nebo že nemutuje víc než ostatní, že to není nebezpečné, tak dneska víme, že se to změnilo! To je úplně nová situace. Máme tady úplně nové typy mutací, britská, jihoafrická, máme tady mutaci brazilskou. A nemusíte chodit ani do zahraničních časopisů, protože i v našich si najdete, že se ukazuje, že jsou nakažlivější a dokonce se mluví o tom, že mají horší průběh. V případě té brazilské a jihoafrické.

Včera ve Financial Times psali přece, že AstraZeneca nefunguje, že ji vysazují, protože nemá účinnost. Podívejte se na akcie AstraZeneca a Pfizeru! Proč asi padají? To přece není legrace! Ta naše technokratická představa vyrobíme mutace a všechno vyřešíme - to není tak jednoduché. Jan Hamáček tady řekl, že jsme na vrcholu epidemie. Vy jste řekli, že to nefunguje, ten systém. Jak to víte? Vždyť to, když se říká, že tady máme britský a jiný ten, když to tedy takhle stagnuje, tak je to možná právě to brzdění. Možná, že brzdíme málo, možná je to nedostatečné. Ale kdybychom to pustili, tak to poletí! A vy říkáte, brzdí to málo, tak ty brzdy vyřadíme úplně. Vždyť to je šílenství!

Chápete, já nejsem epidemiolog, ale jenom z toho, co čtu dneska, tak prostě vidím, že skutečně tohle je vážná situace. A vy v téhle chvíli se chováte takto. Tomu říkám opozice, která ztratila důvěru u mě. Já bych nechal hlasovat důvěru opozici, nedůvěru opozici. Za to, že v této situaci vy mluvíte o hlasech. Ano, vy se zabýváte tím, abyste neztratili hlasy. A ani vám nepřijde, že to je, to je prostě v téhle situaci nepřijatelné takhle uvažovat. Já mám strašnou lítost z toho, že skutečně v nějakém Německu vedle se klidně schválí (Obtížně vyslovuje slovo.), pardon, špatně se mi v tom mluví, schválí se už do 7., 8. března, klidně se schválí takovýto nouzový stav. Všude kolem v Evropě tohle probíhá normálně. Všude se na tomhle dokážou dohodnout. A tady v Česku se přetahujeme tímhle způsobem a dokonce dneska se tady smutně konstatuje, že to zřejmě neprojde. A ještě se nám tady vyhrožuje, že kdybychom proti tomu něco dělali, tak na nás podají trestní oznámení.

No to je vrchol, tohle. Opovažte se s tím něco dělat! My vás pošleme k soudu všechny za to! (Hovoří hlasitě, důrazně.) A proč bychom to asi dělali, kdybychom něco dělali? No to děláme proto, že nechceme ty lidi, do prdele, na těch jednotkách intenzivní péče! A to mi tady někdo vyhrožuje, že chceme něco dělat? Kde jsme se to octli?

Nemusíte rozumět mému rozhořčení, já bych byl rád, kdybyste se vy zamysleli nad rolí, kterou tady sehráváte. Tohle je prostě šílenství! A já opakuji a obracím se na předsedy opozičních stran. Je možné, že tady někoho nemáte rádi, že tady někoho nesnášíte z téhle vlády, máte ho plné zuby. Já to všechno chápu, tomu rozumím, to k politice patří. Ale v této situaci to nemůžeme promítat do toho, že rozbijeme tu dohodu, která by tu měla být, že vůči lidem v nemocnicích a na jipkách máme jednu společnou odpovědnost. A teď prostě zapomeňme na to, kdo na čem vydělává nebo nevydělává. To nevíme. Nevíme, co bude za měsíc, nebude za dva měsíce. Ale nemůžeme to prostě pustit! Nemůžeme to teď odbrzdit.

Vy opravdu nemůžete vědět, co se přesně děje. To znamená, jestli ten systém, který tady máme, ve skutečnosti nedělá maximum pro to, aby zabránil tomu dramatickému nástupu. Že držíme řekněme tu hladinu lidí zhruba pořád na stejné úrovni. To je možná maximum, čeho se dá dneska dosáhnout v situaci, kdy tu přibývají nové mutace. To znamená, vy nemůžete tvrdit, že tohle je k ničemu, to co tady dneska zaznívá. Že je to nefunkční. A namůžete jenom tak to teď vyhodit do povětří.

A jestli se to stane, tak to opakuji ještě jednou: Pane předsedo Bartoši, pane předsedo Rakušane, paní předsedkyně Pekarová, která říkáte, že vašim voličům záleží víc na tom, jak si stojí ekonomicky, než na covidu. Protože až nepřežijí, tak jim budou jedno i ty ekonomické záležitosti. Pan předseda Fiala, který říká, že tato situace je velká příležitost. Jestli se budete takhle chovat, tak je to příležitost hlavně umřít.

A vy všichni, kteří vedete dneska opoziční strany, vám připomínám, že vaše jména tady budu připomínat každých čtrnáct dní, až se začnou naplňovat důsledky uvolnění, které vy tady dneska připravujete tím, že nepodpoříte nouzový stav, ze kterého jste si vy udělali jakousi floskuli, protože nouzový stav není nic než nástroj, kterým bráníme nejhoršímu tak, jako to dělá celá řada zemí Evropy. Vy jste z toho udělali problém, dneska na něho útočíte úplně nesmyslně.

Já vás vyzývám, abyste se probrali a aby se zabránilo nejhoršímu!