Děkuji. Dámy a pánové, kolegové, rád bych zareagoval na poslední vystoupení. Pan předseda Jurečka říkal, že bychom měli myslet na ty normální lidské věci. No, mně zrovna teď jako normální lidské připadá, že potřebujeme prodloužit ten nouzový stav. To, co mi na tom připadá normálně lidské, je to, že hlavní důvod, proč to potřebujeme, je to, že nám nemocnice se nafukují, nebo spíš, že se nám nemocnice nenafukují, ale přicházejí do nich další pacienti. Že v řadě těch nemocnic ta situace je na hraně, že nám počty pacientů navzdory tomu, že jsme v pátém stupni, neklesají tak rychle, jak bychom si přáli, a že nám stále hrozí v těch nejbližších týdnech, že se dostaneme na hranu nebo dokonce za ni.

Dokonce pan předseda Fiala tady třikrát zmiňoval zdravotníky a říkal, že vnímá tu práci, kterou v těch nemocnicích dělají. No, to bylo pěkné, že to tady pořád opakoval, jak je to teď těžké v řadě nemocnic. Ale já vás ujišťuji, že úplně nejlepší by bylo, kdyby dnes jste nám pomohli s tím nouzovým stavem, protože já si úplně normálně lidsky neumím představit, jak bychom to zvládali, jak bychom čelili tomu dalšímu náporu, pokud nám tento nástroj vezmete.

Víte, mně připadá, že je to takové kuriózní. Pan předseda Jurečka říká, že ten náš současný nouzový stav není dělaný na pandemii. No, přátelé, ty nouzové stavy, které se přijímají dneska v celé řadě zemí Evropy, tak skoro žádný z nich, nebo určitě žádný z nich, není dělaný na pandemii. Protože vlastně v žádné zemi se s tímto typem krizové situace nepočítalo. Takže vlastně i oni používají zákony, které jsou často připravované a byly formulované pro něco jiného. A přesto je přijímají, protože není čas psát nové zákony.

Dneska v těch vystoupeních často zaznívá právě ta vazba na tu legislativu. My můžeme na ní pracovat, ale to není věc, kterou zvládneme snadno. Přijmout nový krizový zákon, udělat ústavní změny, všechno to prostě postavit tak, aby to odpovídalo té situaci, to není jednoduchá věc. Máme tady dvě komory. I když si to zkrátíme, tak je to poměrně velmi obtížná matérie.

Když se tady říká, že máme udělat jeden odškodňovací zákon. Chápete, my chceme nouzový stav kvůli tomu, jaká je situace v nemocnicích a vy mluvíte o zákonech. Vy říkáte odškodňovací zákon. Samozřejmě, že v březnu minulého roku nikdo netušil, že bude třeba celou tu věc pojednávat později takto komplexně a systematicky. Ale dneska to nejde tak jednoduše dohnat. Protože ani v jiných zemích dneska nedělají globálně nové zákony. Tak jak to prostě začali dělat, tak připravení nových zákonů, by možná celou situaci ještě zkomplikovalo. To přece není jednoduchá debata.

Legitimní je o tom mluvit, to nezpochybňuji. Jenom říkám, že to není tak jednoduché. A v situaci, kdy teď ta situace se nevyvíjí dobře, my potřebujeme nouzový stav, i ten, tak jak ho máme nyní napsaný. Tak do toho dávat tady ty návrhy nových zákonů a práce na nich, to je sice pěkné, ale podle mě to neodpovídá tomu, co se normálně lidsky u nás děje.

Já vám něco řeknu. Když se podíváte do ostatních Parlamentů v Evropě, tak člověk je překvapený, jak ty debaty jsou tam podobné. Teď jsem sledoval Matteo Renzi. Matteo Renzi v italském Parlamentu říká vládě toto: "Vláda neodpovídá na otázky, které lid klade, ale italský lid potřebuje slyšet odpovědi na ty otázky." A protože je vláda není schopna dát, tak má vláda odejít. Dokonce se hlasovalo o důvěře, ale vláda to, myslím nějak transformovaná, ustála. V Holandsku vláda, jak víte, odešla.

Tahle situace prostě, tyhle debaty, jsou jako kdyby přes kopírák velmi podobné. Ale já si myslím, že to ohánění se lidem nebývá přesné. Jako si myslím, že italský lid neklade ty otázky, tak jak to říká Matteo Renzi, tak si myslím, že ani nemá pravdu předseda Petr Fiala, když tady řekl, že spoustě lidí dnes vadí to, že tady musí žít 200 dní v nouzovém stavu.

Já si myslím, že lidem vadí úplně jiné věci. Oni ani neví, co to je legislativní většina, že se nezabývá tím, co to je nouzový stav. Lidem vadí ta situace, ta nejistota, ty nemocnice, to, že musí chodit s rouškami, tohle jim vadí, ale že by diskutovali nouzový stav, a to, jestli je ho potřeba, nebo ne, to si myslím, že není předmětem normální lidské debaty. To je falešný problém. Prostě tahle věta pana Fialy, že prostě spoustě lidí vadí 200 dní v nouzovém stavu, je zhruba stejně pravdivá jako věta Mattea Renziho, že lid italský chce otázky, na které nedostává odpovědi, a proto je vláda k ničemu. Tyhle otázky, tyhle odpovědi dneska nemá vlastně žádná vláda. Vy tady opakujete, že ministr zdravotnictví a nebo že vůbec vláda není schopna předvídat, že pro řadu lidí se dneska přesně neví, co bude za měsíc. A ptáte se tedy ministra zdravotnictví, aby to pravděpodobně namaloval nějak přesněji. Obávám se, že on toho nebude dneska schopen. On nebude schopen vám říci, co bude za měsíc, co bude za dva měsíce. Žádná vláda, ani kdyby tady byla, dovolím si tvrdit, by nebyla zřejmě schopna dát více jistoty lidem v této zemi, stejně jako to není schopna dát ani v Itálii, ani v těch dalších zemích. To je bohužel situace, ve které jsme, nový typ nejistoty, ve kterém se pohybujeme. A je to těžké pro asi všechny vlády. A dokonce si vezměte, že i státy, o kterých si myslíme, že jsou velmi efektivně spravované a které jsou velmi konsolidované z hlediska administrativy, jako Švédsko a podobně, tak ty vlády jsou často taky v situaci, kdy se omlouvají lidem za to, jak se jim nedaří, jak nedokážou odhadnout situaci a jak se dopouštějí chyb, protože je pravda, že se jich dopouštějí všichni, protože jsme před měsícem nevěděli, co bude dnes, nevěděli jsme o britské mutaci a brazilské mutaci, nevěděli jsme ještě před nedávnem o tom, jak je to vážné. Ta situace se takhle mění na pochodu.

Takže mně normálně lidsky připadá, že v této chvíli by tady ani neměla být nějak velká bariéra mezi opozicí a koalicí, protože jsme v tom skutečně všichni, a že by tady vlastně měla vznikat spíše dohoda. A jakkoliv řadu těch věcí, které jste zmínili, je třeba diskutovat, tak je jich tady dneska na tom stole příliš mnoho, protože těch věcí je moc, legislativa se nedá upravovat tak rychle, ani to není tak jednoduché, abychom neudělali víc chyb než užitku, ale to, co teď potřebujeme, je prostě prodloužit ten nouzový stav z důvodů jednoduchých, praktických, které tady byly víckrát vyjmenovány. Já znám některé vaše výhrady, vím, že někteří mluvíte o výběrových řízeních a jiných věcech. Není to ideální a asi nejsme schopni tohle všechno okamžitě napravit, nejsme schopni splnit tady všechny tyhle požadavky a přesto potřebujeme ten nouzový stav. A také se mi nelíbí jedna věc, mně se nelíbí, já si cením těch, kteří jsou ochotni se s vládou bavit z opozice, nebo kdokoliv, to si myslím, že je správné pochopení té situace, ale nemělo by to být dneska něco za něco - my vám odhlasujeme nouzový stav a vy nám za to uděláte nějaké - cením si i debat, říkám, s každou stranou a jsem rád, že komunisté se o tom s vládou baví, ale já nevím, jestli vám dnes může ministr říci, že on zítra uvolní ski areály a že zítra pustí do školy. Rozumíte? Já to říkám za něho, mně připadá, že je pro něho těžké takovéto sliby dávat. Jak on může dneska říci, kde budeme za čtrnáct dní? Rozumíte, tenhle typ obchodu - vy akceptujete, my vám odhlasujeme nouzový stav a vy nám slíbíte, že něco za čtrnáct dní uděláte - mně připadá, že to také není typ debaty, který se tady dá dneska vést a neodpovídá to té situaci. Měli bychom se dohodnout, protože, opakuji, v něčem to dneska není o opozici a koalici, protože by to bylo těžké pro každého a nikdo nemá patent. Dneska říkat, jak se to dá dělat, je lehké, ale je těžké to v kterékoliv zemi zvládnout a měli bychom spíš hledat nějakou cestu, na které se dohodneme. Ale nemyslím si, že dneska by ta dohoda měla být taková, že vláda něco prostě naslibuje, protože vlastně ani vláda nemůže stoprocentně vědět, jaká budou čísla za dva týdny, my nebudeme vědět, v jaké budeme situaci a bude se rozhodovat. Budeme se teď bavit o tom, jak se situace vyvíjí tento týden, tak se o tom budeme bavit za čtrnáct dní a nikdo vám nemůže dát garance toho, co můžeme udělat na začátku února nebo v polovině února. Proto si myslím, že i tento typ závazku, nebo obchodu dneska není vhodný.

Já vím, že ta debata je nutná a potřebná, ale v téhle debatě dnes vlastně nikdo nemá patent na to, aby znal cestu. Vláda ji hledá, ale dneska má jednotný názor na to, že potřebuje nouzový stav, stejně jako máme a hledáme jednotný názor na to, jaké režimy budeme v této zemi vytvářet. A aspoň jakousi představu o tom, jak se bude vláda chovat, budeme lidem dávat, ale nejsme schopni dát dneska absolutní jistotu a nejsme schopni ani dneska tak snadno slibovat. To by nebylo asi ani poctivé, takže děkuji za řadu připomínek, které tady zaznívají, ale domnívám se, že řada z nich se nedá splnit a neměly by být dávány jako podmínka za nouzový stav. Ten potřebujeme ne kvůli sobě, ten prostě potřebujeme dneska především kvůli těm nemocnicím, kvůli zdravotníkům, protože když se situace zvrtne, tak to začne v těch nemocnicích přetékat a dostaneme se za hranu. To je vážná situace a tomu by měl odpovídat i ten výsledek té dnešní debaty. Vláda v tomhle potřebuje pomoc. Já všechny, opozici, všechny v této Sněmovně o tu pomoc prosím.