Stejně tak nesdílím nadšení ze zrušení zdravotnických poplatků. Miliardové výpadky ve zdravotnictví tak musejí daňoví poplatníci zaplatit stejně svými daněmi. Škoda, že nemohly být použity na jiné priority. Přestože se ekonomice v Česku v tomto roce daří a podle většiny expertů je to vhodná chvíle proto, aby se přistoupilo třeba i k nepopulárním, přesto ale potřebným krokům, vláda spíš jen ruší, utrácí a nenabízí ani po dvou letech řízení země žádná smysluplná a koncepční řešení.

Naopak to, co vláda zavádí, se již po několika měsících ukazuje jako bezzubé. Příkladem může být např. vládní podoba zákona o státní službě. Ta se po několika málo měsících praxe ukazuje spíš jako nástroj pro zabetonování státní správy loajálními úředníky napojených na některou z vládních stran, než jako zákon chránící úředníka.

Z ekonomického růstu, kterým se pan premiér pyšní asi nejvíce, máme radost všichni. Je ale otázkou, zda-li je to zásluha této vlády. Obavám se, že moc ne! Překvapuje mě ale, že se premiér nechlubí např. udržením ještě stále prozápadního, proevropského a nepopulistického kurzu České republiky v roce 2015 a to navzdory systematické snaze prezidenta republiky o otočení kormidla. V tomto směru se vládě totiž zatím daří a může se spolehnout i na podporu části opozice, stejně jako v případě přístupu vlády k migrační krizi.

Naopak mě nepřekvapuje, že se předseda vlády nechlubí špatným výběrem daní v roce 2015, zoufalým stavem ve vězeňské službě, kde kvůli špatnému rozhodnutí jedné z jeho ministryň daňový poplatník platil rok a půl dva generální ředitele, působením ministra Chládka na ministerstvu školství či neschopností vládní většiny prosadit cokoliv, co by se dalo označit jako potřebná reforma. Vláda v tomto roce hospodářského růstu totiž neměla ani ambici cokoliv podobného předložit.

Vláda Bohuslava Sobotky, Andreje Babiše a Pavla Bělobrádka byla v roce 2015 vládou socialistickou, utrácející především ve spotřebě a vládou bez vize, která se jen veze.

Obávám se, že tomu nebude jinak ani v roce 2016.