Všichni bychom si přáli silnou osobnost, která by vyvedla Evropu ze stále pokračující ukrajinské krize. Nevím, jestli opravdu všichni, protože jsem zatím neslyšel jediné stanovisko od vládní koalice, nebo pana premiéra či ministra zahraničí. Tedy pokud nepočítám červencové stanovisko pana premiéra, kdy se postavil proti italské kandidátce, kterou navrhovala většina evropských socialistů.

Tehdy podpořil polského ministra zahraničí, Radoslawa Sikorského. To bylo však před měsícem. Co mi opravdu nesedí, je fakt, že summit je prakticky za dveřmi a my stále nevíme, jakého kandidáta naše vláda podpoří. Bude to italská kandidátka, která je velmi vstřícná směrem ke Kremlu? Je pro vládu důležitější udržení stranické linie, či zachování vztahu s Polskem a postavení se za kandidáta našeho nejbližšího souseda a spojence? Budeme trvat na zachování principu reciprocity, tedy ponechat post evropských socialistům, nebo naopak?

Uklidnilo by mě alespoň to, kdybych viděl nějakou aktivitu v rámci toho tématu. Kdybych věděl, jaké kroky v tomto směru pan premiér podniká, kdyby bylo jasné, za koho na evropské půdě lobuje. Pokud bych se měl držet jeho staršího vyjádření podpory panu Sikorskému, má nějakou alternativu pro tu situaci, pokud by byl Sikorski vetován? Je pro naši vládu přijatelná kandidátka od evropských lidovců, Kristalina Georgieva? Na tyto i další odpovědi již veřejnost poměrně dlouho čeká, a to nemluvím o dalších otázkách, které zpracoval například Think-tank Evropské hodnoty. Bohužel, mají pravdu v tom, že se více projevuje nezájem o naše strategické zájmy v rámci EU. Myslím, že by bylo slušné, kdyby pan premiér alespoň na některé apely odpověděl.