Kdyby řekl: „Spáchal jste ničemnost, když jste tloukl nevinné lidi za jejich názor. Ta ničemnost je tak do nebe volající, že ji ze sebe nikdy nesmyjete a já vámi pohrdám.“, bylo by to konstatování smutného faktu, ne urážka

Vezměme příklad, takovou nevěru, která není Kalouskovi neznáma (Podobně jako bití nevinných lidí za jejich názory, ale o tom až dále.) Když někomu řekneme: „Chováte se mizerně, když podvádíte svou ženu a už s vámi nikdy nepromluvím“. vyjadřujete jasně a ostře názor, ale nikoho neurážíte. Když však nevěrníku utrháte: „Ty prolhaný zpustlý děvkaři“, už to urážka je.

Jenže v debatě ve sněmovně nešlo o to, co je urážka. Kalousek je obratný demagog a zkušený parlamentní šíbr. Nemá nic než sněmovní „kecpult“ a tak ho užívá, aby získal titulky a dělal volební kampaň. Samozřejmě tento politický šachista věděl, co se stane, když s gustem opakoval svou předem vyšpekulovanou frázi o Husákem vycepovaném komunistickém fízlovi.

Čeho chtěl dosíci?

V první řadě se chtěl zaskvět ve své roli nekorunovaného krále boje proti komunistickému moru. Chtěl debatu otočit tak, aby mohl každého, kdo se zastane uraženého Ondráčka, označit za komunistu a zastánce mlácení lidí. Za druhé chtěl zadarmo získat místo v novinách a televizních zprávách. Žurnalisté milují boj a silácké výroky. Za třetí chtěl pomoci zcela nemastnému a neslanému „jakobypurkmistrovi“ Hudečkovi. Pravicoví Pražané, z nichž mnozí byli tehdy též biti, tak budou spíš volit TOP09, i když staví třikrát předražené mosty. A za čtvrté chtěl sněmovnu prostě zdržovat, aby se nemohlo jednat o reálných zákonech.

Sám jsem byl na Palachově týdnu na opačné straně než soudruh Ondráček. Nedostal jsem obuškem, ale zlilo mě v tom mrazu vodní dělo, což jsem odskákal angínou. Jako jediný jsem propašoval kritiku policejního zvěrstva do oficiálních novin, což jsem odskákal vyhazovem, byť pouze dočasným.

Nesouhlasím s ničím, co hlásá komunistická strana Čech a Moravy. Přes to si vážím občanů, kteří pana poslance Ondráčka zvolili. Čím dál víc chápu, že lidé dušení chátrajícím státem mohou někdy KSČM volit ze zoufalství a z protestu. Stále a dokola jim ale budu opakovat, že jsou obelháni. KSČM v této zemi nikdy nic nezmění k lepšímu.

Jinak, ale svým způsobem stejně vášnivě protestuji proti politikům, jako je Kalousek. Hráli svou hru, nechali po sobě spoušť, lidem neprospěli, sobě taky ne. A myslí si, že silný hlas, demagogie a nebojácnost (řeklo by se drzost) stačí ke správě věcí veřejných.

A teď ještě k té mlátičce.

Kalousek je jí hned třikrát. Jednak za svou houževnatost: Sněmovní mlátička. Jednak mlátička ústy. A jednak doslova. Cožpak nezpolíčkoval za názor viditelně slabšího mladíka? V tom si může s Ondráčkem podat ruku...

P.S: Hlasoval jsme proti potrestání Kalouska. Myslím, že slovní grobiánství by mělo být trestáno pouze společenským chladem vůči hrubci.