Historie novodobé české politiky je historií nadaných amatérů.

Nikdo nemohl být větší amatér, než Mirek Topolánek.

Vysoký krasavec, tedy aspoň podle mínění mnohých žen. Rozuměl nějakým armaturám a to ještě kdo ví jestli. V zapadlých končinách se postavil na valník a hlásal revoluci. Tak se stal odbojný absolvent vojenského gymnázia zakládajícím členem ODS. Velmi rychle pochopil to, co mnozí chytřejší členové ODS nepochopili nikdy. Politika je jednoduchá. Prostě musíte být v pravý čas na pravém místě a velice se o to zapříčiňoval.

Pomáhala mu v tom manželka Pavla, krásná blondýnka, navíc chytrá a mazaná. Topolánkovi, to byla vůbec báječná rodina vhodná na plakáty.

Topolánek měl smysl pro reklamu, už pro to, že si stoupl na valník. Když kandidoval do Senátu, používal heslo: Svěží vánek, Mirek Topolánek. Nu, moc chytré to nebylo, ale reklamy na prací prášky většinou nebývají o nic chytřejší a lidé to stejně kupují.

Topolánek měl jednu výhodu. Představoval se poprvé jako politik, který je normální člověk. Ani disident, ani profesor. Byl to chasník. Se vším všudy.

Senátorské křeslo snadno získal. A tím to asi mělo skončit.

Jenže Topolánek chtěl vždycky všechno. Ženské, slivovici i posty.

Jeho žena prý byla chytřejší než on a všechny triky mu radila. Předběhněme o pár dní, ona byla tím, kdo mu psal řeč, se kterou se stal předsedou ODS. A ji on představil jako svou ženu.

Topolánek byl frajer. O Paroubkovi se říkalo, kdo ví, kdo to vymyslel, že je buldozer. Děsná představa. Topolánek dokázal poznat problém a strašně rychle ho vyřešit. Nebyl buldozer, ale atomová vrtačka. Jak Paroubek, tak Topolánek ale v honbě za vítězstvím nijak nehleděli na slušnost, natož pak na etiku.

Smrt Mirka Topolánka, tedy morální smrt, nastala, když koupil dva socialistické poslance, aby si zajistil vládu. Jeho vláda pak byla neustálým střídáním běd a ponížení. Nemuselo by tomu tak být, kdyby tento nadaný politik nepodlehl penězům. Prostě si chtěl žít jako miliardáři, s nimiž chodil na obědy. Ostravskému chasníkovi se to může stát, premiérovi země by se to stát nemělo.

Topolánek věřil ve volný trh, který vše vyřeší, ještě víc než Klaus. Ve skutečnosti ekonomice nerozuměl vůbec a chod státu mu byl ukradený. Politika pro něj byla osobní exhibice, pro kterou měl nadání. Ochotník Čunek rychle dočunkoval, ale Topolánek, který miloval britské konzervativce, se částečně naučil jejich rétorice. Byl to první pravicový politik, který měl projevy, které dosahovaly úrovně aspoň evropské druhé ligy. Na levici už stejné mety dosáhl dávno Zeman.

Jenže Topolánek vyhrotil svůj boj proti Paroubkovi do obludných rozměrů. Po volbách 2006, které skončily sto na sto, pověřil Klaus Topolánka, aby sestavil vládu. Pro Klause to bylo stejně trudné a ponižující, jako když musel Zeman jmenovat zrádce Sobotku. Topolánek zas Klausovi vyfoukl ODS.

Poté, když Klaus potupně prohrál se švýcarským strašidlem Špidlou, byl nucen vzdát se předsednictví ODS. Byla to strana, kterou vypiplal, zavedl do bahna a skrze trik opoziční smlouvy znovu vytáhl ne k nebesům, ale ke korytu. Když Topolánek zvítězil ve volbách, napsal do sms, kterou „náhodně“ někdo vyfotil: Falešný a prázdný Topol. Tento „falešník“ se později Klausovi odvděčil tím, že poté, co socialisti podrazili Zemana, mu obstaral prezidenturu. Klaus ale dokáže být vděčný jen sobě.

Ale než aby pověřil Paroubka, který se opíral o komunisty, raději dal zemi v plen Topolánkovi. A jeho muži vskutku vtrhli na ministerstva a plenili, i když vláda neměla důvěru. Plenění, to byl vlastně způsob vládnutí dlouho před Topolánkem.

Stav bezvládí skončil koupí dvou poslanců ČSSD, Melčáka a Pohanky. Kvůli jejich hlasům získal nakonec Topolánek důvěru a s ním celá zflikovaná zeleno-modro-černá koalice. Proti všem pravidlům totiž pravici podpořil pragmatický vůdce zelených Bursík. Ten ale s sebou přivedl jurodivé ženy, které nakonec mrtvě narozené vládě podřízly krk.

Topolánek nalinkoval, vždy měl smysl pro reklamu, přitažlivý program.

Možná na něm spolupracovala i jeho žena Pavla, dáma se skutečným talentem pro politiku. Ostatně, říkalo se, že nebýt jí a jejího projevu na volebním sjezdu ODS, nikdy by se předsedou nestal. Rozhodně si ale obstaral, jako jeden z prvních politiků, schopného písaře projevů, bývalého novináře.

Vláda měla být pravicová a šetřit. Měla podporovat podnikání a samostatnost.

Jenže Topolánek to měl v ústech, ale nerozuměl tomu pranic.

Ministerstvo dopravy prodal svému kamarádovi Řebíčkovi. Tomu pak najednou začala jeho stavební firma, ve které už dávno nefiguroval, nějak tloustnout.

Havel pojal svou prezidenturu na počátku trochu jako mejdan. Pak si jako moudrý člověk uvědomil, jak těžká je to služba. Na jejím konci už věděl, že marná.

Topolánek pojal své premiérství taktéž jako mejdan. Nikdy ho však ani nenapadlo, že by měl něco udělat pro zemi. Tedy krom reklamních akcí, v nichž se vyznal.

Na první pohled skoro dvoumetrový frajer, extrovert jako z učebnice, byl však křehký člověk. V hloubi duše si uvědomoval, že tomu, co dělá, nerozumí a že byl díky prázdnotě skutečných osobností v politice vynesen někam, kde nikde neměl být.

Podobně jako jeho stín Čunek.

Nešťastný valach Čunek mu visel se svou úplatkářskou aférou na noze jako trestanecká koule. Na druhé noze si visel nadaný amatér Topolánek sám. Navrhl jakýsi Topolánkův batoh. Měla to být kolikátá už reforma ekonomiky, která by ulevila podnikatelům a pracujícím lidem. Nepovedlo se nic.

Aby zachoval vládu, nechal volnou ruku zelenému Bursíkovi. Ten z krásné přírody nadělal nepřístupné hnusné houštiny. Ve jménu ideologie: zvíře je cennější než člověk a strom je ještě cennější než zvíře, tedy pokud na něm to zvíře nesedí.

Chudák Topolánek si asi částečně uvědomoval, že je chudák, a také to, že se na politice dá zbohatnout.

Pomáhal mu k tomu člověk jménem Dalík.

Tento Dalík je dnes démonizován, leč zbytečně. Podobně jako Paroubkův Luftjarda Tvrdík, který zničil České aerolinie, Dalík jen chápal, jak se mění politický vliv za peníze. Když jste dveřníkem u vlivného politika, můžete si nechat za otevření dveří zaplatit. Nemusíte udělat nic a stejně dostanete zaplaceno.

Ještě v hlubokém socialismu žil byl jeden fiškus. Sliboval rodičům, že když mu dají deset tisíc (tehdy obrovské peníze), zařídí, aby se jejich dítě dostalo na vysokou školu. Neudělal nic. Když dítě uspělo, nechal si deset tisíc. Když neuspělo, deset tisíc vrátil.

Podobně fungovali takzvaní lobbisté, obchodníci s teplou vodou, jichž se vyrojily mraky. Václav Klaus naletěl jednomu z nejvulgárnějších hochštaplerů a trávil dovolenou v jeho rezidenci na Mallorce. V jakémkoliv normálním státě by to Klause stálo křeslo, ale my nejsme normální stát.

Tento chlapík, stejně jako další, se řídili heslem: něco ti slíbím, a když to vyjde, ty mi to zaplatíš. Hloupí politici na to přistupovali.

Například: zařídím ti článek v Mladé frontě Dnes. Vykuk věděl, že o tom noviny napíšou, a nehnul prstem. Článek vyšel a vděčný politik klopil.

Dalík si takto k sobě navenek suverénního, ale uvnitř slabého Topolánka připoutal.

A že mu všechno zařídí.

Otevíral dveře.

Nevzdělaný, ale pilný Topolánek byl málem u vytržení z Dalíkova světáctví a z jeho politologických znalostí. Dalík se dokázal tvářit dostatečně tajemně, jako by vystudoval tajné vysoké učení zednářské a ne mizernou zdejší politologii. Ale možná měl Topolánek ještě jiné důvody k tomu, aby ho nekriticky miloval.

Možná mu pomáhal s novinami. Premiér T. měl k tisku hysterický vztah. Křičel na novináře, že jsou „mediální mrdky“. Ječíval jako na rožeň napíchnutý. A zároveň usiloval o přízeň médií, aby byl na prvních stránkách.

Velká ramena a vnitřní prázdnota a pochybnosti.

Topolánek, svázaný Čunkovou aférou, slabou koupenou většinou, vládnout nemohl. O to víc horlil, jak uklízí po socialistech. Jejich vlády, Špidla, Gross, Paroubek, byly katastrofální. Česko prohádalo žabomyšími spory žabomyších politiků, machů a lidově řečeno idiotů, dobu, kdy ekonomika rostla. Naprostá neodbornost vlád promrhala stovky miliard. Topolánek možná věřil, že to změní.

I kdyby to uměl, nemohl by.

U nás platí: lepší, když kopneš politického soupeře do kotníku, než kdybys společně s ním prospěl zemi. Věděl to už Jaroslav Hašek. Kdyby žil teď, spáchal by sebevraždu. My totiž humoristy už nepotřebujeme, satiru na sebe vytvářejí politici sami.

Topolánek měl schopného a nadaného ministra Julínka. Svěřil mu zdravotnictví. Tento Julínek, podobně jako většina takzvaně pravicových politiků, viděl ideu a šel za ní se zavázanýma očima. Prosadil poplatek třicet korun za návštěvu u lékaře a za recept. Bylo to extrémně nepopulární, byť věcně správné.

Julínek a Topolánek, místo aby objeli zemi, vysvětlovali a prosili, nechali to na pánubohu.

Julínka vystřídal anděl smrtihlav David Rath. Ze zavedení poplatků se podařilo socialistům udělat hlavní téma krajských voleb v roce 2008. Julínek se snažil, ale marně.

Říkalo se tomu oranžová tsunami. Socialisté vyhráli všechny kraje krom Prahy. A ve středních Čechách se stal hejtmanem hlavní bijec David Rath. Na posměch všem odeesákům.

Pod Topolánkem se křeslo třáslo. Jenže jeho jediný vyzyvatel Pavel Bém, podporovaný Klausem, váhal. Neodvážil se do tvrdého souboje. Přeci jen slézat hory je snazší, než se postavit muži, který měří sto devadesát pět, když vy měříte sto šedesát. Myslím tedy tělesnou výšku od hlavy až k patě.

To, co udělat pro lidi, bylo jako obvykle až na stopadesátém místě.

Bém objížděl republiku a sbíral hlasy. Topolánek byla už vlastně jen oběť k podříznutí. Jenže Bém byl jenom žvanil a nikdo mu nerozuměl, takže Topolánek vyhrál, ačkoli nepřinášel nic.

V té době byla už ODS úplně rozežraná. Kulturu krokodýlích botek nahradili chlapíci o něco spořádanějšího oblékání, ale ještě méně spořádaných způsobů.

Politika se stala synonymem pro přikrádání. Do politiky šel ten, kdo si chtěl nakrást.

Topolánek jistě tuto motivaci zpočátku neměl. Ale chtěl se šatit, botit a stravovat jako miliardáři, s nimiž měl co do činění.

On byl Topolánek, na rozdíl od čistě komického Paroubka, postavou tragikomickou. Uhnala ho Lucie Talmanová, poslankyně, o jejímž sexuálním životě se vyprávěly historky tak barvité, že by za ně platil i Lars von Trier. Topolánek, který měl na rozdíl od Paroubka srdce, to nesl těžko. Na jednu stranu byl nadšený z nové krásné milenky, Lucie Talmanová byla skutečně miss parlament, na druhou stranu ho trápilo, že opouští svou ženu Pavlu, která mu přinesla štěstí, ale hlavně krásné a chytré děti.

Mladá milenka je ale mladá milenka.

Zvlášť když s ní máme dítě.

Topolánek však cítil potřebu svůj úlet rodině nahradit. Svého syna například vzal vládním letadlem do Rakous na lyžovačku. Místní hoteliéři se divili, když se tu náhle zjevil premiér zaostalé země, ale přeci jen premiér. Mírné zneužití vládní letky vlastně ušlo pozornosti médií. A lyžovalo se. Je to tam v Kuhtai vskutku nádherné.

Topolánek si ale neužíval jen v zimě. Nechal se pozvat do rezidence italského premiéra Silvia Berlusconiho na Sardinii. Skvěle si tam užíval nahého slunění. V Itálii se však fotí všechno, a tak byl vyfocen i nahý Topolánek se vším všudy a národ z něj měl legraci.

Itálie pro něj byla Achillovou patou ještě jednou. Do rezidence v Toskánsku, která patřila kdo ví komu (Dalík se k vlastnictví nehlásí), si pozval vlivné lidi a o čemsi se radili na jachtě. Prostě Topolánek, ač chachar, miloval výjezdy za hranice všedních ostravských dnů.

Byl z toho skandál.

Ale ze skandálu jako obvykle nebylo nic.

Topolánek udržel vládu, která neudělala nic, než že se udržela až do naprosto nepochopitelného kataklyzmatu. Jurodivé ženštiny ze strany zelných se přidaly na Paroubkovu stranu a vláda padla. Poněkud nešťastně, protože jsme v té době předsedali Evropské unii.

Topolánek se poroučel.

Ale našel vhodného úřednického premiéra.

On a Paroubek si udrželi vliv na úřednickou vládu. V jejím čele se náhodou ocitl předseda statistického úřadu Jan Fischer. Pragmatik, který svůj pragmatismus chtěl prodat do ještě mnohem dražšího salonu.

Topolánek se těšil z přírůstku v rodině nerodině a úřednická vláda se protahovala. Tedy poloúřednická.

Nikdo se však nemohl vyhnout novým volbám.

Darmo už asi poznamenat, že pro lidi nebylo uděláno nic. Bojovalo se o takzvanou moc. To, že rozmíšky politiků normální lidi nezajímají, nezajímalo politiky.

Přes všechny své průšvihy šel Topolánek do voleb znovu jako šéf ODS. Jeho přátelé se mu neodvážili říct, že je to průšvih, a zároveň se ho neodvážili vyzvat k tomu, aby šel někam. Zdálo se, že Paroubek převálcuje všechny.

Poněkud ožralý Topolánek dal rozhovor jednomu časopisu. Skandální.

Bylo to všude.

I svolala se rada ODS.

Topolánek byl svržen.

Moci se chopil Petr Nečas.

P. S.

Mirek Topolánek úspěšně podniká a policie se neptá, odkud vzal peníze.

Marek Dalík bude souzen pro podezření z korupce.

Knihu si můžete už teď objednat, vyjde 13. listopadu.