Politolog by řekl, že uzavírat koalice proti jasnému vítězi voleb se nevyplácí. A strany padlé koalice skutečně obešly jasného vítěze voleb Volbu pro Semily Jana Farského. Jenže ta nečekala, až radnici sežerou Boží mlýny (jsou-li jaké) ale přichystala ďábelskou odvetu. Když přejdeme z řeči renesančního dramatu do řeči krkonošských pohádek, můžeme říci sprostý podraz.

A to hned několikrát.

Záminkou pro svržení Rady se stala nemocnice. Semilská nemocnice vznikla jako velkolepý projekt, snad možná příliš velkolepý v éře betonových velestaveb ODS. Do potíží se dostala dávno před tím, než nastoupila po volbách 2014 starostka Blažková a její tým. Nová Rada naopak dělala vše pro to, aby se nemocnice dostala z kritických obtíží, do nichž se dostala za Farského časů.

Farského ovšem neviňme za toto: Chce to skutečně skvělý manažerský um, aby nemocnice prosperovala a ten panu Farskému ani vedení nemocnice do vínku dán nebyl.

Co však lze Volbě pro Semily vyčítat, je neférový způsob, jak potíží nemocnice, které vznikly za její vlády, zneužila. Vzala si občany jako rukojmí a nemocnici jako živý štít. Přes to by v racionální debatě pravděpodobně neuspěla, protože každý, kdo má všech pět pohromadě ví, že potíže nemocnice nenastaly po volbách 2014.

Otázkou tedy jen zůstává, za jakou cenu zradil místostarosta Vladimír Šimek ze dne na den vládnoucí koalici.

Druhým otazníkem je role hejtmana Martina Půty, stranického parťáka Jana Farského. Půta jako hromovládný Zeus může jedněm peníze na nemocnici odmítnout a druhým je zas dát, když se mu to hodí.
Ale to snad ne. Nepodezírejme hejtmana, který vypadal jako Mirek Dušín, že mu je prospěch jeho strany milejší než zdraví občanů Semil.

To by pak byl Trautenberk.

Martin Komárek