Člověk aby se bál otevřít sardinky!
Nadto jsme denně konfrontováni s uprchlickou krizí, násilím ve světě, humanitárními katastrofami, čínskou expanzí, Trumpovou neomaleností, sousedovým hulvátstvím, nízkou výplatou, zdravotními problémy, k tomu rozhádaná manželka a zlobivé děti... Snažíme se v tom zorientovat, něco s tím udělat, nebo se z bezmoci alespoň nezbláznit.
Já slavím tak, že o Vánocích „Nám, nám, narodil se...“ Oslavuji narození dítěte, jehož příchod na svět, i jeho další život, však byl všechno jiné, než idyla. Narodil se, dnešním slovníkem řečeno, jako bezdomovec rodičům z nejnižší sociální vrstvy, ve špinavé prochladlé stáji, bez jakéhokoli zdravotnického zabezpečení a sociálních jistot. Brzy po narození s ním rodiče utekli do cizí země, protože mu šlo o život. O něj nakonec také přišel v celku mlád z rozhodnutí mocných politiků - násilníků posedlých vlastním postavením a penězi.
Oslavujeme narození dítěte, které z lidského i historického hlediska mělo dokonale poničený život. Přesto není na světě nikoho, kdo by jej tolik změnil, jako toto miminko z Betléma. Postava, která světu ukázala, že láska a odpuštění je to největší, co na Zemi existuje. Poselství o tom, že Bůh miluje člověka a sestupuje k němu na zem.
Tváří v tvář shonu, vlastním slabostem i špatným zprávám, se mi vybavuje jedno úsloví. Říká: Nenaříkej se nad temnem ve světě. Raději hleď rozsvítit světlo! Navíc přinejmenším jedno stojí za pozornost. To, které ozářilo oblohu nad Betlémem před 2016 lety.
PhDr. Robert Huneš, ředitel hospice