Velvyslanectví USA leží na srdci "dobré mravy"

PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.

Miroslav Ransdorf zemřel 22. ledna 2016 v Praze

Velvyslanec USA Andrew Schapiro pokáral Miloše Zemana, že jede do Moskvy na oslavy dne vítězství 9. 5. 2015. Zeman se vyjádřil, že si jako hlava státu nenechá do svých zahraničních cest nikým mluvit a že velvyslanec USA má na Hrad zavřené dveře. Schapiro se diví. Nechápe, proč Zeman neoceňuje jeho upřímnost. Těžko říct, jestli je drzý, nebo nedostatečně připravený na kariéru diplomata. Že by neznal vídeňskou Úmluvu o diplomatických stycích? Uniklo mu, že je povinen respektovat zákony hostitelské země, že se nesmí vměšovat do jejích vnitřních záležitostí a že svým jednáním porušil článek 41 odst. 1 Vídeňské úmluvy? Abych nebyl nespravedlivý, musím přiznat, že Schapiro uvedl, že nemůže českému prezidentovi nic radit. Jistě, ale jsme už hodně blízko doktríně omezené svrchovanosti, která byla právem vyčítána Sovětům.

Schwarzenberg označil Zemanovu reakci za unáhlenou. Jeho názor není překvapivý (těžko se od něj dalo očekávat něco jiného), ani důležitý.

Důležité je, co česká veřejnost téměř nepostřehla- že americká ambasáda letos vyhlásila grant pro neziskové organizace, který je oficiálně zaměřen na podporu protikorupčních projektů, na občanskou transparentnost, na zodpovědnost, na prosazování dobrého vládnutí. Není to žádné tajemství, grant je vyhlášen na webu americké ambasády.

Nabízí se otázka, co si ambasáda představuje pod pojmem „dobré vládnutí“ v České republice a proč jí leží na srdci tolik, že na ně uvolňuje nemalé finanční prostředky? Logická odpověď nepotěší- je to vládnutí, které je v souladu se zájmy USA. Granty se týkají oblastí, jako je odpolitizování veřejné služby, financování politických stran, nebo dokonce Policie ČR a státních zastupitelstev. Granty fakticky otevírají cestu ke špiclování a šikanování českých politiků a českých institucí. České veřejnosti by neměl uniknout fakt, že někteří představitelé státního zastupitelství udržovali intenzivní styky s americkým velvyslanectvím. Je zajímavé, že všichni tito „návštěvníci“ se dopracovali rychlého kariérního vzestupu, včetně Lenky Bradáčové.

Dovedete si představit, že by v rámci reciprocity vyhlásilo tytéž granty české velvyslanectví ve Washingtonu?

Tvrdím, že porušování mezinárodního práva je neomluvitelné, ať to dělá kdokoli, a platí to i pro supervelmoci. Bush například lhal, když mluvil o důkazech existence zakázaných zbraní hromadného ničení v Iráku. Generál Powell, tehdejší ministr zahraničních věcí USA, lhal na půdě OSN, že Američané vědí o iráckých zásobách zbraní hromadného ničení. Lže se dnes ve velkém stylu ve věci ukrajinské krize a o ruské politice (John Mearsheimer o těchto tématech psal na stránkách Foreign Affairs a v New York Times). Lež se stala normou americké politiky, kterou reprezentuje Barack Obama, nositel Nobelovy ceny míru. Alespoň propříště víme, co si máme o Nobelově ceně míru myslet.

Ale vraťme se ke zmíněným grantům a ke shromažďování udávání na český stát, na české politiky, na české instituce. Myslím si, že by se USA měly přednostně zaměřit na dobré vládnutí u sebe doma. Ať nechají na České republice, aby se se svými nedostatky (a že jich je opravdu hodně) vyrovnala sama.

6.4.2015