Ale ta zmínka o návratu by mohla mít i jiný důvod. Území Pražského hradu byl asi původně posvátný okrsek českého kmene, hned vedle sněmovního pole, které se asi nacházelo na dnešním Hradčanském náměstí. Tím, že si ho Přemyslovci ohradili, provedli patrně první privatizaci v českých dějinách. Ale ona to tak úplně privatizace nebyla, když Češi byli čeledí svatého Václava a kníže byl formálně nastolován na shromáždění lidu. Ale Pražský hrad je spojený s českou státností po více než tisíc sto let, v Evropě nikde nenajdeme místo, kde by se takovou dobu dělaly dějiny nějakého národa.
Je to místo, které patří celému národu, a proto v čele společnosti pro dostvabu chrámu byl evangelík Palacký, proto při jeho výzdobě působili katolíci, evangelíci, unitáři, svobodní zednáři, ateisté. A na začátku dvacátého století tam působil i mladý kameník jménem Antonín Zápotocký ze Zákolan, budoucí československý předseda vlády a pak i president. Ten měl k Pražskému hradu citový a osobní vztah. A tak roku 1954 zvláštní právní normou, kterou nikdo nezrušil, vyčlenil Pražský hrad jako území, kde platí zvláštní režim. Nevím, zda ministr Pecina o této normě ví. Ale pro Miloše Zemana by to mohla být inspirace, co v této trapné situaci dělat. Ano, návrat by mohl být. K tomu, aby byl statut území Pražského hradu nadřazen do té míry, aby se ho žádná privatizační ani restituční svinstva nedotkla.