Oba dva pánové hovořili o programu a záměrech evropské levice pro volby do Evropského parlamentu. V centru jejich pozornosti byla vize efektivnější a sociálně spravedlivější Evropy, která by byla pro občany, nikoli pro byrokraty a finanční elity. Zatímco Laurent se představil spíše jako přemýšlivý analytik, Tsipras získává lidi svým charismatem a důrazem na mravní integritu.
Já sám jsem v diskusi zdůraznil, že smysl levicové politiky vidím v tom, co Victor Hugo kdysi v jednom článku nárokoval jako smysl lidského života (v rovině individuální i společenské): rozšířit lidský horizont. V článku o Nerudovi jsem ukázal, že náš velký spisovatel smýšlel podobně. Jak se toto rozšíření lidského horizontu může realizovat?
Nabízejí se dva směry: úsilí o to, aby levice byla opět nositelem společenské modernity (zatím byla po řadu desetiletí spíše defenzivní, tradicionalistickou silou), a úsilí o zachování lidské důstojnosti.
V Evropském parlamentu i na jiných fórech jsem byl zklamán tím, jak malý význam přikládá levice prosazování sociální i ekonomické modernity, o modernitě vědecké a technické ani nemluvě. Evropská politika je prosycená skepsí vůči vědě a technice, aniž by zvažovala fakt, že jde o to dát vědě a technice lidský rozměr, lidský smysl. Evropa musí znovu získat pionýrského, průkopnického ducha. Tím levice v minulosti získávala, protože tohoto ducha ztělesňovala.
Druhým směrem je boj za ústřední hodnotu evropské kulturní tradice, za lidskou důstojnost. To je něco, co nás výrazně odlišovalo od jiných civilizačních okruhů. Teprve nyní vidíme, že se pozornost k této hodnotě obrací i jinde (např. práce indického ekonoma Amartyi Sena). Od lidské důstojnosti se odvíjí rovnost, spravedlnost a solidarita. Lidskou důstojnost dnes celosvětově drtí tržní struktury a tlak na takzvanou pružnost neboli flexibilitu. Lidská důstojnost je potlačována i v našich evropských a českých podmínkách.
Tyto dva směry, modernita a lidská důstojnost, by měly být ústředním i tématy skutečné moderní levice v evropských volbách.
29. 4. 2014