_profil_top.jpg)
25.09.2013 18:50:26
Honba za energiemi
Už více devět let funguji v Evropském parlamentu jako člen výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a čtvrtým oborem , který tvoří náplň naší práce jesou informační technologie.
Jaderný program se rozhodly rozvíjet USA, Rusko, Čína, Indie, Japonsko, arabské země Severní Afriky, Jihoafrická republika, ba dokonce i Brazílie, která je šampiónem ve výrobě bioetanolu. Co je k tomu vede? Snaha snížit dovozy fosilních paliv, řešit životní prostředí, zajistit dostatek energie pro růst. V Evropě nejvíce jaderných kapacit má Francie, spravuje jich 58 a to znamená podíl jádra na výrobě elektřiny 80%.. Jaderné země plní kjótský protokol, který je předmětem jednání na řadě mezinárodních fór. Rakušané, kteří jádro odmítají, s kjótským protokolem mají potíže, na rozdíl od nás.
Co nám zelení nabízejí jako alternativu jádra, když máme u nás zásoby uhlí na nějakých 70 let (Polsko asi na 300 let, podobně i Ukrajina) a ropu a plyn těžíme v miniaturním množství? Vždyť EU už dnes dováží z Ruska 50% plynu (22% z Alžírska), třetinu ropy a 30% uranových koncentrátů. Energetický potenciál našich řek je malý a dá se využít jen jako doplněk ve špičkách. Pokud jde o vítr, nejsme Dánsko, kde účinnost větrných elektráren dosahuje až 30% a Dánové větrnými elektrárnami pokrývají už 20% své spotřeby (skotská vláda nedávno vyhlásila ambiciózní cíl pokrýt spotřebu elektrické energie ze 100% větrnými elektrárnami). V Německu 28 tisíc větrných elektráren podobný úspěch nepřineslo a u nás je účinnost většinou pod 10%. Nahradit jeden blok Temelína by znamenalo postavit na našem území 11 tisíc oblud o velikosti asi 60 metrů s výkonem 2 MW. Japonci před časem přišli s novým typem větrníků, který zvyšuje výkon třikrát. Jenže i v tomto případě by uspokojit spotřebu elektřiny USA by znamenalo postavit těchto elektráren 2 640 000! Při větrné smršti letos v zimě se "větřáky" staly faktorem rizika, jejich pády v místech neprudších záchvěvů vichřice otřásly veřejným míněním. Měly i podíl (vedle nesouměřitelnosti a nespojitosti sítí), náraz dodávky většího kvanta energie může působit na síť šokově.
Další odpověď zelených zní: biomasa, podle jednoho mého kolegy v EP spící obr. I Česká republika na ni hodně sází. Ale v EU nebudou dostatečné skladové a dopravní kapacity, ba ani disponibilní pozemky, aby se dosáhlo cíle ztrojnásobit podíl obnovitelných zdrojů do roku 2020 (tedy na 20%, v době vytýčení cíle to bylo 7%). Začíná globální honba za zdroji biopaliv a biomasy vůbec, což může ohrozit světovou potravinovou bilanci a následně potraviny na světových trzích zdražit. Proto je odklon od první generace biopaliv a nastupují jiné možnosti, spojené například s genetickými manipulacemi baktérií (například firma Joule Limited informovala o tom, že jsou schopni pomocí Cyanobacterie přímo produkovat diesel). Nejsme ani Brazílie, ani Angola, ba ani Ukrajina, která rozjíždí ambiciózní program rozvoje výroby biopaliv. Zelení říkají: ale prémií u biopaliv je snížení emisí skleníkových plynů a tím i příspěvek k zastavení globálního oteplování. Nositel Nobelovy ceny, chemik Paul Crutzen to zpochybňuje. Jeho svědectví je tím závažnější, že se ve svých pracích zabývá ozónovou vrstvou. Tvrdí, že biopaliva situaci s globálním oteplováním ještě zhorší.
Příkladem je oxid dusný, který je ekologicky nebezpečnější než oxid uhličitý. Crutzenův spoluautor Keith Smith z University v Edinburghu tvrdí, že biopaliva klimatický problém ještě vyostří. 80% potenciálu biopaliv v Evropě činí biopaliva na bázi řepky olejné. Emise oxidu dusného touto cestou převyšují efekt úspory emisí CO2 1-1,7 krát, bioetanol na bázi kukuřice, převažující v USA se pohybuje v rozmezí 0,9-1,5 krát. Nejpříznivější je cukrová třtina s koeficientem 0,5-0,9.
Na světě je 700 milionů vozidel. Každé by potřebovalo 1-2 hektary na své zásobování biopalivy. Nechávám na čtenáři, aby posoudil, zda je to ekonomicky a ekologicky rozumné. Program zelených je tedy nejen hazard s rodinnými rozpočty (může ceny energií perspektivně zdvojnásobit), ale i hazard ekologický.
Během diskusí o biopalivech se odehrála zásadní změna na světových energetických trzích. USA kdysi v květnu 2001 zveřejnily svou energetickou doktrínu. Tam se počítalo s tím, že dovozy ropy vzrostou do roku 2020 o 60%. Tomu se měla přizpůsobit i zahraniční politika USA a to byl jeden z důvodů vpádu do Iráku. Za Obamy se prosadil jiný koncept. Snaha o soběstačnost. Jde nejen o břidlicový plyn (shale gas, francouzsky gaz de chiste, rusky slancovyj gaz), ale i o využívání nových zdrojů z Mexickém zálivu, ropných písků na Aljašce a v Kanadě. Tím se výrazně snížily možnosti odbytu pro těžaře z oblasti Blízskégo východu a na trzích je relativní přetlak. V USA je elektřina dvakrát levnější než v EU a plyn je levnější čtyřikrát. Objevily se i spekulace, jak nové možnosti vývozu do EU obrátit proti Ruské federaci. Ta má sice největší zásoby plynu na světě, ale nejvíc plynu teď těží USA. Bez ohledu na možná ekologická rizika. Pro Evropu nová situace na světových trzích dává řadu možností. Co chybí, je promyšlená energetická koncepce. Tu ani Road Map 2020 (kde vypadlo neznámo proč uhlí), ani Road Map 2050 komisaře Oettingera neposkytuje.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
