Popření kompetentnosti má různé podoby. Paní senátorka Alena Gajdůšková z ČSSD se prý vyslovila, že chce vést kandidátku do Evropského parlamentu. Nechala se sice slyšet, že žádný cizí jazyk neumí, ale to přece nevadí. Vždyť tam jsou tlumočníci.

           V Evropském parlamentu působím už od roku 2004 a kdybych byl cynik, tak by mě takový názor rozesmál. V Evropském parlamentu jsou opravdu stovky tlumočníků, ale nestojí vám stále za prodlouženými zády. Trialogy, schůzky stínových zpravodajů, setkání s komisaři a řada dalších klíčových akcí probíhají jen anglicky. Chcete-li ovlivnit pozici svého partnera a přesvědčit ho o svém návrhu, musíte se umět domluvit a samozřejmě vědět také, o čem se chcete domluvit. Znalost jazyků je, vážená paní senátorko, prostě nepominutelný předpoklad práce europoslance. Bez ní budete v Evropském parlamentu jen přežívat a předstírat práci. Snad existují výjimky, ale ty jsou velmi, velmi vzácné. Malá země, jako je ta naše, nemůže ignorovat to, kdo ji v bruselském labyrintu zastupuje. Protože „kdokoli může dělat cokoli“ je pouze literární nadsázka.