Krystlík některé z perel svého spisu předložil čtenářům Parlamentních listů (článek TGM- vzor nevhodný k následování). Především jsme se dozvěděli novinu, že Masaryk se měl provinit tím, že prodlužoval válku, čímž prý zvětšil hromady mrtvol a množství prolité krve. Chce nám snad tento pán namluvit, že Masaryk řídil politiku vlád v Berlíně, ve Vídni, v Paříži, v Petrohradě, v Londýně, ve Washingtonu či v Římě? Že ovlivňoval myšlení generálních štábů? Nedávno (2012, 2013 vyšlo už osmé vydání) vydal vynikající knihu o vzniku 1. sv. války britský historik Christopher Clark pod názvem Náměsíčníci. Jak Evropa kráčela k válce 1914 (The Sleepwalkers. How Europe Went to War in 1914). Ukazuje tu, že takovou válku, jaká byla, vlastně nikdo nechtěl ani s ní nepočítal. Že vojáky a politiky ovládaly iluze. Nikdo netušil, že bude válka dlouhá, vysilující, masová, která povede k revolucím. Přesně jak to předpověděl už roku 1887 (27 let před rokem 1914!) Bedřich Engels, podle Havla relativně bezvýznamný filosof XIX. století.  Lze Masarykovi vyčítat, že podobně jako Engels odhadl, že válka bude dlouhá a že vyústí v revoluci (revoluce)? A že mu bylo jasné, že osvobození národů (nejen českého) a pád politického autoritářství nejsou bez dlouhé války možné? Masaryk nechtěl krveprolití a děsil se ho, ale věděl, že zaslepenost vládnoucích k němu povede.  Skryté tendence, které k tomu směřovaly, ukazuje i Philipp Bloom ve své knize o Evropě mezi léty 1900-1914 (München 2011, 2013 už třetí vydání).

        Krystlík dále klade Masarykovi za vinu kladný vztak k bolševikům a to, že s legiemi nezadusil sovětskou revoluci. Jenom omezený člověk si může myslit, že by to šlo. Legionářů celkem bylo údajně 95 tisíc, z toho v Rusku něco přes 51 tisíc.  Ovládnutí transsibiřské magistrály byl velký vojenský výkon, ale nebylo v silách legií porazit revoluci. A ať se to Krystlíkovi líbí nebo ne,“ bráškové“ byli většinou levicoví, což odráží i legionářský tisk a literatura. Vtáhnout je do boje po boku Kolčaka prostě nešlo. Masarykův vztah k Leninově revoluci byl kritický, ale nebyl to vztah fanatického nepřítele.

        Kryslík Masaryka kritizuje i za to, že prý nepředložil vyúčtování odboje. Po vyúčtování se sháněl už monsignore Šrámek z lidové strany. Antonín Švehla, vůdce agrárníků a ministr vnitra, tenkrát jen suše konstatoval: „Monsignore, za revoluce se obvykle podvojné účetnictví nedělá“. Neudělala ho vlastně nikdy žádná revoluce (a propos- vyúčtování našeho disentu je kde?).  Ale Masaryk to podle Krystlíka udělat měl. Ano, sháněl peníze, jak se dá. Měl proti sobě přesilu a zoufale bojoval o uznání spojenců. Legitimizaci odboje pomohla existence legií, a to stálo peníze.

                Masaryk prý také lhal a uváděl zavádějící fakta o počtu obětí v českých zemích. Nedávno vydaná výpravná publikace Garyho Sheffielda o první světové válce (Carlton Books, Ltd., London 2013) ukazuje, že Masaryk patřil ve stylu a obsahu propagandy rozhodně mezi ty umírněné. Pokud jde o počty legionářů, dlouhy nebylo jasno. Za první republiky se legiím věnovaly profesionální týmy a velkou zásluhu na zmapování legionářské zkušenosti má Jaroslav Werstadt.

           Masaryk se zasloužil o to, že jsme už neměli monarchii s cizí dynastií a že prosazoval republiku s demokratickým zřízením, které sice nebylo ideální, ale v porovnání s okolím zaručovalo solidní demokratická práva. Pravda je, že chudým se žilo špatně. Republika se jen postupně adaptovala na to, že její průmysl už neprodukuje pro padesátimilionový trh monarchie, a program hospodářské rekonstrukce z 30. let se již nepodařilo uskutečnit.

           Masaryk uměl vlastnímu národu říkat i velmi nepříjemné věci. V tom byl mezi politickou kastou nespornou výjimkou. Byl vzdělaný, pracovitý a osobně skromný. Měl spartánské sklony v odívání i stravování, alkohol po padesátce prakticky nepil. Tajný fond, který nechal zřídit, nikdy nevyužil pro své soukromé účely.

           Krystlík zapomněl ještě zkritizovat jeho vztah k ženám. Ale to by byla úplně jiná kapitola. Švehla říkal, že je skvělé mít prezidenta, který se líbí ženám. Prostě Masaryk se nevejde do žádné přihlouplé škatulky. Nebyl ani vzorný morální světlonoš, ale nebyl ani to, co z něj dělá Krystlík.

           Příště si můžeme dát povídání o Masarykově myšlení, filosofickém, sociologickém, historickém. To je prozatím vše.