Ukrajině se věnuji systematicky a dlouhodobě. Pomáhal jsem prezentaci Doněcka i Dněpropetrovska v Evropském parlamentu i ve Výboru regionů. Přispěl jsem mj. k tomu, že se tzv. Petrikivka (lidová ornamentální malba) dostala do rámce Dědictví lidstva pod patronací UNESCO. 
               Nyní jsem členem stálé delegace EU- Ukrajina v Evropském parlamentu a rovněž jsem v delegaci pozorovatelů pro volby do ukrajinské Verchpovné rady. Již několik týdnů jezdím na Ukrajinu a monitoruji situaci před volbami.  V posledních dnech jsem navštívil všechny okružní volební komise v Krivém Rogu a v Dněpropetrovsku. Členové komisí jsou zkušení, dobře připravení a svou práci nedělají poprvé. Pokud dojde k pokleskům vůči čistotě voleb, nebude to jejich vina.
             Ukrajinci jsou pracovití a vynalézaví lidé, kteří vytvořili životaschopnou kulturu i významnou hospodářskou základnu. Jejich průmysl tvořil jednu třetinu průmyslové kapacity celého Sovětského svazu. Ukrajina je nesmírně bohatá země, a proto je nepochopitelné, že se dostala až na pokraj bankrotu (podle hodnocení agentury Moody´s). HDP této země se před začátkem změn spojených s Majdanem scvrkl na 45% úrovně roku 1992 a pád HDP může dosáhnout na konci roku až 66 %. To tvrdí uvedená agentura. Já těmto číslům úplně nevěřím, ostatně existují nejméně tři metody, jak HDP měřit, ale hrozba bankrotu tu je. Národní banka se totiž už delší dobu nachází v technickém defaultu.

Ukrajinští politici

Základním problémem Ukrajiny je obrovský rozpor mezi možnostmi země a současným kritickým stavem. Po rozpadu Sovětského svazu viděli ukrajinští politikové ve svých postech hlavně šanci, jak zvětšit svou vlastní prestiž a svůj vlastní majetek, ale o potřeby a rozvoj své země nikterak nedbali.  Od svých ukrajinských přátel a známých jsem se mj. dozvěděl, že například syn prvního ukrajinského prezidenta Kravčuka byl u prodeje celého oděsského loďstva (prodalo se nejméně 286 lodí, přesné číslo je nedohledatelné).  Poslanci Verchovné rady z rozpočtového výboru mi řekli, že mu zarazili svévolné podepsání státních obligací ve výši 35 miliard dolarů. Za Kravčukova nástupce Kučmy už byla korupce bez hranic. Kučma jí otvřel cesty i tím, že zrušil přímou volbu gubernátorů. Nominace na tuto funkci se pak kupovaly a s decentralizací moci, po které volala veřejnost, byl konec. Každý prezident decentralizaci moci sliboval a po nastoupení do úřadu dělal pravý opak. Vzniklo tak paradoxní spojení silného centralismu a slabého centra.
             I další politici měli finanční apetit bez hranic. Julija Tymošenková údajně dostávala sto dolarů na každých tisíc kubických metrů plynu. Juščenko, oslavovaný hrdina oranžové revoluce, po kterém dnes ani pes neštěkne, bral milion dolarů denně jen za to, že se nepletl do plynového byznysu, který byl jinak vyhrazen prezidentům. Tohoto byznysu se účastnil i Janukovyč a dnes se o něj intenzivně zajímá Porošenko.
              Tymošenková sjednala v roce 2009 dodnes platnou smlouvu o dodávkách plynu s preferenčními cenami, ale také s tím, že když Ukrajina nebude za plyn platit, nastane jí povinnost předplatby. Tato dáma se zviditelnila i prosazováním neuvěřitelné stupidity: Ukrajina bude pěstovat v Černém moři řasy produkující metan, čímž se země zbaví závislosti na ruském plynu (informovala média 17. 8. 2008). Už tehdy se objevovaly hojné ironické komentáře: Bude možnost produkovat biodiesel aj. Přestože z Baťkivščiny odešli Turčynov a Jaceňuk, Tymošenková se stále honosí, jak silným týmem její strana disponuje.  Korunu všemu Tymošenková nasadila tvrzením, že je zapotřebí vyhlásil na Ukrajině stanné právo a že je pro nasazení jaderných zbraní na východní Ukrajině.
                Arsenij Jaceňuk je zřejmě muž neomezených možností. Už ve svých pětadvaceti letech řídil ekonomiku Krymu, vystřídal řadu postů na různých ministerstvech a byl dokonce i šéfem Národní banky. Sice nikde neuspěl, ale komu by to vadilo. Dnes je mu čtyřicet a jeho ambice zdaleka nejsou uspokojeny. Je autorem originálních nápadů, jak vyřešit energetickou krizi (občané si mají udělat na topení zásoby dřeva, kukuřice, trávy a zvířecích exkrementů). Když Jaceňukovi prezident Porošenko nabídnul kandidaturu v rámci Bloku Petra Porošenka, Jaceňuk po něm požadoval 50% pozic. To byla nesplnitelná podmínka, a tak se oba koryfejové rozešli. Jaceňuk založil Národní frontu. Na druhém místě je předseda parlamentu Oleksandr Turčynov, který má lví podíl na odtržení Krymu a na vzniku války v Donbasu (takzvané separatisty v Donbasu nazval podlidmi).
                 Když jsem nedávno přijel do Dněpropetrovsku, viděl jsem billboardy Borise Filatova, pravé ruky gubernátora Dněpropetrovské oblasti Ihora Kolomojského. Kolomojskij je majitelem dvou stovek podniků, o jejichž získání za pomocí jeho raiders se vykládají legendy. Kolomojskij si podle Ukrajinské pravdy (2. 5. 2014) pomohl i tím, že „odklonil“ technickou ropu z ropovodu Oděssa- Brody v množství nikoli malém- 606 tisíc tun (čímž ten ropovod prakticky ohrozil). Kam ta ropa šla? Kolomojski má vlastní rafinérii a síť čerpacích stanic. Jenže těch 606 tisíc tun někde chybí a někdo je bude muset zaplatit. Ale zpět k billboardům Filatova. O Kolomojském se sice říká, že má prezidentské ambice, ale asi došlo k nějaké dohodě s Porošenkem, protože na billboardech v jednom z většinových obvodů je Filatov uveden jako kandidát bloku Petra Porošenka.
                 Kolomojskij se spojil s ozbrojenci a lidem vtlouká do hlavy, že tím zachránil mír pro dněpropetrovskou oblast. Lidé Pravého sektoru v maskáčích se vyskytují všude. Sám Dmytro Jaroš kandiduje v 39. okruhu Dněpropetrovké oblasti. V průzkumech má sice jen 1,5% preferencí, ale jeho stoupenci si jsou jistí, že se do Verchovné rady dostane. Na budově gubernátora oblasti jsem viděl kromě žlutomodrého ukrajinského paporu i černočervený prapor Pravého sektoru. V budově ozbrojenci sídlí ve dvou patrech. Kolomojskij vyzbrojil čtyři prapory a štědře je platí, řadový ozbrojenec dostává plat 5 tisíc hriven, důstojník 15-20 tisíc hriven (průměrný plat je 3 tisíce hriven). Kolomojskij žije většinou ve Švýcarsku a na jedné tiskové konferenci prozradil, že má tři pasy: ukrajinský, izraelský a kyperský. To je protizákonné a správně by ho za to měl prezident odvolat, jenže neodvolal. Zeptal jsem se na to ukrajinského velvyslance v Bruselu a ten mi odpověděl, že se jednalo jen o žert, protože Kolomojskij má jen dva pasy. Jako by si dělal blázny i ten velvyslanec- gubernátor totiž smí mít podle zákona pouze jeden pas, a to ukrajinský.
                 Jiný gubernátor byl naopak odvolán, a to Serhij Taruta z Doněcka. Padl proto, že trval na průhledných volbách a kritizoval některé výstřelky. Ne, že bych ho měl rád, ostatně tento oligarcha zlikvidoval gdaňské loděnice, ale je to příznačný detail.
                 Janukovyč umožnil svému synovi strmý vzestup. Bylo mu 37 let a už byl miliardář. Novináři se ptali, jak to vysvětlí. Odpověděl, že nijak, protože jeho syn je úspěšný a schopný byznysmen. Porošenka se ptali na něco podobného: jak vysvětlí, že jeho syn (dnes má 21 nebo 22 let) kandiduje ve Vinici, v městě spjatém s Porošenkem, do Verchovné rady na listině Bloku Petra Porošenka. Odpověděl prakticky stejně jako Janukovyč: lidé si ho vybrali, protože je schopný a on mu do toho zasahovat nebude.  Zkrátka, Ukrajina je stále a dokonce v míře ještě mnohem větší než dřív v moci oligarchů.  

Ekonomické hrozby

                 Lidé přestávají platit nájemné. Nemají finanční prostředky na nárůst životních nákladů a mnoho se jich stěhuje z měst. Podle agentury UNIAN plánuje Naftogaz zvýšení ceny plynu čtyřikrát. A tady se ukazuje barbarství tohoto systému v plné nahotě: Ukrajina totiž plyn má. V Charkovské, Dněpropetrovské a Sumské oblasti se těží takové množství plynu, které zcela pokrývá potřebu obyvatel. Kdyby se ovšem nekradlo ve velkém.
                 Zbývá pokrýt potřebu podnikové sféry. Podnikům vláda snížila normativy na energie o 30%.  Důsledkem toho bude pokles produkce o 50% a výběr daní také o 50% a další prohloubení ekonomické krize. Jaceňuková vláda jde cestou škrtů. Už je naplánováno, že školáci budou mít od 24. října do 9. listopadu uhelné prázdniny a studenti vysokých škol nebudou mít dva zimní měsíce výuku. Zásoby energetického uhlí má ukrajinský průmysl na pouhé dva dny. Ve veřejných institucích, kde jsem byl, je úsporný režim topení už výrazně znát.
                 Jaderné elektrárny představují velký, zatím vůbec neřešený problém. Konkrétně se jedná o 40 tisíc kubických metrů jaderného odpadu. U nás se likvidace jaderného odpadu řeší průběžně, na Ukrajině, kde jaderné elektrárny dávají 48% veškeré elektřiny, se tím příslušné orgány zaobírají až teď, kdy je ohrožena licence pro provoz (to se týká například záporožské JE, která je s 6 tisíci megawatty největší v Evropě a druhá největší na světě).
                  Ukrajina má velké zásoby uranu, velká ložiska rašeliny a značné možnosti v oblasti obnovitelných zdrojů. Má tedy jedinečnou příležitost vyvážet elektřinu a už jenom tím začít stabilizovat svůj rozpočet. Ale touto možností se nikdo nezabývá. Břidlicový plyn není řešení pro dohledný čas, jakkoliv na nedávné konferenci v Kyjevě to ministr energetiky Prodan jako řešení energetického problému nabízel. Vláda oznámila, že se dohodla s Norskem a že na Ukrajinu prý půjde v režimu reverse flow ze Slovenska. V objemech, které Ukrajina potřebuje (5-8 miliard krychlových metrů), to chci vidět.
                    A konečně uhlí. Kvůli válce je 35 dolů na východě Ukrajiny zavřených, některé jsou zatopené. Místo aby Ukrajina urychleně obnovila vlastní těžbu (má zásoby uhlí na 400 let), bude uhlí dovážet. Z jižní Afriky. Zatím je podepsána smlouva na jeden milion tun, což potřeby země nepokryje. Údajně je ve hře i české uhlí. Kromě Kyjevem spravované Ukrajiny nastanou v zimě energetické problémy i v obou odštěpených republikách, Luhanské a Doněcké, kde mají proběhnout volby 2. listopadu 2014. Jejich infrastruktura je totálně zničená a bude obrovským problémem zabezpečit základní potřeby lidí.  

Předvolební situace houstne

                Z Ukrajiny znám zblízka nejlépe situaci v Dněpropetrovské oblasti. Rozmáhá se v ní pravicový radikalismus, který zastrašuje společnost, drží ji v napětí a manipuluje s ní. To není náhoda. Přestože Dněpropetrovsk leží daleko od zóny bojů, je obkličován tzv. blokposty ozbrojenců s hromadami pytlů s pískem. Dochází k ničení volebních prostředků, k útokům na agitační stánky, k fyzickým útokům na agitátory a roznašeče letáků, i když neměly tak spektakulární charakter jako lynč Nestora Šufryče v Oděsse. Objevilo se i použití bodných a střelných zbraní a hrozby likvidací. Výkonná moc odstavila dva oblíbeneé televizní kanály (34 TV a televizní regionální kanál Rudana). Zaregistroval jsem i útok na středisko Bloku Petra Porošenka a útoky na agitační prostředky Baťkivčiny i dalších stran, ale nejvíce jsou útoky zaměřeny na proruský Opoziční blok.
                   Vyzval jsem prostřednictvím volebních komisí a tiskových konferencí, abych dostával jako pozorovatel EP všechny informace o narušeních volebního zákona. Z titulu své mise jsem se obrátil i na prezidenta Porošenka, abych mu sdělil své obavy, týkající se porušování legitimity voleb. A těchto informací mám opravdu hodně. Jen u Opozičního bloku bylo 39 hrozeb fyzické likvidace, 13 případů likvidace volebních stánků, 8 případů odcizení prostředků agitace, 26 případů poškození volebního stánku, 5 případů hrozby použití střelné zbraně, dokonce i granátu, 4 případy pokusu o zapálení agitačních prostředků, útoky na volební komise i na jednotlivé kandidáty, více než 200 případů poškození billboardů a plakátů. Na Revoluční ulici v Krivém Rogu jsem viděl útok dvou mužů na děvčata, která byla u stánku Opozičního bloku. Honili je po parku, než přišla milice. Ta ovšem často dává najevo nezájem. Představitel prezidentské strany Konstantin Usov mi řekl, že tak špinavou předvolební situaci ještě nezažil. I proto jsem rozšířil výzvu ke spolupráci a na místě rozmístil dva dokumentaristy, kteří sbírají materiál k volebnímu procesu.

Jak vidím politický vývoj

                 Politický vývoj má dnes obrovskou dynamiku. Například Blok Petra Porošenka dosahuje v průzkumech 37% preferencí (realita bude tak do 20%. Porošenko na billboardech a bigboardech slibuje, že se Ukrajina stane členem EU do roku 2020, i když Evropská komise již sdělila, že do roku 2020 se žádné rozšíření konat nebude).
                Podle mě Jaceňukova Národní fronta do Verchovné rady projde (může dostat tak 10%), ale Porošenkovi k vládní většině nepomůže, Jaceňuk totiž stojí proti Porošenkovi. Proti Porošenkovi je i Tymošenková se svou Baťkivščinou. Radikální strana Oleha Ljaška sice ztrácí, ale do parlamentu se dostane.  Hrycenkova strana Občanská pozice bude v parlamentu přítomna asi také. Hrycenko patrně stejně jako Ljaško asi Porošenka podpoří. To se dá říci o Ťihipkově Silné Ukrajině, která je vlastně rezervou pro Porošenka a vyznačuje se silnou dávkou demagogie. Komunistická strana Ukrajiny, vedená už mnoho let Petrem Symonenkem, je pod velkým tlakem a soud s ní zatím není ukončený, takže letos asi neuspěje.
               Levostředový Opoziční blok (seskupení různých politických proudů politických pragmatiků) získává na síle zejména ve východních průmyslových oblastech, na západě je mnohem slabší. Dva politici opozičního bloku, Bojko (bývalý ministr energetiky) a Vilkul (bývalý ministr regionálního rozvoje) jsou lidé s exekutivní zkušeností a proti současnému chaosu se vyznačují exekutivní kompetentností. Do vlády by je mohla katapultovat jakási forma dorozumění Porošenka a Putina, což vyloučit nelze.  Výčet stran, které se mohou dostat do Verchovné rady, doplňuje Sjednocená svépomoc, kterou vede lvovský primátor Sadovoj. Ten nikoho nenapadá (ani Rusy ne), mluví uměřeně, střídmě a prohlašuje, že Ukrajina se musí spolehnout sama na sebe. Svým střízlivým postojem získává stále větší podporu normálních lidí. Myslím, že se může stát nakonec i oporou Porošenka, který bude jeho hlasy potřebovat na zformování většiny.
                   Politická mapa je tedy velmi nepřehledná a ke stabilitě nepovede. Jeden můj ukrajinský známý, v politice velmi zkušený člověk, předpokládá na jaro politický výbuch (vzryv). Kéž by se mýlil. Protože jeho důsledky bychom pocítili i my.