Panu Vlčkovi chci sdělit, že o prosperitě podniku nerozhoduje forma vlastnictví, ale motivace lidí a kvalita řízení.

Je známo, že až 80% zmetků vzniká chybami v řízení. Česká privatizace byla dělána tak, že kvalitu řízení ve většině případů zhoršila. Ukázala to například zpráva ministerstva průmyslu ze začátku roku 1997, která konstatovala, že v privatizovaných podnicích byla produktivita práce o pětinu nižší, tedy v průměru. Teprve časem se situace začala lepšit, se stabilizací vnitřního trhu a lepšími možnostmi pro export. Pomohla také stabilizace vlastnických poměrů, kdy postupně odpadali zlatokopové devadesátých let.

Pokud jde o privatizaci, byla v módě nejvíce za Reagana a Thatcherové. V letech 1980-1987 bylo celosvětově privatizováno 400 podniků, z toho polovina v pěti zemích, ve Velké Británii, ve Španělsku, Itálii, Argentině a v Chile. V tehdy třech největších ekonomikách, v USA, Japonsku a Německu bylo privatizováno celkem pouze 14 podniků. V Chile například Privatizace proběhla v řadě případů několikrát, protože byla neúspěšná, pro stabilizaci podniků bylo nutné je opět zestátnit. Podnik Codelco, který těží a exportuje měď, privatizován nebyl vůbec. Státu šlo v tomto případě o stabilitu rozpočtu a veřejných financí vůbec.

V českém případě privatizačních bratrstev ODS, ODA, US a nyní i TOP 09 jsou o politické šílenství. O nás se během několika let privatizovalo 4 500 podniků. Nikdy v našich dějinách neměla tak malá hrstka lidí takovou moc, kdy rozhodovala o bytí a nebytí celých podniků a o osudech milionů lidí. Výsledky známe. Tomáš Ježek řekl, že účelem privatizace nebyla vyšší výkonnost podniků, ale odchod státu ze scény. To se povedlo. Celé výrobní obory byly zlikvidovány, dnes už nedokážeme exportovat některé velké investiční celky (u velkých investičních celků je výhoda, že čtvrtinu objemu dělají zpravidla nehmotné položky), zbrojní průmysl je v troskách (v roce 1989 jsme byli čtvrtí na světě ve vývozech, teď jsme padesátí), rozbitý je letecký průmysl, který měl zakázky a produkoval dolar (tehdejší silný dolar) za dvě koruny. Je jedno jakou vlastnickou formu podnik má. I v USA nebo ve Velké Británii, když bylo nejhůř. stát bral pod svá ochranná křídla banky. A to si Alan Greenspan myslil, že se trhy nikdy nemýlí.