Program byl následující:

           - 18. 6. jsem v 10h měl rozhovor pro "Krymské echo", poté pro „Krymskou pravdu". Po obědě jsem pokračoval rozhovorem pro televizi ITV, následoval hodinový rozhovor pro radio "Rossija segodňa", v 18 h dvouhodinové setkání s veřejnosti v klubu Format A 3 (hotel Moskva, konferenční sál), následovala účast v  přímém vysílání talk-show Vsjo, kak jesť. Všechna vystoupení byla v ruštině.

            - 19. 6. byl svátek, a proto program nebyl tolik nabitý. Ráno v 10h jsem byl pozván do v krymského parlamentu (přijali mne Konstantin Michajlovič Bacharev, první místopředseda Státní rady Republiky Krym, a Grigorij Adoľfovič Ioffe, předseda Společenské komory Republiky Krym). 

            Chtěl jsem se dozvědět co nejvíce o dnešní situaci Krymu, protože z oficiálních médií, a tím spíš z českých, se nedozvíte absolutně nic. 

Zajímaly mne federální projekty hlavně infrastrukturní typu, jak funguje zásobování obyvatel, kolik lidí se vystěhovalo, jak se utváří pozice Krymu jako zvláštní zóny, jejich pohled na odtržení atd. atd.

Vystěhovalo se 6 tisíc obyvatel, přistěhovalo se 200 tisíc. Z toho vyplývá, že kyjevská tvrzení o vylidňování Krymu nejsou pravdivá. Přírůstek obyvatelstva je vidět i na tom, že v Simferopolu i v Jaltě jsou časté dopravní zácpy, které tam dřív nebývaly. Na otázku zásobovací situaci jsem dostal odpověď, že Krym je sice poloostrov, ale kvůli sankcím Ukrajiny i EU žije v režimu ostrova. Problémy se daří postupně zvládat, obyvatelstvo v podstatě sankce nepocítilo.

Nejtěžší ranou bylo zastavení severního kanálu, tedy zásobování vodou ze strany Ukrajiny. Dodávky vody byly zastaveny (rozhodnutí sdělil Jaceňuk) přesto, že Krym byl ochoten platit za vodu stejnou cenu jako za plyn, tedy cenu mnohonásobně vyšší než je tržní cena. Nedostatek vody se citelně dotkl obyvatel a zejména zemědělců na severu poloostrova; důsledkem byla velká neúroda. To už je naštěstí pryč, přehrada u Simferopolu je díky silným srážkám plná. 

Z ukrajinských ozbrojených sil údajně jen 20% odmítlo sloužit nové moci, 80% pokračuje. Většinou proto, že šlo o lidi na Krymu narozené.

Sankce EU brání využití výhod speciální zóny. Investice ze zahraničí prakticky nepřicházejí, i když by přinášely výhodu oběma stranám. Investice z mimoevropské oblasti zatím nechtějí přijímat. Viděl jsem souhrn federálních projektů, který zahrnuje akce do roku 2020. Krym se snaží dohnat zpoždění, během pěti let chce být v solidním průměru subjektů Ruské federace.

V turistickém ruchu má  Krym značný potenciál, únosný počet turistů je asi pět milionů. To ale vyžaduje množství potravin, které dříve dodávala Ukrajina. Vedení Ukrajiny nyní organizuje blokádu, a to i přes zájem vlastních podnikatelů exportovat na Krym. Krym postupně zvyšuje vlastní produkci a zvyšují se i dodávky z Ruské federace. 

Zajímala mne i národnostní situace. Ta není ještě zcela přesně podchycená, ale údajně na Krymu žije necelých 80% Rusů, 5-7% Ukrajinců, 12-13% krymských Tatarů, dále Židé a jiné menšiny. Osobně jsem mluvil i se zástupci české komunity, jejíž první příslušníci na Krym přišli za carevny Kateřiny II.

18. 6. krymský parlament přijal zákon o vzdělání, který zaručuje právo na vzdělání pro všechny úrovně ve třech národních jazycích- v ruštině, ukrajinštině a krymské tatarštině ( u ní musím zdůraznit, že nová moc vydala slovník a učebnice tatarštiny). V září má být přijat jazykový zákon.

Volná část programu (19. 6. byl svátek) se týkala návštěvy Jalty (především Livadie, místa spojeného  s jaltskou konferencí), navštívil jsem i Bachčisaraj, jednu z mála památek krymských Tatarů (saraj dal postavit chán Girej). Zajímal jsem se i o osud pionýrského tábora Artek, který si přivlastnil pro své cíle miliardář Kolomojskij; po referendu nová moc rozhodla, že tábor bude zase sloužit dětem. Po návratu do Simferopolu jsem měl ještě hodinové interview pro "Krymský telegraf". V sobotu jsem odletěl přes Nižnij Novgorod do Prahy. 

Informací ze všech oblastí, které mne zajímaly,  jsem nashromáždil mnoho a budu se k nim postupně vracet. Cílem mé návštěvy bylo dozvědět se o poměrech co nejvíce. Ostatně ruské přísloví říká, že je lépe jednou vidět než stokrát slyšet. A stejné přísloví mají - jak vím - i Ukrajinci. 

Rozhořčenou reakci politiků a novinářů nechápu. Velvyslanec Ukrajiny Konstantin Jelisejev tvrdí, že svou návštěvou prý snižuji reputaci EU na Ukrajině a že prý podporuji ruskou anexi Krymu. Ani jednou jsem se nevyjádřil v tomto smyslu. Pouze jsem opakovaně sdělil svůj názor, že kdyby Kyjev neodmítl decentralizaci moci a federalizaci (které se stejně pravděpodobně nakonec nevyhne), Krym by neměl důvod k odchodu. I krymští politici říkají, že původně chtěli jen víc pravomocí a o odtržení vůbec neuvažovali. Ale to je téma na jinou debatu. 

Záznamy mediálních vystoupení: 

http://www.format-a3.ru/events/event-208/