O potřebě spravedlnosti prý mluvil při nedávné audienci papež František s primasem Dominikem Dukou. Jen bůh ale ví, co konkrétně papež slyšel, jaké informace dostal a na jaké údaje reagoval. Protože spravedlnost při navracení církevního majetku u nás dostává pořádně na frak

Návrhy římskokatolické církve na majetkové vyrovnání přijalo Ministerstvo kultury prakticky bez výhrad. Bylo to v době, kdy se v čele ministerstva kultury vystřídaly dvě zoufale nekompetentní osoby, zubař Jiří Besser  a vychovatelka Alena Hanáková.  Když budeme sledovat původ soupisu majetku, skončíme v roce 2008 u ekonomky Pražského arcibiskupství Anežky Churáňové. To znamená, že církev sama si sestavila seznam, podle kterého má vyrovnání proběhnout.  Zástupci státu byli v této věci zcela pasivní. Chvíle „CH“ nastala pro církevníky po volbách 2010, kdy vznikla „panská koalice“, vedená  Petrem Nečasem a řízená Miroslavem Kalouskem. Měli bychom si pamatovat, že Nečas a Kalousek šli římskokatolické církvi otevřeně na ruku a svévolně poškodili český stát.

Nejasností, nepřesností a pochyb je v případě požadovaného církevního majetku příliš. Dovolím si připomenout některé nejkřiklavější kauzy. 

Případ kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, památky zapsané v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.  V rozhodné době byl tento objekt v naprostých ruinách, nebyl majetkem římskokatolické církve ani jí podléhajícímu subjektu a nesloužil náboženským účelům. Obnoven byl výhradně za finanční prostředky socialistického státu v 70. letech a na počátku 80. let. V této záležitosti byla již podána trestní oznámení (zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku).

Nechvalně proslulá kauza voršilek, jež se podvodem dostaly k budově patřící Národnímu divadlu, kterou kvapem daly do správy společnosti Themos.

Umělecké památky. 16. 1. 2014 ředitel Národní galerie Vít Vlnas na tiskové konferenci oznámil, že církev znovu požaduje díla, která jí byla vydána již v 90. letech. Podle Vlnase se nyní jedná o 280 děl. Církev dokonce žádá i položky, které jsou v majetku českého státu, některé už od 30. let dvacátého století. Pokud má ředitel Vlnas pravdu, mohlo by to být posuzováno jako pokus o trestný čin neoprávněného obohacení. Bude?

Kapitolou samou o sobě je prolamování Benešových prezidentských dekretů. Jejich pomyslným vrcholem je neskutečný příběh řádu premonstrátů na Strahově. Premonstráti prodali 2. 10. 1938 (na sklonku První republiky) majetek říšskému místodržícímu Konradu Henleinovi za 1 056 844 koruny a 50 haléřů. Tento majetek po roce 1945 logicky propadl státu. Kupní smlouva (peníze byly poskytnuty hotově)mezi premonstráty (podepsáni opat strahovský Metod Zaoral, převor Vít Hůlka, podpřevor Vojtěch Frejka) a Henleinem se nachází v chebském archivu. Tedy nacházela se a doufám, že tam ještě stále je. Snad nezmizela stejně, jako zmizely z archivu poslanecké sněmovny všechny protokoly z června až listopadu 1991, které zachycovaly výrok kardinála Tomáška o tom, že církev mít další majetkové nároky nebude. Rozumíte, o co tady jde? Premonstráti vymáhají po českém státu majetek, který prodali a za který dostali zaplaceno.

31. 1. 2008 se objevil požadavek cisterciáckého řádu na majetek vyšebrodského kláštera, který spadl do Benešových dekretů. Na tuto skutečnost jsem opakovaně upozorňoval, poprvé dokonce už na půdě Federálního shromáždění. V klášteře jsou dnes opět mniši a údajně žádají 4000 ha lesů a pivovar.

Další příklad: benediktini z Broumova. Lesy ČR v Hradci Králové jim odmítly vydat 221 ha lesa, protože o tento majetek přišli na základě Benešových dekretů 10. 4. 1946. Přesto jim český stát v devadesátých letech vydal klášter. Jedna z mnoha protiprávných věcí, které se v té době staly.  

Případ řádu Panny Marie, tedy řádu německých rytířů. Jeho majetek byl zabaven na základě prezidentských dekretů 14. 11. 1945. Nyní řád požaduje 28 000 ha lesů, 6 000 ha polí a zahrad, dále nemovitosti v obci Karlova Studánka, hrad Sovinec a bývalé řádové sídlo Bouzov.

Byl bych rád, kdybyste věnovali zvýšenou pozornost následující informaci: průběh pozemkové reformy mapuje kniha Katolická církev a pozemková reforma 1945- 1948 (AV ČR 1995). Důležitou částí knihy je „Přehled církevního pozemkového majetku v Čechách a na Moravě včetně břemen váznoucích na majetku podrobně vypracovaný Pražským arcibiskupstvím v souvislosti s revizí první pozemkové reformy“.  Soupis majetku najdete v uvedené knize na straně 337 mezi dokumenty pod číslem 133 a je datován 26.2.1948. Co se v tomto soupisu dočteme? To, že před pozemkovou reformou v roce 1919 bylo v Čechách a na Moravě pod správou církve 50 000 ha půdy, 150 000 ha lesů, 10 000 farních pozemků. Sečteno: 210 000 ha.

O navracení pozemků se jednalo za ministrování již jmenovaných Bessera a Hanákové. Za úřadování těchto dvou se požadavky církve zničehož nic zvýšily z oněch 210 000 ha (které vyčíslila sama církev ve výše zmíněném soupisu) na 261 633 ha, tedy o 51 633 ha více.  Kde se vzalo takové číslo a proč ani jeden z těchto ministrů nezareagoval?

Pro zajímavost si shrňme výměry lesů, které si římskokatolická církev nárokuje:

1. v roce 1919, v době uplatnění zákona 215/1919 Sb. o pozemkové reformě, vykazovala církev užívání 178 000 ha lesů. 
2. v roce 1931, po všech korekcích, vykazovala už jen 131 000 ha
3. do Benešových dekretů spadlo cca 100 000 ha lesů
4. v „Přehledu církevního pozemkového majetku v Čechách a na Moravě včetně břemen váznoucích na majetku podrobně vypracovaný Pražským arcibiskupstvím v souvislosti s revizí první pozemkové reformy“ se uvádí, že před pozemkovou reformou v roce 1919 církev spravovala 150 000 ha lesů
5. v roce 2014 si církev nárokuje 181 326 ha lesů  

Pokud bychom vůbec přistoupili na fakt, že církev byla plnoprávným vlastníkem lesů (jako že nebyla), nárokuje si víc, než by jí mělo náležet. Zvláštní představy o spravedlnosti.

Podle posudku renomované auditní firmy Ernst and Young má pouze 41% církví požadovaného majetku dokumentaci, která „sedí“. Plných 59% má dokumentaci neúplnou, nebo dokonce nemá vůbec žádnou.

A v téhle situaci papež František hovoří o potřebě spravedlnosti. Je evidentní, že papež František nedostal o historických zákrutách konfliktů kolem církevního majetku v českém prostředí ucelenou informaci. Protože pokud by ji měl, nedovolával by se potřeby spravedlnosti v prospěch římskokatolické církve v České republice.