Ten společný intelektuální základ všech barevných převratů a arabských revolucí vytvořil americký filosof a politolog Gene Sharp (nar. 1928), kterého na samém začátku jeho vědecké dráhy inspirovaly myšlenky Mahátmy Gándhího. V roce 1973 se Sharp proslavil knihou „Politika nenásilné akce“ (The Politics of Nonviolent Action). O deset let později, v roce 1983, založil Institut Alberta Einsteina. Tento institut je finančně podporován Fordovou nadací, Randovou korporací (která je proslulá prognostickou činností a strategickými analýzami) a americkou vládní organizací International Republican Institute. Důvod pro tuto finanční podporu je prostý: americké elity pochopily, že Sharpovy teorie mohou mít praktické použití v boji o prosazení amerických zájmů.

Sharpovy myšlenky ovlivnily nejprve srbské hnutí Otpor, které vyvolalo protesty, jež v roce 2000 svrhly Slobodana Miloševiče. Promítly se do tzv. barevných revolucí (oranžová na Ukrajině, růžová v Gruzii, tulipánová v Kyrgyzstánu…) a nakonec i do vzniku a průběhu „arabského jara“. Zatím se tento typ převratu uplatnil v 27 zemích, naposledy při svržení Viktora Janukovyče na Ukrajině.

            Sharpův vrstevník a kolega z Massachusettské universitě Noam Chomsky odmítá nařčení, že Sharp je jakási prodloužená ruka CIA. Sharp v mladších letech třeba protestoval proti korejské válce a strávil devět měsíců ve vězení. Ale podíváme-li se na směry Sharpových zahraničně politických zájmů, pozoruhodně se kryjí s tím, koho pokládají USA za svého nepřítele, nebo přesněji, kde jsou geopolitické zájmy USA. V letech 2009 a 2012 byl Sharp nominován na Nobelovu cenu míru.

            Souhrn Sharpových koncepcí je přístupný i na internetu v knize „Od diktatury k demokracii: konceptuální rámec pro osvobození“ (From Dictatorship to Democracy: A conceptual framework for liberation, knižně vyšlo 1994). Centrum organizační realizace jeho myšlenek je dnes v Bělehradě v podobě organizace CANVAS. Zakladatelé Otporu do ní vstoupili v roce 2004, poté co si vyzkoušeli účinnost vlastní startegie v Gruzii, kde se otpor přetavil v hnutí Kmara a pro něž připravovali v Novém Sadu aktivisty (těch bylo údajně až 700). Otpor fungoval i v první oranžové revoluci, kde inspiroval hnutí Pora, které vyneslo k moci Viktora Juščenka.  Zakladatelé Otporu Srdja Popovič, Ivan Marovič a Mark Ivkovič dnes cestují po celém světě se svým „vývozním artiklem“, který je štědře dotován nejen americkou vládou, ale i určitými soukromými sponzory. Jakési intelektuální centrum mají dnes i v americkém Bostonu. Jedním z ambiciózních cílů zakladatelů Otporu je i Rusko, ale zatím se soustřeďují na cíle, kde můžou čekat menší potíže pro realizaci svých plánů.

            Opakuji ale znovu, že se svými strategiemi mohou nastoupit jen tam, kde jsou pro to podmínky dané nespokojeností lidí se stavem v jejich zemi, s politickou a majetkovou oligarchií. Na Ukrajině ovšem převrat oligarchům pomohl a nenásilný scénář se přetavil vinou fašistoidních struktur v násilný. To dokumentuje video, které najdete na webových stránkách dolezite.sk/Pravda-o-majdane-wBpwuJ.html

Nikde ve světě nevyústily převraty, inspirované těmito patentovanými demokraty, ve stabilitu a v budování funkční ekonomiky. Často přinesly obyčejným lidem jen další frustraci. Protože byly postavený na lži a manipulaci.