Niccolò Machiavelli rozdělil kdysi
politiky na dva typy: na lišky a na lvy. Lišky získávají pozice svou lstivostí
a lvi si zase vynutí respekt silou. Jan Šverma nepatřil ani mezi lišky, ani
mezi lvy. 10. listopadu 2014 uplyne 70 let od jeho smrti na Chabenci v Nízkých
Tatrách. Jeho život i smrt mne vede k myšlence, že je ještě třetí, velmi vzácný
typ politiků. Jsou to ti, kteří získávají svůj vliv tím, že jsou morálním
vzorem. Jan Šverma byl silný nejen svým intelektem, ale i svým morálním
vyzařováním. Byl schopen dát příklad v situacích těžkých, ba nejtěžších. Vzal
vážně původní závazek komunistického hnutí, že je zapotřebí politiku etizovat,
podřídit určitému etickému rámci. Tak se třeba vyjadřoval György Lukács ve
svých Blumových tezích.
Protože studie, kterou jsem Švermovi věnoval,
je pro účely novin příliš dlouhá, dávám na Parlamentní listy jen tuto malou
glosu. Kdo si chce přečíst více, může se podívat na mé internetové stránky, kde najde kompletní text.
V Praze na Olšanských hřbitovech
a ve Švermově rodném Mnichově Hradišti proběhnou příslušné pietní akty a toto
je můj příspěvek k výročí muže, kterému jsme hodně dlužni.
_profil_top.jpg)
