Tak za prvé, nevím nic o tom, že by někdo z církevníků vyvrátil aspoň jediný z mých argumentů, týkajících se restitucí, a věřte mi, že tuto kauzu sleduji pečlivě a bedlivě od samého počátku. Kdo chce, může si celou mou polemiku s církevními zástupci projít na Parlamentních listech. Týkala se několika lidí, včetně kardinála Duky.
Za druhé, to, co cituje kardinál Vlk, je pouze důkazem toho, že český Ústavní soud přestal rozlišovat veřejnoprávní majetek a majetek státu. Já stále tvrdím, že je rozdíl mezi státním a veřejnoprávním majetkem a že zákony mezi těmito dvěma kategoriemi vždycky rozlišovaly. Ať si přemýšlivý čtenář najde vysvětlení sám, proč naši současní soudci toto rozlišení neznají a proč jim uniká rozdíl. Připomínám v této souvislosti, že podle Ústavy České republiky je zdrojem veškeré státní moci LID, nikdo jiný. A podotýkám, že církevní restituce byly proti vůli drtivé většiny občanů protlačeny silou jednoho hlasu- dokonce hlasu pravomocně odsouzeného poslance.
Za třetí, nikdy jsem netvrdil, že majetek, po kterém církev natahuje ruce, byl státní. Psal jsem o tom, že církevní subjekty (nikoliv jen církev římskokatolická) vlastnické oprávnění měly, ale že ze čtyř atributů vlastnictví plnily v celém rozsahu jen jeden, a to je držba. Pan kardinál se zmínil o mém článku „Preláti proti lidu“, který shledává úsměvným, ale obávám se, že ho ani neviděl, natož aby se nad ním zamyslel. Vždyť pojednává o něčem jiném, než o čem mluví pan kardinál. A mýlí se i v tak lehce ověřitelné věci, jako je datum vydání: článek nebyl publikován 17.1., ale 27.1. Den sem, den tam, fakt sem, fakt tam. Tak to bývá.
Humorem jsme dnes začali, humorně pro dnešek skončíme. V době vrcholícího sporu o katedrálu sv. Víta mě tento kardinál upřímně pobavil, když horlil, že on u cizího oltáře sloužit nebude. Cizí oltář? Jak může být oltář cizí? Oltář je přece Boží. Je to altare Dei. Nebo snad ne, pane kardinále? Že by nedostatek teologického školení?