100. výročí vzniku Československé republiky
Ač zřejmě nikdo ze současných dědičných vládních klanů a jejich lokajů není schopen předvídat události a jevy, které vyplývají z křivky vývoje společnosti, bohužel není schopen ani včas reagovat na události a jevy zcela zřejmé i z obyčejného kalendáře.
Za dva roky uplyne 100 (slovy jedno sto) let od vzniku Československé republiky sestávající ze zemí České, Moravskoslezské, Slovenska a Podkarpatské Rusi.
Tato událost byla v celé historii našich národů vyvrcholením úsilí o sebeurčení, samostatný rozvoj a uplatnění veškerého našeho kulturního dědictví. Od Sámovy říše, přes vládu dynastie Přemyslovců, Karla IV., Jana Husa, porážku několika křížových výprav vedených proti naší zemi, až po bitevní pole První světové války skrápěná krví našich mužů nemůžeme v žádném případě říci, že bychom byli národ malý nebo zbabělý. Staletí poroby nás sice naučila opatrnému vyčkávání, ale ani to nemůže zastřít naši povahu. Nezměrné hrdinství našich legií v Rusku, letci nad Londýnem, pěšáci v Tobruku nebo u Sokolova. Ponechme stranou rozporuplná hodnocení poplatná vždy době, ve které vznikají. Každý takový boj osvědčil odvahu našich lidí, prostý a obyčejných, jejichž hrdinství připomínají již jen nápisy na pomnících v srdcích našich měst a vesnic.
Vznik Československé republiky si všechny národy naší země rozhodně zasloužily, svými životy, prací a sebeobětováním. Právě tak si ovšem lidé nezasloužili potupný konec, který naší vlasti připravili ti, kdo zradili svoji zem i odkaz všem předchozích generací. Vlastizrádní politici porušili základní zákon, a aniž se zeptali na názor lidu prostřednictvím referenda o budoucím státoprávním uspořádání naší vlasti, svévolně si rozdělili a nadělili státní funkce. Proč mít jednoho prezidenta, když můžeme mít dva, proč mít jednu vládu, když můžeme mít dvě. A od takových ubohých a nízkých počtů se odvíjí další a další prebendy pro lokaje.
Podle práva a platných zákonů Československá republika nezanikla dnem 1. ledna 1993 a nástupnické státy Česká republika a Slovenská republika tímto dnem nevznikly. Ač členové vládnoucích dědičných klanů předstírají, že schvalují zákony a vyžadují jejich dodržování prostými lidmi, z hlediska práva jde jen o frašku. Jinak se tento tragický stav celé naší země a všech našich národů nedá nazvat.
Při rozbití Československa v roce 1992, které je plně srovnatelné s rozbitím Československa v roce 1938 byl porušen zákon a pošlapána základní lidská práva a svobody, již tak dlouho zakotvené v chartě těchto práv a svobod uznávané v každém právním a demokratickém státě. V důsledku porušení zákonů, práv a svobod při rozbití naší vlasti jsou později přijaté zákony od samého prvopočátku neplatné.
Za této situace, když selhaly všechny ostatní postupy a prostředky má lid Československa naprosté právo svrhnout stávající moc a ustanovit si novou, která bude lépe pečovat o jeho blaho. Proto je naprosto oprávněná přeměna Česko-Slovenského sněmu na Federální shromáždění České a Slovenské federativní republiky, včetně volby prezidenta.
Až se probere, nejspíše někdy příští rok po parlamentních volbách, vládnoucí garnitura ze záchvatu chamtivosti, jediného možného označení pro horečné a nízké ohlupování veřejnosti, nazývaného také volební kampaní, možná, že si vzpomene na stoleté výročí vzniku našeho společného státu a možná, že se pokusí o nějaké pokrytecké, nepříliš propagované vzpomínkové akce na stát a dobu, na kterou by sami nejraději zapomněli. Především proto, že se sami na tom nejhorším v naší nedávné minulosti podíleli.
Zbývají pouhé dva roky. Není to mnoho času, ale dostatek na dokončení všech legislativních prací a přijetí všech potřebných zákonů i podzákonných norem k obnovení naší vlasti v původních hranicích a se všemi náležitými atributy demokratického a právního státu. Odmítáme již dnes nějaké ubohé oslavy, průvody, případně řečnění u památníků padlých. Ni, co by nebylo hodno významu státu, který kdysi patřil mezi deset nejvyspělejších zemí celého světa.
Jediným darem nás všech ke stému výročí vzniku Československé republiky je obnovení její existence v plném rozsahu a zrušení všech protiprávních aktů, které za uplynulé téměř čtvrtstoletí likvidovaly sociální, ekonomický, právní, kulturní a politický charakter naší vlasti.
