Byť je to často zneužívané klišé, ale v tomto případě je velmi přesným vyjádřením, jako červená nit se zároveň táhne celými dějinami lidstva strach vládnoucích z ovládaných. Proto ve středověku šlechta zakazovala pod hrdelními tresty vlastnictví nejen zbraní samotných, ale i technologií včetně jakéhokoliv nástroje, který by bylo možné použít jako zbraň. To sice nebylo možné realizovat důsledně, protože se musí sklizeň pokosit, obilí vymlátit a jak ukazují i dějiny našeho národa, i takové předměty mohou být účinnou zbraní. Ovšem meči z kalené oceli se nevyrovnají a nelze je použít jako kuši k boji na dálku.
S rozvojem technologií se zároveň vyvíjely i zbraně. Čím účinnější a s větším dosahem, tím větší strach u vládnoucí vrstvy vzbuzovala již pouhá představa, že by se dostaly do rukou ovládaných. Ani zde však nebylo možné být dostatečně důsledný, protože vládnoucí vrstva musela vést války a k tomu potřebovala ozbrojené mužstvo. Avšak mimo vojsko se vlastnictví zbraní stále přísně trestalo.
Přišla doba revolucí a ty byly sice vnějšně ve znamení boje ideálů, ale realizovány mohly být pouze zbraněmi ve vlastnictví ovládaných. Z nich jistě nejvýznamnější i v mnoha jiných ohledech, ale s naprostou určitostí ve vztahu ke zbraním a jejich vlastnictví byl boj amerických osadníků za nezávislost. Novou společnost v novém světě budovali idealisté, kteří však viděli daleko do budoucnosti. Tehdy byly položeny základy naprosto nového vnímání zbraní, vlastnictví zbraní a ozbrojeného obyvatelstva. Ideály rovnosti a naprosté svobody byly nemyslitelné bez vlastnictví zbraní nejširšími vrstvami, které také jsou díky tomu nejlepšími strážci svobody. Nejlepšími a nenahraditelnými žádnou institucí, žádným voleným sborem. Proto je také právo na zbraň druhým dodatkem k ústavě, která se nezměnila po dvě století. Prostřednictvím zbraní se tak americký lid stal pánem ve své zemi.
V Evropě zmítající se mezi revolucí a restaurací je trend přesně opačný. Revolucí dosazení noví vládci se po uchopení moci začali obávat o svá nově nabytá privilegia a začali svoje spoluobčany, kteří jim k moci pomohli odzbrojovat. Následná restaurace starého režimu udělala to stejné. Nástup diktátorských totalitních režimů jenom tento proces ještě více zrychlil a kodifikoval jej.
Těžko si lze představit, že by nacismus nebo komunismus mohl zvítězit v zemích, kde by všichni občané byli ozbrojeni. Naprosto jasným příkladem jsou právě Spojené státy, kde se sice objevil i náznak fašistického režimu, ale pouze jako okrajová epizoda.
Svoboda a zbraň patří neodmyslitelně k sobě. Každý režim, který se snaží vlastnictví zbraní mezi lidem omezit nebo zakázat usvědčuje sám sebe z toho, že je protilidový, protidemokratický a že mu jde jenom o zničení všech svobod a zotročení poddaných. Je tedy přímá úměra mezi svobodou a zbraní, čím více zbraní, tím více svobody, a naopak čím méně zbraní mezi lidmi, tím méně svobody. Žádné zbraně potom znamenají jediné – totalitní diktátorský režim vládnoucí zotročené mase bezprávných.
Evropská komise složená z nevolených osob navrhuje evropské zákony maskované za směrnice. Evropský parlament složený z neschopných jedinců zastupujících nepatrnou část obyvatel své země, zkorumpovaných obrovskými platy a dalšími výhodami pro ně samotné a jejich rodiny, automaticky schvaluje každou směrnici Evropské komise. Členské státy ovládané hrstkou mocných, které však volila pouze malá část obyvatel, mají rok a půl na zavedení těchto směrnic do vlastní legislativy. Při složení vládnoucí kliky, která je naprosto odtržena od reality a jejímž jediným cílem je udržet se dostatečně dlouho, aby mohla uvést do úřadu své dědice, se dá s naprostou určitostí konstatovat, že i směrnice prakticky zakazující a znemožňující vlastnictví zbraní bude schválena.
Nejde však jenom o to, že na počátku třetího tisíciletí budou odzbrojení občané vydáni napospas hordám barbarských útočníků valících se v novém stěhování národů do bohatých míst. Bezbranní občané budou především vydáni na milost a nemilost svým pánům. Ti mají k dispozici dostatečně velký počet svých ozbrojenců, takže mohou svým poddaným diktovat cokoliv, včetně vzdání se své vlasti, své země ve prospěch přívalu nájezdníků, kteří mají ve službách mocným nahradit původní domorodé obyvatelstvo.
Takto je to plánováno, takto se postupuje krok za krokem. Proto jsou občané novou unijní směrnicí odzbrojováni. Ne pro vlastní bezpečnost, jak se jim snaží namluvit mocní, ale jenom proto, aby je bylo snazší ovládat a vehnat do hromadné sebevraždy.
Máme poslední možnost se vzchopit a uhájit svoje svobody a práva. Před námi jsou letos na podzim volby do parlamentu. Jedině strana, která již od první poloviny devadesátých let prosazovala právo na vlastnictví zbraní pro ochranu životů a majetku občanů a která nikdy ze svého postoje neustoupila, je zárukou toho, že jednoho dne nebudeme stát bezbranní ve dveřích svých příbytků vydáni na pospas nájezdníkům, kteří nás sice nemusí zavraždit, ale mohou nám vzít vodu i jídlo a nechat nás zahynout hlady. Jedině Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa Miroslava Sládka.
