A hned následují další sdělení neméně drastická: Je tu poptávka z vedení ministerstva financí i Generálního finančního ředitelství ukázat, že ten zákon k něčemu je. „S blížícími se volbami samozřejmě bude růst i politický zájem, aby se některá z těchto kauz otevřela a měla konkrétní výsledek,“ uvedl pro Seznam důvěryhodný zdroj z okolí ministra financí a majitele hnutí ANO.
A takové zprávy proběhnou takřka bez povšimnutí. Přitom mají razanci mnoha tun TNT. Bohužel jenom v demokratické společnosti a právním státě. Tedy rozhodně ne v České republice.
Je naprosto v pořádku, že se konečně řeší otázka prokazování původu majetku. Osobně jsem se nikdy nesetkal s žádným politickým kmotrem, ani jejich souputníky na úrovni poslanců, senátorů a ministrů. Je přitom jedno, zda to byli a jsou prominenti parlamentních politických stran. Nevím rozhodně proč bych měl rozlišovat mezi Kalouskem, Klausem nebo Zemanem a jejich okolím.
Zásadní problém však spočívá v tom, že se kozel stal zahradníkem, a to v prostředí, které nelze rozhodně nazvat právním. Pokud by existovala veřejná kontrola třeba prostřednictvím médií, pokud by politici dokázali vyvodit z případných problémů osobní odpovědnost, pokud by veřejnost byla schopna si uchovat informace v paměti alespoň čtyři roky a dokázala se podle nich rozhodovat v dalších volbách. Je to mnohé, pokud a bohužel ani na jednu z těchto podmínek nelze odpovědět kladně.
Charakteristickým rysem občanů republiky je závist. Svědčí o tom i počet udání v souvislosti se zavedením EET. Toto konstatování není nijak nové. Za protektorátu si Gestapo pochvalovalo, jak vynikajících výsledků s minimální námahou dosahuje díky udavačství českého obyvatelstva, které nečekalo na návštěvu Gestapa, ale běhalo na úřadovny samo.
Češi žili po dlouhá staletí v područí cizí moci, která ničila charakter i morálku. Dvacet let první Československé republiky na tom nemohlo nic změnit, zvláště když následovala nejprve nacistická okupace, poté komunistická diktatura umocněná sovětskou okupací. Tyto režimy vychovávaly malé bytosti schopné velké závisti. Od závěru roku 1989 se očekávala velká změna. Bohužel kvůli nesmyslnému a naprosto zbytečnému sametu se žádná náprava nekonala. Místo potrestání viníků nesčetných lidských tragédií a devastace celého národa nastoupila útlocitnost s vrahy a zloději. Zvláště mladí lidé museli být nejprve zmateni, posléze však museli dojít k jedinému závěru. Vždy se vyplatí podvádět, krást a dokonce i vraždit, pokud se člověk takto chová v souladu s právě panujícím režimem. Bylo členství ve zločinecké organizaci nazývané komunistická strana a vzývání zločinné ideologie skutečně odsouzení hodným selháním morálky a charakteru?
Podle dění po roce 1989 je nutné jednoznačně konstatovat, že přesně naopak. Z jakých skupin obyvatelstva byli největší privatizátoři národního majetku? Kdo jsou dnes nejbohatší lidé v České republice? Byli potrestáni alespoň ti, kdo se aktivně podíleli na popravách a mučení lidí, jejichž jediným proviněním bylo třeba vlastnictví malé dílny nebo polí? NE.
Legitimace Komunistické strany Československa, členství v Lidových milicích a aktivní služba ve Státní tajné bezpečnosti, to byla záruka hladkého přechodu z diktatury a řízené ekonomiky do svobodné společnosti a tržní ekonomiky pro ty, kdo byli takto vybaveni penězi a známostmi z doby komunistické nadvlády.
Pouze lidé, kteří se nezpronevěřili a případně proti komunistickému režimu aktivně bojovali, vstupovali do sametové revoluce s nadšením a čistým štítem. Proto také z této společenské pseudozměny nic neměli. O ideály je obrali architekti sametového podvodu a o peníze s nimi spojení šíbři, kteří je okradli dokonce i o kuponové knížky. Dnes jsou z těch slušných cinkačů klíčů ještě větší chudáci. Nejhorší na tom je, že jsou vydáni na milost a nemilost právě těm, kteří jim vládli před rokem 1989 pouze s tím rozdílem, že dnes mají bývalí prominenti zločineckého režimu daleko větší moc nad osudem svých poddaných.
Charakteristickým rysem českého státu je potom naprostý právní chaos, nemožnost dosažení práva a svévole justiční mafie.
Zmatení lidé, nejsou schopni dosáhnout spravedlnosti, bloudí stravováni závistí, a hledají někoho na kom by si mohli vybít svoji frustraci. Z nich se budou rekrutovat ti, kdo budou ministrovi financí nadšeně tleskat v jeho honu na čarodějnice. A jsem si naprosto jist také záměrem tohoto krysaře.
A za této charakteristiky obyvatelstva i státu má být realizován zákon, který má prý zajistit řádné placení daní, zabavit majetek nepoctivě získaný a vytvořit podmínky pro to, aby nebylo v budoucnu možné nelegálně získat majetek.
1. Právní experti možná budou debatovat o tom, zda lze považovat tento případ za retroaktivitu práva. Bez ohledu na jakékoliv debaty je to typický příklad uplatnění tohoto jevu. Nezastávám se lidí tímto honem postižených, v žádném případě. Jsem si také vědom, jaký takovéto stanovisko vyvolá ohlas ve veřejnosti. Jsem si ale zároveň jist, že tento názor musí být vysloven nahlas, a to bez ohledu na případné následky.
2. Uplatňování tohoto zákona bude prosazovat silové ministerstvo, a to ministerstvo financí, kterému přívlastek silové právem náleží. V demokratické zemi postačí ministerstvo vnitra a obrany. Ta disponují ozbrojenými složkami k zajištění pořádku uvnitř státu a ochraně proti útoku zvnějšku. Jestliže má jakýkoliv jiný ministr k dispozici více a lépe ozbrojenců, je tady vždy nebezpečí, že působnost zákony neošetřená přímo vybízí ke zneužití pro prosazování vlastních cílů.
3. Dnes k milionářům a miliardářům patří převážně bývalí členové komunistické strany a příslušníci tajné bezpečnosti. Zjišťovat původ jejich majetku a vyměřovat daně včetně penále je však nemožné, protože to by Kobra musela nejprve začít prověřovat majetek osob pocházejících ze stejné skupiny jako je autor zadání. Sáhnout do vlastních řad je však zbytečné a politicky nebezpečné. Právě naopak se musí každý náhodně provalený problém ihned zamést pod koberec. Příkladem naprosto průzračným je kauza Čapí hnízdo, která vyšetřena nebyl a již se o ni ani nemluví. Pochybuji, že by se někdo ze souputníků současného místopředsedy vlády rozhovořil i v případě, že by byl zákonem postihnut. Předpokládá se, že již při přípravě tohoto zákona byly zájmové osoby varovány, aby si mohly svoje podstatné majetky přesunout do daňových rájů. Kolik jmen z České republiky zmizelo ze seznamu Panama Papers ještě před jeho částečným zveřejněním?
4. Nikdo nepochybuje o politickém zadání následujícího honu na čarodějnice. O tom konec konců svědčí i zadání, které dal ministr financí. Nikdo ze zúčastněných podřízených ministra financí nebude ztrácet čas prověřováním majetku například vietnamských obchodníků. Původně začínali jako stánkaři pilně pašující do republiky falsa světových značek. Prodejem pašovaného, tedy neprocleného zboží a neplacením daní z prodeje zboží, které v republice vlastně ani nebylo, získaly tyto osoby obrovské finanční prostředky. Za takto v rozporu se zákonem získané finance si nakoupili nemovitosti a dnes jsou z nich majitelé kamenných obchodů a velkoprodejen. Bohužel kontrola způsobu nabytí jejich majetku by nepřinesla ministru financí žádné body do volební kampaně.
5. Zneužití moci vede ke dvoukolejnosti práva a výběrovému uplatňování zákonů. V daňovém řízení je důkazní břemeno na daňovém dlužníkovi a správce daně může za použití pomůcek rozhodovat neomezeně. Každý občan činnosti finančních úřadů poškozený však musí mít právo se odvolat k soudu. Kromě toho, pokud pocházejí finanční prostředky z nezákonné činnosti jsou zde policejní orgány, které tyto případy mají a musí řešit. Současná úprava navozuje stejnou atmosféru, která zde panovala při každém zabavování majetku nepřátelům toho, či onoho režimu jako prostředku k jejich likvidaci. Nacisté zabavovali majetek Židům, komunisté zase živnostníkům. Nacismu již naštěstí máme za sebou, ale komunisté tady řádí dosud, byť bývalí. Nepodezírám většinu ze současných politiků, že by někdy slyšeli o Sullových proskripčních seznamech. Ale způsob, jakým je dnes uplatňován zákon o prokázání původu majetku, jako by mu z oka vypadl, a to jsou již dva tisíce a jedno sto let.
6. Důkazem politického zadání, které nemá s právem a spravedlností, případně s výběrem daní nic společného, bude samotný výběr cílů této akce. Budou to lidé v povědomí veřejnosti jednoznačně spojovaní s politickými stranami, které konkurují hnutí vlastněného ministrem financí. Dá se tedy s vysokou pravděpodobností konstatovat, že to budou osoby spojované s Občanskou demokratickou stranou, TOP 09 a Českou stranou sociálně demokratickou. Na ně bude uspořádán hon, který bude v živém přenosu zprostředkován nejširší veřejnosti. Samozřejmě prostřednictvím ministrem financí vlastněných médií. Bude rozpoutána všeobecná hysterie uspokojující touhu po spravedlnosti, které obyčejní lidé nikdy ve svém vlastním životě nedosáhnou, o čemž by mohli svědčit právě i ti lidé, které majitel hnutí ANO na cestě ke svým miliardám zlikvidoval. Když nemohou lidé dosáhnout sami spravedlnosti, přenesou svoji touhu do abstraktní roviny a odreagují se na kamenování obětního beránka. To získá další hlasy zadavateli tohoto projektu a zvýší jeho šanci na získání neomezené moci. Dnes a denně jsme svědky českého vyústění všech afér. Posledním případem je bývalý středočeský hejtman za ČSSD, který s obrovským mediálním, přímo barnumským humbukem, měsíce pobýval ve vazbě, poté mnoho let docházel k soudu, aby mu nakonec budou vráceny i miliony údajně pocházející z korupce. Takto mohou skončit i případy na které si brousí zuby zaměstnanci majitele Agrofertu. To již však bude dávno po volbách, ministr financí se stane předsedou vlády, cíle budou s největší pravděpodobností pro nedostatek důkazů osvobozeny, miliony jim budou vráceny a my všichni zaplatíme nejen za činnost Kobry a soudů, ale především opět milionová odškodnění.
