Ve druhé polovině minulého století, tj. po komunistickém puči v únoru 1948 jsme však byli svědky toho, co je radikální mládež schopna napáchat. Výbory mladých likvidovaly svoje spolužáky pro majetek nebo názory jejich rodičů, vyhlásili program Mládí vede Brno, který takřka zničil druhé největší město v republice a málem i celou zem. Po okupaci v roce 1968 založili Svaz leninské mládeže a pronásledovali každého, kdo byl proti sovětské okupaci Československa. Pořádali tryzny při výročí úmrtí krvavého diktátora Stalina. Mnohdy se jich musel i totalitní komunistický režim nenápadně zbavovat, aby zabránil škodám na majetku i na lidech.
Jedním z hlavních atributů takového šíleného levicového radikalismu je odmítání soukromého vlastnictví.
Vaši pozornost bych rád soustředil na část programu strany Zelených:
„Česká republika má jedny z nejnižších sazeb daně z nemovitostí. Prosazujeme zvýšení těchto daní a jejich zachování jako příjmů obcí. Budeme usilovat o zdanění krátkodobých spekulací na trhu s nemovitostmi. Budeme také prosazovat omezení vlastnického práva v případech, kdy vlastník o nemovitost nepečuje ani ji nevyužívá. Budeme usilovat o legalizaci squattingu.“
Stát i společnost může materiálně existovat jenom na základě soukromého vlastnictví. Je samozřejmě doplňován státním, družstevním vlastnictvím, ale podstatou je vždy vlastnictví soukromé. Jakýkoliv pokus o experiment musí zákonitě skončit nezdarem. Konec konců máme ještě v živé paměti experiment prováděný komunisty v naší zemi od roku 1948 do roku 1989. Režim, který měl k dispozici všechny manipulační (média) a donucovací (tajnou policii a soudy) prostředky nakonec zkrachoval na ekonomice založené na společném vlastnictví. Nemusím přeci rozebírat, že všechno bylo všech, a tedy nikoho nebylo nic a podle toho se také lidé ke všemu chovali. Jak jinak to mohlo dopadnout.
Jako důsledek sametového podvodu, který nepotrestal prominenty totalitního režimu a nebyla zakázána komunistická strana, zůstal v lidech komunismus natolik zakořeněn, že jsou jím infikovány i další generace. Tyto generace se v zajetí komunistických idejí rozkládají a ničí naši, ale především svoji budoucnost.
Jak jinak hodnotit program strany Zelených.
Nechci zbytečně zevšeobecňovat, ale strany, která mají v programu popření tržní ekonomiky, právního státu včetně legalizace drog jsou pro budoucnost jednoznačně ještě mnohem škodlivější, než byla svého času Hitlerjugend. Takže nejen strana Zelených, ale také Piráti, jsou na jedné lodi.
Nemůžeme však nad mládeží lámat hůl. Ať chceme nebo nechceme jednou naši zem převezmou. Pokud nám záleží na budoucnosti musíme mladým lidem vysvětlovat to, co se ve škole nedozvědí a připomínat jim minulost, byť bychom na ni rádi zapomněli. Je zajímavé, že lidem se z paměti vytěsní ty horší zážitky, ale zůstane to lepší. Je to sice z psychologického hlediska zřejmé, jako ochrana lidské psychiky před přetížením, avšak v celospolečenském kontextu je takové podléhání selektivní skleróze velmi nebezpečné. Může nás totiž po několika desetiletích přivést znovu do područí totalitního režimu, kterého jsme se před dvaceti sedmi lety s ulehčením zbavili. Zamyslete se i nad tímto aspektem. A nemusí jít o celospolečenské problémy ale jen o personální drobnosti. Zatímco na sprosté pomluvy, které o mne rozšiřovali novináři se nezapomnělo ani za dvacet let, na skutečné prohřešky ostatních politiků i třeba z nedávné doby si už nikdo ani nevzpomene.
Když jsme u psychologického aspektu, tak je velmi zajímavé, že těm zvráceným idejím nejvíce propadnou děti prominentů ( viz. Stropnický ml. ), které žijí ve zlaté kleci, jsou naprosto mimo realitu, nikdy nic nedělaly a pokud nezasáhneme ani nikdy nic dělat nebudou, protože v dnešní dědičné monarchii nám budou vládnout.
Odkazuji na Republikánskou mládež, kterou považuji za platformu přijatelnou pro velké množství dětí a mládeže, kterým není lhostejná současná situace, nechtějí být v bezduchém vleku anarchistů a feťáků, ale naopak přemýšlejí a chtějí tvořit svoji budoucnost podle svých vlastních představ.
