Naše podivení vyvěrá z toho, jak se vyvíjela situace na Blízkém východě po rozpoutání, tak zvaného Arabského jara. Demokracie byla vnucována zvenčí lidem, kteří o ni vlastně ani nestáli. Demokracie byla vnucována lidem žijícím podle Koránu lidmi, pro které je islám jenom jednou ze sekt.

Jak potom takovéto střetnutí civilizace s fanatickou sektou mohlo dopadnout. Rozpoutal se kolotoč násilí, ze kterého není východiska. Sunnité proti Šíitům, Syřané proti Iráčanům, Kurdové proti Turkům, prostě všichni proti všem. V každé zemi jsou minimálně dvě vlády, jejichž vyslanci ubytovaní v luxusních hotelích na břehu Bodamského jezera uplácejí západní politiky, aby dosáhli oficiálního uznání a získali podporu pro boj proti těm ostatním. Do toho ovšem Islámský stát a samozřejmě Turci, kteří by rádi obnovili Osmanskou říši a ukřižovali zbytek křesťanů, kterých se nestihli zbavit v minulém století, nejlépe ovšem ukřižováním na vratech jejich statků.

Nyní se jedná o to, jak propustit nejen civilní obyvatelstvo, ale i tak zvané povstalce z Aleppa. Část prý půjde k Turkům, kteří je zapojí do boje proti Kurdům. Část prý půjde do oblastí ovládaných povstalci proti vládě Asada.

Suma sumárum, když je obléknou, nakrmí a lépe vyzbrojí, mohou tito boji zocelení Alláhovi bojovníci nastoupit do boje nejdéle do 48 hodin.

Mnozí si povzdechnou, že je pořád lepší, když budou bojovat v Arábii a případně padnou v nějakém dalším boji, než kdyby se přimísili mezi přivandrovalce a začali terorizovat Evropu.

Problém je v tom, že je třeba Turci nemusí do boje nasadit vůbec a mohou je poslat s přivandrovalci do Evropy hned. Kdo by věřil Turkům?

Jediné řešení je naznačené v názvu. Když to bylo dobré proti heretikům křesťanským, proč ne proti nevěřícím psům.