Den začínal šokem. Na Národní třídu se dostavil ministr financí, komunista a estébák, poklonil se památce sedmnáctého listopadu a prohlásil pro servilní zaměstnance označené visačkou „Press“ to co mne šokovalo. Měli bychom být vděčni za sedmnáctý listopad, že nám přinesl demokracii a svobodu. Podle mého názoru to byl jen další důkaz toho, že listopad ´89 byl jen podvodem, který umožnil komunistickým funkcionářům zmocnit se obrovských majetků. Taková nehorázná drzost, a taková hloupost lidí, kteří něco takového volí za jednu zrecyklovanou koblihu. To je již do nebe volající.
Na Václavském náměstí jsem byl s dostatečným předstihem. Na každém rohu byl nahlášen jeden mítink. Na Můstku se dokonce několik metrů od sebe překřikovali do mikrofonu dvě skupiny jedna pro a druhá proti. Je mi záhadou, proč magistrát povolil vedle sebe dvě setkání. Jediným vysvětlením je potřeba rušit. Za dřevotřískovými deskami u Národního muzea se ozývaly hlasy, jejichž původce nebylo díky deskám vidět. Třeba to bylo umně maskované neprůstřelné sklo. Jinak to lze velmi těžko vysvětlit. Zatímco na Můstku se alespoň organizátoři netajili svým názvem, u Muzea bylo vše naprosto nejasné. Setkání údajně organizoval někdo naprosto nezávislý, a proto nejspíš k mikrofonu pustil jen ty, kteří chválili jedině správnou proti imigrantskou politickou stranu disponující dvěma poslanci.
Lidé žádali, abych vystoupil. Odvětil jsem, že jsem připraven, avšak nikomu se nevnucuji, takže rozhodnutí je jen na pořadatelích. Byl jsem striktně odmítnut. Podle reakcí okolostojících byl jediným důvodem strach účinkujících.
Jen mne mrzelo, že i podle věrohodných policejních odhadů na celém Václavském náměstí nebylo více než dva tisíce lidí. Události ve světě i v Evropě včetně naší země jsou natolik závažné, že by si jistě zasloužily pozornost většího počtu spoluobčanů.
Pokračoval jsem na Albertov a zcela náhodou jsem vešel doprostřed tzv. sluníčkářů, a tam jsem se přesvědčil, jak to je ve skutečnosti s tolerancí a multikulturalismem. Ti, co mají plná ústa tolerance a vítají přivandrovalce, jsou nebezpečné, až psychopatické osoby, které by mne, nebýt zákroku policie zlikvidovaly ihned, jak jsem se objevil. Ne odpůrci přivandrovalců, ale jejich podporovatelé jsou netolerantní, násilničtí a všehoschopní. Z útoků na sebe si až tak hlavu nedělám. Zarazila mne však slova, která tam lámanou češtinou předčítal jakýsi „student ze Sýrie“. Kromě toho, že nám, občanům České republiky spílal, pronesl pamětihodný výrok. „Z bílé barvy pleti se stalo privilegium. A bílí by se měli za to stydět“. To bylo šokující prohlášení. A já odpovídám zcela otevřeně. Je nás sice málo, ale jsme zde doma, a jsme skutečně, bílí. Pokud to někomu vadí, nemusí tady s námi být. Pokud nám někdo závidí naši barvu pleti, jsou dnes již i medikamenty a postupy medicínské, které dokáží i z černocha udělat takřka bělocha. I když to nikdy není ono.
Na Albertově samém hovořil pan prezident. Oproti minulému roku byla atmosféra celkem důstojná. A lidé svoji podporu vyjadřovali zcela spontánně. K němu se však přidali dva jacísi politici, kteří již dostatečně prokázali, že jim nejde o nic jiného než sbírat body pro příští volby. Jejich chování bylo stejné, jako těch dvou vystupujících na Václavském náměstí a na Můstku.
Jelikož jsem všem předsedům stran a hnutí nabídl setkání a spolupráci a byl jsem odmítnut, nebudu se již o těchto osobách dále vyjadřovat ani kladně ani záporně. Ať si dělají co dosud, tedy křečovitě shánět hlasy pro příští volby ze zcela sobeckých pohnutek. Žádám tímto, aby se oni a jejich placení i neplacení příznivci vyjadřovali na svých stránkách. Tam si mohou vyměňovat názory a debatovat až do umdlení, je zcela zbytečné obtěžovat na stránkách těch, které nesnášejí. Jak jsem již několikrát psal, já také jejich stránky nenavštěvuji.
Samozřejmě předchozí odstavec se netýká těch politiků, kteří na nabídku spolupráce reagovali ihned a kladně, protože si jsou vědomi důležitosti jednoty, pro prosazení našich společných názorů. Jedním z nich byli i ti, kteří organizovali setkání na náměstí Republiky.
Přestože přes den byla roztříštěnost vlastenecky smýšlejících občanů až zarážející, večer snad vše napravil. Konec dobrý, všechno dobré. Na Klárově organizovalo setkání hnutí, které si vetklo do štítu sjednocení všech lidí dobré vůle, všech kdo milují svoji vlast a všech, kteří chtějí přiložit ruku k dílu. Jejich vitalita, trpělivost a odhodlání slavily triumf, když se jim podařilo zaplnit celý Klárov a stmelit všechny občany do jednoho celku odhodlání a vůle. Bylo nádherné pozorovat proudy valící se přes policejní zátarasy ze všech přístupových cest ke Klárovu. Bylo nádherné vnímat jeden názor, jeden postoj, který z davu vyzařoval. To byly i podle policejních odhadů tisíce a to již byla síla.
Kdo však nebyl přítomen nejenom, že byl ochuzen o nádherný zážitek, který by vlil sílu do žil každému, ale především se o této události vůbec nedozvěděl. Všechny televizní štáby opustily Klárov, zůstaly tam jen kamery obsluhované tajnými policisty. A dokonce televizní a rozhlasoví reportéři oznámili, že se dostavilo jenom několik lidí, ti se rozešli a ukončili tak setkání již někdy o půl čtvrté. Nehorázná lež. Návrat nové totality. Manipulace s veřejným míněním, za které by se nemusel stydět ani ústřední výbor KSČ, jehož členové nebo potomci jeho členů dodnes zasedají ve vládě údajně demokratické a svobodné země.
Podle médií by každý nepřítomný občan nabyl dojmu, že se vlastně nic neděje, že je vše v pořádku. To je klam vytvářený na pokyn majitelů médií jejich zaměstnanci. A za to ještě povinně platíme televizní poplatek. Odporné.
Z Klárova je Strakova akademie hned za rohem. Dav se tam přesunul. Ačkoliv na úřadu nebyl vůbec nikdo a těžko by někdo z demonstrantů vylamoval dveře, těžkooděnců tam bylo v několika řadách. Zcela poklidná demonstrace byla povolena do dvacáté hodiny, přesto ji již hodinu před povoleným termínem ukončil zaměstnanec magistrátu, který je ovládán opět ministrem financí. Policie nás rozehnala. Jen poznámku na závěr, policisté jsou také občané. Nezávidím jim morální dilema, které budou muset řešit, až jim vláda dá pokyn, aby zasáhli proti svým spoluobčanům, kteří odmítají ilegální přivandrovalce. Na čí stranu se potom dají, na stranu přivandrovalých teroristů, nebo svých spoluobčanů? Nezávidím jim.
Sledujte další články a také videa.
