Zhruba v polovině pětiletého volebního období však nastává podivuhodný obrat, slovník zůstal stejný, ale stále více se projevovaly i zcela konkrétní činy. Prezident podpořil nejen slovně, ale i svojí přítomností ministra financí v kauze Čapí hnízdo. Stále více kritizoval předsedu vlády i celou sociální demokracii. Mám proti socanům také hodně výhrad, ale jako občan u Miloše Zemana to lze připsat zatrpklostí a pomstou za to, že tato strana jej nepodpořila při volbě prezidenta a umožnila tak nástup Václava Klause. Poté začalo sbližování ministra financí a prezidenta nabývat na intenzitě. Prozatímním vrcholem je po zbytečně okaté kritice novely zákona o střetu zájmů podání stížnosti na tento zákon u Ústavního soudu. I zdůvodnění přednesené stručně mluvčím prezidenta vytýkající porušování ústavou zaručených práv vyznívalo ve prospěch dnes již naprosto jasné koalice Hradu a Agrofertu.
To vše by se dalo zcela prostě vykládat, jako snahu pojistit se pro případ, že by se po podzimních parlamentních volbách stal z místopředsedy vlády její předseda. Z pohledu prezidenta, který chce pokračovat i v druhém volebním období je to jistě chladný, nepříliš morální, ale pochopitelný kalkul.
S námitkami proti zákonu, který nepatrně ovlivní miliardáře a možná mu způsobí nepatrnou finanční újmu, zdůrazňuji to slovo možná, přispěchal prezident s až zarážející rychlostí. Den poté, co se prezident zastal miliardáře však přišlo prohlášení, které vysloveně mrazí a zpochybňuje čistotu motivace tohoto lidového prezidenta.
Prezident prohlásil, že Ústavní soud neměl vůbec rušit poplatek 100,-Kč za jeden den pobytu v nemocnici. Prý to byla obrovská chyba. Zároveň tento velmi dobře honorovaný důchodce, který, když nepočítáme požitky z funkce a dávky na reprezentaci v řádu stovek tisíc korun, pobírá měsíčně více než 50 000 korun starobního důchodu, vzkázal důchodcům, že rozhodně nezůstanou o žebrácké holi, protože jim i tak zůstane 8 000,- Kč. Vycházel přitom z průměrného důchodu 11 000,- Kč, kterého ovšem mnoho důchodců ani nedosahuje.
Přispěchal i s dalším zdůvodněním svého nesouhlasného stanoviska se zrušením poplatku za pobyt v nemocnici. Prý je pobyt v nemocnici zneužíván. Osobně pochybuji o tom, že by někdo šel dobrovolně do nemocnice, když mu nic není. V nemocnici by se mu totiž vzhledem ke stavu našeho zdravotnictví doopravdy přitížilo. Těžko uvěřit tomu, že by se někdo nechal hospitalizovat jenom tak pro to potěšení rozlámat si záda na nemocniční posteli.
Varováním by nám však mělo být, pokud je pobyt v nemocnici skutečně zneužíván, jak prohlašuje prezident, potom není jistě chyba ve zrušeném poplatku, ale je něco hodně shnilého ve státě. Pokud se lidé musí uchylovat k tak krajnímu řešení, může být důvodem jenom to jediné, krajní nouze, která uvrhla jedince do takové situace, že by bez radikální pomoci zemřel, možná jenom hlady a zimou ve svém bytě, nebo třeba i na ulici.
Ve vší skromnosti taktéž pozapomněl připomenout, že tyto poplatky byly právě před lety zavedeny z údajného důvodu zneužívání zdravotní péče.
Zásadní otázkou pro prezidenta, který chce stát v čele České republiky i druhé volební období potom je, zda by nebylo lepší místo boje za práva miliardářů a starosti o jejich majetek, věnovat se prostým lidem, jejich starostem a problémům, které vygradovaly až v samotné ohrožení života takovou nouzí, která je podle jeho vlastních slov dohnala až ke zneužívání pobytu v nemocnici. Vždyť jsou to právě ti chudí a nejchudší, kteří jej do nejvyšší státní funkce dosadili. A dosadili jej tam proto, že mu věřili i to, že právě on bude důsledně bojovat za ně a zlepší jejich život. Miliardáři mu těžko hlas dali, leda mu tak přispějí na novou volební kampaň.
No nekupte si za těch pár drobných loutku na Hradě!
