Nemoc nebo úraz znamená pro dítě i rodiče velký stres, většina z nás to někdy zažila. Když nám není dobře, potřebujeme – ať jsme malé dítě, nebo dospěláci – cítit, že nejsme sami. Při pocitu bezpečí a ochrany, v objetí blízkého člověka se i lépe a rychleji hojíme. Odborníci dávno prokázali, že rychlost procesu léčení souvisí s psychickou pohodou.
Velký vnitřní stres, to je to, co dítě nebo i jakýkoliv jiný pacient prožívá, pokud má pocit, že ho jeho blízcí opustii. My dospělí ale máme výhodu. Víme, že doma na nás někdo čeká. Malé dítě to nechápe. Neví, že máma se ráno vrátí, nebo že táta pro něj doma chystá překvapení. Navíc je okolo něho mnoho cizích lidí, kteří mu často skrze různá vyšetření působí nepříjemné pocity, nebo bolest.
Právo dítěte na nepřetržitou přítomnost rodiče (platí i pro pěstouny) v nemocnici je proto logické a stanovuje ho Zákon o zdravotních službách. O právech dětí také mluví například mezinárodní dokument Úmluva o lidských právech a biomedicíně a v Čechách více známá Charta práv hospitalizovaných dětí. Toto právo sice není absolutní, ale pokud je jakkoliv omezené vnitřními předpisy zařízení, musí být tato omezení konkrétně odůvodněna a nemohou plošně říkat například to, že rodič může být na oddělení JIP „od–do”.
Za těch osm a půl let, co situaci rodičů doprovázejících děti sleduji jako máma, vidím, že jako společnost už jsme ušli kus cesty. Mnohde se maximálně snaží umožnit, aby rodiče v nemocnici s dítětem byli. Přesto pořád někde jako rodiče narážíme na překážky a nepochopení. Proto je nutné o tom mluvit, ozvat se, když je třeba, nenechat děti samotné.
Děti patří k rodičům, v nemoci zejména .
Tento post píšu i jako reakci na konkrétní příběh, který nyní odvysílala Česká televize v pořadu 168 hodin. Mrzí mě, že k takto zbytečně vyhroceným situacím dochází. I proto je důležité, že v ČR máme organizace, které pomáhají rodičům podobné situace řešit. Mohou Vám poskytnout informace jak situaci řešit, jak jednat s nemocnicí, pokud je problém a také pomoc s podáním stížnosti, když už k problému došlo. Jednou z nich je například Český helsinský výbor.
Díky všem zdravotníkům, kteří svou práci dělají dobře a s láskou. Prosím neberte toto jako útok na Vás nebo kritiku. Je to pouze snaha o to, minimalizovat nutné trápení, které někdy naše děti musí absolvovat, aby jim nakonec bylo zase dobře.
