Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, byli jsme teď svědky takových přestřelek. Já bych ráda přednesla stručné stanovisko za klub Pirátů s tím, že si myslíme, že takové přestřelky úplně potřeba nejsou. Tohle totiž není skutečné žádné bitevní pole. Tady to je hledání nějakého řešení, které zase o něco vyváží tu vychýlenou rovnováhu, která byla vlastně v minulosti v pohledu na nemocnost.
Jde o to, že my jsme vlastně upřednostňovali jako země podporu těch lidí, kteří se dostanou do dlouhodobé nemoci, ale nedávali jsme nějaký kompromis, nějaký podpůrný mechanismus pro ty, kteří mají nízké platy a je pro ně opravdu velký problém být nemocní ten jeden týden. Takže to, o čem se dneska tady znovu mluví je vlastně ukázka nějakého navracení rovnováhy z nulové mzdové kompenzace k těm šedesáti procentům. A je dobré si říct, že stejně přeci spousta firem, spousta podniků se snaží mnoha způsoby motivovat své zaměstnance, aby nebyli nemocní, aby o sebe pečovali - různými způsoby, ať už různé pobídky v předcvičení, chození do třeba fitness center, ale také různé finanční pobídky, že kdo měsíc nebyl nemocný, dostane přidáno. To tady všechno už zaznívalo v těch diskusích. Pojďme se zaměřit na tohle, že stejně na nemocnost má obrovský vliv to, jaká je situace v práci. To, jaké tam panují vztahy. To, jak se tam celkově lidem dobře pracuje nebo ne.
A krom toho, že zejména lidé s nízkými platy velmi výrazně pocítí i těch šedesát procent ze mzdy při tom prvním týdnu nemoci, tak ještě jednu věc si připomeňme. Přece je to opravdu i na zodpovědnosti lékařů, kteří posuzují, zda je ta nemocenská oprávněná nebo nikoli. Zkusme se na to podívat i tím, že je to i o zodpovědnosti těch, kteří posuzují.
A poslední závěrem. Často tady zaznívá, že minulost byl nějaký kompromis. Ale přitom, když se na to člověk zaměří podrobněji, tak to spíš byla taková opravdu výrazná přetlačovaná zaměstnavatelů. Dnes víme, že samozřejmě ta situace z mnoha odvětví není jednoduchá, zejména pro ta výrobní odvětví je dnešní nedostatek pracovních sil obtížný, ale přeci řešením není to, aby si lidé brali kvůli nemoci dovolenou. Řešením je, aby takovým způsobem se nastavily jak platy a mzdy, aby lidé věděli, že se jim vyplatí chodit do práce, tak i celkové fungování na tom pracovišti, aby neměli žádný důvod být případně nemocni, i když tak úplně nemocni nejsou. Ale to je skutečně potřeba vzít všechno v potaz.
A poslední poznámka. Ještě je v téhle debatě důležité zdůraznit, že vlastně nikdy nebude snadné úplně vyvážit ty všechny pohledy, a to, že osobám samostatně výdělečně činným - (Hluk v sále.)
Že OSVČ se často dostávají do svízelných situací, když jsou nemocní. To je pravda. Ale není řešením to, aby se do podobně svízelných situací dostávali i ti, kteří jsou zaměstnaní. To by ničemu nepomohlo. Děkuji.
