Porušením práv dětí v dětské nemocnici v Brně se okamžitě začaly zabývat desítky lidí, rodičů i příbuzných dětí, a několik podnětů přišlo i mně. Lidé už vědí, že jde o porušení zákona. Po všeobecném tlaku, který se vzedmul ze strany odborné i laické veřejnosti nemocnice změnila svůj postoj.
Děkuji především našemu pirátskému náměstkovi ministra zdravotnictví Josefu Pavlovicovi, který zákazy pobytu rodičů u dětí v nemocnicích začal okamžitě řešit po úřední linii. Otevřeným dopisem vyzval k dodržování zákona i Český helsinský výbor: Otevřený dopis řediteli Fakultní nemocnice Brno - Český helsinský výbor (ZDE).
Doporučením je nadále omezený vstup druhého rodiče. V současné situaci, kdy jsou nemocnice extrémně přetíženy, je možné tento postup chápat. Pokud však druhý rodič z jakéhokoliv důvodu nemůže dodržet návštěvní hodiny (a neporušuje samozřejmě jiné zásady, např. není pod vlivem), nemělo by mu být v přístupu k dítěti bráněno. Nikdo také nemůže nařídit, jestli trvale přítomným rodičem bude matka nebo otec.
Přeju si moc, aby žádné malé dítě nemuselo být v nemocnici bez rodičů. Věnuju se proto s dalšími osvětě dlouhodobě, ať už ve věci prospěšnosti blízkých pro léčbu nebo znění zákona. A budu v tom pokračovat.
Proto už na leden připravuji kulatý stůl ve Sněmovně ve spolupráci s mnoha organizacemi, a s mou kolegyní Martinou Ochodnickou. Měli bychom probrat právě pohled těch, kterých se to týká, a také znění jasných podmínek, jak umožňovat rodičům být s dítětem v nemocnici. Hledáme totiž, jak to jde. Odůvodněně. Zároveň jsme si vědomi toho, že na zdravotníky je dlouhodobě vyvíjen velký tlak a naslouchat je potřeba oběma stranám.
Nemoc nebo úraz znamená pro dítě i rodiče velký stres, většina z nás to někdy zažila. Když nám není dobře, potřebujeme - ať jsme malé dítě, nebo dospěláci - cítit, že nejsme sami. Při pocitu bezpečí a ochrany, v objetí blízkého člověka se i lépe a rychleji hojíme. Velký vnitřní stres, to je to co dítě nebo i jakýkoliv jiný pacient prožívá, pokud má pocit, že ho jeho blízcí opustili.
My dospělí ale máme výhodu. Víme, že doma na nás někdo čeká. Malé dítě to nechápe.