Nejprve trochu historizující úvod: „novaja ekonomičeskaja politika“ ve zkratce NEP měla ve 20. letech minulého století zachránit krachující sovětské hospodářství spočívající na zestátnění soukromého vlastnictví a plánované ekonomice. Země byla na pokraji hladomoru a lidem se nedostávalo základních předmětů denní potřeby. Leninovi nezbylo nic jiného než znovu částečně povolit soukromé podnikání. Díky tomu byl vzkříšen téměř mrtvý trh a pozvedla se zemědělská a průmyslová výroba. Resuscitace ekonomiky měla úspěch, zemi se začalo dařit. Lidé si na chvíli oddechli. Ale jenom na chvíli. Co Lenin po selhání plánovaného hospodářství v naprosté bezradnosti zavedl, to Stalin brzy po jeho smrti rázně zrušil. Úspěšné soukromé podnikatele, farmáře a obchodníky zavřel do gulagů a jejich majetek znovu zestátnil. Nedostatky těžkopádné státní sovětské ekonomiky po celou dobu své vlády kompenzoval lacinou otrockou prací statisíců režimních vězňů. Jak nakonec celý sovětský experiment dopadl, všichni víme.
Bohužel, nedůvěra k soukromému podnikání není jen pochybnou výsadou komunistů, patří tak trochu k základní genetické výbavě levice jako takové, i když o sobě říká, že je evropská a demokratická.
Vraťme se do naší „žhavé“ současnosti. V lednu 2011 karlovarská vláda sestávající s koalice sociálních demokratů a komunistů značně překvapila dlouhodobým pronájmem sokolovské nemocnice do rukou soukromé společnosti. Veřejnost byla udivena. Zvlášť, když si připomněla předvolební rétoriku sociální demokracie, která se zapřísahala, že nedopustí privatizaci veřejných služeb. Ale nakonec, zejména na Sokolovsku, byl tento krok hodnocen převážně pozitivně. Nemocnice v Sokolově byla nejslabším článkem v trojici krajských zdravotnických zařízení. Trpěla nedostatkem kvalifikovaného personálu, měla zastaralé vybavení, potýkala se s kvalitou péče. Její hospodaření bylo beznadějně ztrátové. V posledních letech se otevřeně mluvilo o možnosti jejího uzavření. A to nebyla pro obyvatele tohoto koutu karlovarského kraje dobrá perspektiva.
Soukromý nájemce přivedl nejdříve kvalitní odborníky. S masivní finanční podporou přes 100 milionů Kč od dalšího soukromého subjektu, významné těžařské společnosti Sokolovská uhelná a.s. brzy začal modernizovat některé provozy a postupně pořizovat špičkové přístrojové vybavení. Zdá se, že se podařilo v Sokolově nastartovat rozvoj specializovaných lékařských oborů, například léčbu pacientů s mozkovými příhodami. Nájemce, na rozdíl od bývalého provozovatele (Karlovarského kraje), začal také myslet na pohodlí pacientů a jejich rodin. Zrekonstruoval stravovací provoz a začal připravovat projekt parkovacího domu. Pozitivních změn si všimnul i renomovaný Health Care Institute, který nemocnici udělil dokonce pečeť "Nejlepší nemocnice v kraji 2011".
Uplynul pouhý rok a aktivita soukromého nájemce začíná narážet na limity krajské vlády. Kraj najednou nechce přistoupit na další investici Sokolovské uhelné na výstavbu již zmíněného parkovacího domu. Krajská vláda najednou uvažuje o tom, že omezí svůj každoroční příspěvek na opravy a údržbu nemocnice. Odmítá také rozšíření slibně se rozvíjejícího iktového centra, které je podmínkou jeho další existence. Velkorysou nabídku Sokolovské uhelné na poskytnutí potřebných 18 milionů Kč prohlásí ústy svého radního pro zdravotnictví dokonce za „komplikaci“!
Oficiálním zdůvodněním negativního postoje krajské vlády k rozvoji sokolovské nemocnice je obava, že by po uplynutí nájemní smlouvy, kraj musel soukromým investorům vracet značné částky. Čtenáře jistě napadne, že kdyby nechyběla dobrá vůle, problém by se dal jistě vyřešit, zvlášť když je to v zájmu občanů, pacientů.
Hlavní důvody, proč jsou úspěchy privátního sektoru trnem v oku radních Karlovarského kraje, jsou možná jinde. Co kdyby lidé začali srovnávat. Na jedné straně malá soukromá nemocnice, která si vede dobře, a pacienti jsou s ní spokojeni. Na druhé straně Karlovarská krajská nemocnice. Otesánek, který polyká stále větší a větší peníze z veřejných rozpočtů, a pořád jsou s ním nějaké problémy. Veřejnými zakázkami počínaje a vleklými mediálními spory různých zájmových skupin konče. Dosavadní strašák levice - zdravotnictví v soukromých rukou - by mohl srovnáváním Sokolova a Karlových Varů jaksi utrpět.
Nepodezírám všechny krajské koaliční politiky z čistě „ideologických“ pohnutek. Někteří z nich jsou docela pragmatičtí a rozvoji soukromé nemocnice nefandí z jiných důvodů. Prostě jen dávají přednost „své“ Karlovarské krajské nemocnici ze zcela prozaických důvodů. Například proto, že její řídící orgány jsou zajímavým lukrativním prostorem pro politiky a jejich přátele. Konec konců, stovky zaměstnanců Karlovarské krajské nemocnice, jinak také voličů, oceňuje jistotu stabilního zaměstnání, které se jim pod „krajem“ dostává. A tak si myslím, že soukromý nájemce sokolovské nemocnice to nebude mít s krajem lehké. Alespoň dosavadní vývoj tomu nasvědčuje.
A tak se obloukem vracím ke své historizující předmluvě o sovětském NEPu. Zatočí snad kraj rázně se soukromníkem, který mu přerostl přes hlavu? Dočkáme se kajícného návratu sokolovské nemocnice do bezpečného hnízda veřejnoprávních krajských zařízení? Bude dokonce někdo v té souvislosti stíhán?
Pravděpodobně nikoliv. Nerad bych čtenáři sugeroval takové hrůzyplné obrazy. Omlouvám se za nadsázku, kterou jsem srovnáním s politikou totalitního státu použil. Naše realita je jiná, žijeme v demokratickém státě. Pokud vím, nikdo z pánů radních nenosí bradku jako soudruh Lenin, ani nechodí v uniformě s placatou čepicí jako soudruh Stalin. Dokonce si mezi sebou neříkají soudruhu, alespoň většina z nich.
Pavel Čáslava 30. 8. 2012
