než začnu, než se zaměřím na své vlastní téma, hlavní téma je vnitřní bezpečnost, tak bych položil otázku paní ministryni spravedlnosti. Bohužel jsem zde nebyl přítomen v sále, když mluvila o těch telefonních odposleších. Proto bych se chtěl zeptat, jak to bylo míněno, odposlechy jejích kritiků. Chtěla nám naznačit, že někteří poslanci jsou odposloucháváni? Pokud tedy tomu rozumím v kontextu jejích slov, tak by to měli být kritici. Takže týká se to opozice? Nebo se to týká Milionu chvilek pro demokracii, kteří veřejně nálepkují? Považuji to za vážnou věc. Když jednou v minulosti jeden vysoký vrcholný politik byl za to nadužívání těchto zdrojů kritizován, byl to dokonce předseda vlády.

Říkám to také z toho důvodu, že jsem člen komise pro kontrolu odposlechu, takže jestli ta její slova máme brát jako podnět. Nicméně teď k tomu hlavnímu tématu.

Nacházíme se v polovině volebního období - sice (nesroz.) klíčového a přelomového roku 1989, který přinesl pád komunistického totalitního režimu a návrat svobody a demokracie nejen do naší země. Namísto důstojného připomínání se stejně jako v roce 2018 zabýváme problémy předsedy vlády Andreje Babiše. Politika zvláštního ražení, symbol našeho nedostatečného vyrovnání se s naší komunistickou minulostí a specifického návratu komunistů k moci. Rád bych se vyjádřil k naplňování programového prohlášení Babišovy vlády v otázkách vnitřní bezpečnosti, přičemž nemohu odhlédnout od jeho problémů s orgány činnými v trestním řízení, případně různými auditními orgány.

Pokud je předseda vlády, vrcholový představitel vládní administrativy, vyšetřován policií a státním zastupitelstvím, klíčovými orgány moci výkonné, případně i propírán různými audity, a to v důsledku jeho střetu zájmů, nedivme se zájmu orgánů činných v trestním o jeho osobu. A protože Andrej Babiš stvořil v našich podmínkách nový model vrcholového politika, dotačního oligarchy, pro něhož je domácí i zahraniční politika jen pokračování v byznysu jinými prostředky, nedivme se na druhou stranu ani jeho zájmu o tyto státní orgány.

Tento gigantický střet zájmů a některé další faktory - o nich bude ještě řeč - tak logicky ovlivňují činnost a dokonce i personální situaci v bezpečnostních sborech a zpravodajských službách. Není divu, že tato objektivní situace zasahuje a mnohdy zpochybňuje i činnost - pravda, někdy, zdá se, spíše nečinnost - útvaru Policie České republiky a vyvolává dokonce konflikt se státními zástupci. Tato nenormální situace se zdá být stále více nepřehlednou a hlavně alarmující. Ale obraťme pozornost k plnění programového prohlášení Babišovy vlády, respektive obou jeho vlád, které se ve svých formulacích příliš neliší. Dovolím si vás i naši veřejnost upozornit, že vláda v naplňování svých programových tezí zcela selhala, ze svých slibů nesplnila prakticky nic, vyjma postavení se tzv. povinnému relokačnímu mechanismu.

Zjevně bylo a je jedno, kdo stojí aktuálně v čele resortu Ministerstva vnitra. Slabost výkonu této klíčové funkce je zcela evidentní, situaci zde nelze označit jinak, než za tristní a udržovací, dlouhodobě jednoznačně neudržitelnou. Ale abych nemluvil jen abstraktně, vyberu několik citátů z programového prohlášení vlády.

Cituji. Budeme rozvíjet integrovaný záchranný systém na řešení mimořádných situací a ochranu proti terorismu. Za tímto účelem posílíme celou koordinaci bezpečnostní politiky státu. Konec citátu. Ani téměř po dvou letech není jasné, jak chce vláda posílit koordinaci bezpečnostní politiky státu, když stále ještě ani nevíme, kdo tuto agendu na Úřadu vlády vlastně spravuje. Pokud je známo, byl - v uvozovkách - odejit téměř celý odbor, který měl tuto oblast na starosti. Takto se realizuje lepší koordinace?

Další citát. Vytvoříme funkční struktury pro předcházení a boj s hybridními a kybernetickými hrozbami. Ani v této oblasti se dosud vlastně neudělalo nic, snad kromě planých řečí. Když už se objevila nějaká pracovní verze zákona o kybernetické obraně, nebyla příliš kvalitní a spíše než odpovědi vyvolala celou řadu dalších otázek. Přitom všichni víme, že se dnes jedná o klíčovou oblast naší obrany a národní bezpečnosti. Poslední ucelená právní norma o kybernetické bezpečnosti pochází z roku 2014. Od té doby se situace výrazně posunula a dnes již tento zákon ani zdaleka nepostačuje aktuální potřebě. Nemáme k dispozici nástroje, ale hlavně legislativu, jak se efektivně bránit v případě kybernetického napadení.

Další citát. Zaktualizujeme a implementuje doporučení vzešlá z auditu národní bezpečnosti. Další z důležitých slibů, který nebyl dosud vcelku naplněn. Velmi se těším, až budeme konečně projednávat tento zaktualizovaný klíčový dokument a jeho implementaci, respektive plnění našimi bezpečnostními složkami.

Další citát. Budeme vyžadovat nezávislou kontrolu všech zpravodajských služeb a zajistíme jejich lepší koordinaci na vládní úrovni, aby se výsledky jejich práce sčítaly. Jak všichni dobře víme, po dlouhém jednání nakonec vznikl orgán nezávislé kontroly, který až dosud existuje pouze na papíře. Jinými slovy, stále absentuje adekvátní kontrola zpravodajských služeb. Přitom jsou zjevné a do jisté míry i pochopitelné tendence navyšovat kompetence a rozšiřovat oprávnění zpravodajským službám a dalším bezpečnostním orgánům státu. Je nepřijatelné, aby zároveň s rozšiřováním pravomocí bezpečnostním složkám paralelně nedocházelo k posílení jejich parlamentní kontroly.

Další citát. Finančně podpoříme zkvalitnění a zefektivnění fungování bezpečnostních sborů a integrovaného záchranného systému. Přestože došlo k navýšení finančních prostředků, navýšení tarifů, je iluzorní si myslet, že zároveň došlo ke zkvalitnění a zefektivnění fungování bezpečnostních sborů. Více peněz automaticky neznamená více bezpečnosti. Tak to prostě nefunguje. Zkuste se zeptat přímo příslušníků na ulici, schválně, co vám odpoví na otázku, jestli pocítili zkvalitnění a zefektivnění fungování za posledních pět, šest let. Není totiž náhodou, že dnes často bezpečnostní sbory opouštějí ti nejzkušenější a nedaří se přijímat do služebního poměru nové, kvalitní adepty.

Další citát. Posílíme a stabilizujeme personální obsazení na všech úrovních, zvýšíme efektivitu řízení a spolupráci jednotlivých složek a zatraktivníme kariérní růst v bezpečnostních složkách, včetně zvýšení hodnocení práce. Co pro Ministerstvo vnitra a vládu znamenají pojmy "zatraktivníme kariérní růst a zvýšíme hodnocení práce", lze ukázat na příkladu novely zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jejímž schválením je příslušníkům povoleno podnikat prakticky v kterémkoliv odvětví. Tento krok pro mnohé z nich znamená signál - raději si ještě přivydělejte, protože my nejsme schopni vás stabilizovat. Normální přece je, že příslušníci bezpečnostních orgánů státu nepotřebují podnikat, protože stát se o ně postará. Jakákoliv privatizace těchto důležitých státních orgánů - a nemyslím tím pouze jejich případnou agrofertizaci - by měla být absolutně nepřijatelná, zvláště, když v této podobě ji Ústavní soud ani nevyžadoval a dříve či později se nám všem může pouze vymstít. Navíc všechny parlamentní strany, vyjma ODS, která jako jediná proti novele hlasovala, měly evidentně za to, že snížení administrativy a byrokracie u bezpečnostních sborů nejvíce pomohou tím, že zavedou další administrativně náročné, nákladné a zdlouhavé řízení ve věci služebního poměru. Nejenom podle mého názoru zůstává pouze otázkou času, kdy soudy opět budou řešit nejednotnost přístupu k příslušníkům bezpečnostních sborů a nyní již i vojáků z povolání. Bezpečnostní sbory zkrátka nejsou v příliš dobré kondici a už vůbec nelze hovořit o jejich stabilizaci. Připomeňme jen, jak se personálně posilovalo a stabilizovalo jejich vedení. Nejprve byl předsedou vlády v dubnu 2018 po dvouměsíčním veřejném očerňování zlikvidován ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů plukovník Michal Murín, v čemž mu - mimochodem - asistovaly tři nejvyšší státní zástupci, dne stojící na druhé straně pomyslné barikády. Málokdo věřil, že důvodem změn ve vedení GIBSu nebyla snaha ovlivnit vyšetřování Čapího hnízda, vedeného Krajským ředitelstvím hlavního města Prahy. V květnu 2018 skončil - údajně dobrovolně - ředitel právě Krajského ředitelství Policie České republiky hlavního města Prahy generál Miloš Trojánek. Málokdo věřil, že důvodem změny ve vedení ředitelství nebyla snaha ovlivnit vyšetřování Čapího hnízda. V rámci určité politické revanše vůči Úřadu pro zahraniční styky a informace, to znamená, civilní rozvědce, skončil v květnu 2018 i jeho ředitel generál Jiří Šašek. Mimochodem, stále ještě nevíme, zda podezření, zveřejněná v holdingovém tisku, byla relevantní. V srpnu 2018 byl vyměněn ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu (nesroz.) Michal Mazánek za svého jmenovce plukovníka Jiřího Mazánka. Málokdo věřil, že důvodem změn ve vedení NCOZ nebyla snaha ovlivnit některá další vyšetřování, týkající se minulosti Andreje Babiše. V listopad 2018 se ocitl stávající policejní prezident generál Tomáš Tuhý - údajně z vlastní vůle - na diplomatickém postu v Bratislavě. Málokdo věřil, že důvodem změny ve vedení Policie České republiky nebyla snaha ovlivnit vyšetřování Čapího hnízda. V červnu 2019 skončil plukovník Jan Ptáček ve funkci ředitele Krajského ředitelství Policie České republiky hlavního města Prahy a byl nahrazen brigádním generálem Tomášem Lerchem. Málokdo věří, že personální změny ve vedení krajského ředitelství nebyly provedeny v důsledku malé snahy ovlivnit vyšetřování Čapího hnízda. Zde je namístě konstatovat, že díky vyšetřování premiérových kauz se policejní orgány, ale dnes například i státní zastupitelství - musí bránit nařčení z podjatosti, každý jejich nový funkcionář se po svém jmenování za vlády trestně stíhaného premiéra musí bránit podezření, že mu půjde na ruku a bude zasahovat do živých kauz v jeho prospěch. Každý z nich si musí být přitom vědom, že až za chvíli Andrej Babiš skončí ve funkci - a nemusí to dlouho trvat - bude muset skládat účty.

Další citát. Snížíme byrokracii a administrativní zátěž policistů, aby se mohli soustředit na svoji základní činnost, jíž je zejména boj s kriminalitou a s ní souvisejícími doprovodnými jevy. Za celé období fungování Babišovy vlády jsem neslyšel o opatřeních, kterými by byla snížena policistům administrativní zátěž či byrokracie. Opravdu mě nic nenapadá. A nakonec i z jednání výboru pro bezpečnost naší ctěné Sněmovny spíše vyplývá, že je tomu naopak.

Další citát: Obecní policii je třeba zapojit do Integrovaného záchranného systému a činností souvisejících se zajištěním vyšší bezpečnosti občanů, a to ve spolupráci se státní policií. - Myslím, že to ani nemá smysl hlouběji rozebírat či komentovat. Naprostá nula, nic.

Další citát: Budeme i nadále podporovat právo na vlastní obranu a držení legálních zbraní. - I nadále podporovat v newspeaku této vlády asi znamená, že se slíbí hory doly, udělá se série fotografií při podpisu peticí za legální držení zbraně, ale faktickou práci opět odvede někdo jiný. Všichni se pak budeme následně divit, že jsme byli v Bruselu zase přehlasováni, protože nikdo nic nevyjednal.

Rád bych při této příležitosti vzpomněl iniciativu kolegyně Černochové, která tuto agendu od roku 2015 řeší a aktivně se zastává zákona dbalých legálních držitelů zbraní. Co ale pro ně udělal nejdříve ministr a následně předseda vlády a jeho dvě vlády? Snad pouze usilovné přípravy k implementaci hloupé tzv. zbraňové směrnice, namísto toho, aby se iniciovala nová jednání, jak po tom jako první volala právě ODS a k nimž máme dokonce usnesení Poslanecké sněmovny.

Předposlední citát: Zpřísníme podmínky pro soukromé bezpečností služby a prosadíme přijetí zákona o soukromých bezpečnostních službách, aby byly pod přísnější kontrolou státu. - Zejména z důvodu malého zájmu ministra vnitra jde zatím o prázdnou proklamaci. Zákon o soukromých bezpečnostních službách stále v Poslanecké sněmovně nemáme.

A konečně poslední citát: Podpoříme dobrovolné programy připravenosti občanů na krizové situace při ochraně obyvatelstva. - Už je mi vcelku trapné se pořád opakovat, ale ani v této oblasti se nestalo vůbec nic.

Závěrem jsem tedy nucen konstatovat: Vyhodnocení naplňování programu vlády je v oblasti vnitřní bezpečnosti poměrně zdrcující. Bylo by možné na tomto místě vzpomenout ještě celou řadu přešlapů. nesplněných slibů, nečinnosti a dalších hříchů, ale zdůrazním aspoň stále více se rozevírající nůžky mezi sociálními službami na straně jedné a na straně druhé bezpečností státu a právní ochranou. Asi není nutné zdůrazňovat, tím spíše po té diskusi, která před chvílí skončila, která oblast - a to za současné celkově nejisté bezpečnostní situace - je dlouhodobě zanedbávána a podceňována. Nejsem přesvědčen, a to i na základě prezentovaných faktů, že by vláda Andreje Babiše věnovala záležitostem nároční bezpečnosti takovou pozornost, jakou si tato problematika dnes rozhodně zasluhuje.

A v samotném závěru mi dovolte zareagovat na dopolední oslovení přímo ze strany premiéra Babiše, mimochodem tak nějak pravidelně opakované při příležitosti hlasování o důvěře vládě, a pronést několik slov na téma státní bezpečnosti.

Ano, opětně potvrzuji, že otevírání archivů československé komunistické tajné policie a jednotlivých svazků občanské veřejnosti trvalo příliš dlouho. A jde to jednoznačně na vrub prvních politických garnitur po listopadu 1989. Ale považuji za obzvláště pikantní, pokud to kritizuje osoba, jejíž agenturní svazek je od roku 2004 uložen a přístupný badatelské veřejnosti v archivu Ústavu paměti národa v Bratislavě. Ale jinak souhlasím s kritikou v tom smyslu, že pokud by se archivy Státní bezpečnosti odtajnily a otevřely dříve, tak bychom zde neseděli a neřešili ani polistopadové problémy Andreje Babiše.

A ještě jednu poznámku musím věnovat tzv. skartacím či ničení agenturně operativních materiálů příslušníky Státní bezpečnosti, kterou dopoledne zmiňoval také pan premiér. Dovolím si ho na základě dlouholetého studia pramenů opět opravit. Tato skartace desítek tisíc svazků neproběhla pod prvním nekomunistickým ministrem vnitra Richardem Sacherem, který byl jmenován do funkce Václavem Havlem v posledních dnech roku 1989, ale již v první dekádě prosince 1989 v gesci tehdejšího prvního náměstka federálního ministra vnitra Alojze Lorence. Ano, toho genpor. Lorence, posledního faktického velitele Státní bezpečnosti, který byl zodpovědný mimo jiné za řízení centrálních útvarů politické policie, včetně správy kontrarozvědky v Bratislavě, tj. XII. správy Sboru národní bezpečnosti a jejích příslušníků, kteří kromě jiné činnosti organizovali agenturně důvěrnickou síť v podnicích zahraničního obchodu, včetně PZO Petrimex.

A úplně na konec dodávám, že tato skartace, která měla zničit kompromitující důkazy o činnosti komunistické strany a jejích mocenských orgánů, nebyla úplně důsledná, o čemž svědčí dnes i tolik diskutované agenturní svazky s krycími jmény Bureš a Falmer. Agenturní svazky, abych tak řekl, které vzhledem k naší zvláštní politicko-společenské situaci ještě třicet let po pádu komunistického režimu utužují stávající vládní koalici. Moji podporu tato vláda pochopitelně nemá.

Děkuji za pozornost.