Při procházkách vesnicemi vás zarazí názvy některých ulic, např. Novoknínská, Milínská, Československých legií. Pozorný návštěvník zavítá i na hřbitov a zde ke svému úžasu čte, že ten či onen nebožtík se narodil v Doksech v Čechách, v Milíně, Buštěhradě, Chýňavě. Místní restaurace lákají na týden české kuchyně. Součástí stálého jídelního lístku je desert lívanec. Kde se to v italských Alpách vzalo?
Oblast Trenta byla až do I. světové války součástí Rakousko-Uherska. V dubnu roku 1915 vystupuje Itálie z Trojspolku (Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie) a italský král Viktor Emanuel III. vyhlašuje válku Rakousku. Součástí vojenské strategie se stal boj o horské průsmyky. Rakouská vojska zahájila ofenzivu v oblasti Trenta. Aby nevystavovala své obyvatele útrapám války, ale také z obavy, jak se zachová rakouské obyvatelstvo hovořící italsky, došlo k nebývalé evakuaci obyvatel do vnitrozemí Rakousko-uherského císařství.
Z dnes autonomní oblasti Trento bylo v průběhu května a června 1915 evakuováno kolem 75 000 lidí, většinou žen, dětí a starců. Muži narukovali do války. Z vesnic v údolí jezera Ledro se přestěhovalo 11 405 lidí do Čech. Původní představa, že jejich nedobrovolný exil potrvá tři měsíce, se protáhl na více než tři roky. Domů se vrátili až v roce 1919. Někteří již svou vlast nespatřili, 405 jich v Čechách zemřelo. Naopak 107 jich má v rodném listu jako místo narození jednu z českých obcí. Aby byl výčet úplný, je třeba poznamenat, že 103 osob se stalo nezvěstnými. Ti buď zahynuli, skončili v zajateckých táborech, nebo se jim v Čechách zalíbilo natolik, že přijali novou identitu a zůstali.
Odjezd do cizího prostředí byl organizován ze dne na den. Vystěhovalci si mohli vzít jen minimum majetku. C. K. hejtmanství upozorňovalo, že „…každý si sebou musí vzít zásobu potravin na několik dnů, příbor a deku … Každá osoba si může vzít do vlaku zavazadlo do váhy 10 – 15 kg. Pokud bude těžší, bude ho muset nechat celé na nádraží.“
Jen těžko si dnes dokážeme představit, jak se na italské „vetřelce“ dívalo domácí obyvatelstvo zužované dopady válečné bídy. Dodnes je v obcích kolem jezera Ledro vžité úsloví „Prodělat Čechy“ (Aver fatto la Boemia). Úsloví vyjadřuje schopnost překonat těžkou zkoušku vlastní odvahou. Začátek, který byl tak truchlivý, měl nakonec šťastný konec. Italové postupně získávali respekt. Češi oceňovali jejich pracovitost, skromnost a silnou katolickou víru. Italům se Češi zdáli příliš drsní, ale nakonec i oni ukázali přívětivou tvář, pohostinnost a soucit. Vzpomínky přetrvaly i dobu politického rozdělení. V roce 2008 a 2009 se sešli zástupci obcí z okolí Ledra a vybraných českých měst a vesnic a byla podepsána dohoda. Italskou stranu představoval Svazek obcí Val di Ledro a na české straně dohodu podepsali zástupci Buštěhradu, Chýňavy, Doks, Milína, Nového Knína, Příbrami, Ptice a Všen. Na českých hřbitovech byly odhaleny pamětní desky a na Svaté Hoře u Příbrami byl vztyčen památník více než 400 ledrenských obyvatel, kteří našli svůj věčný odpočinek v České republice.
Ještě jedna malá poznámka. V údolí Ledra je i památník na čtyři československé legionáře, kteří byli popravení jako zběhové rakouskou armádou. Památník zbudovaly československými úřady za předmnichovské republiky. O jeho zachování a údržbu se postarali tyrolští horští myslivci, kterým úcta ke svým spolubojovníkům byla bližší než komunistickému Československu, které se na údržbu pomníku prachsprostě vykašlalo.
