Koncentrovali se na několika místech. Řemeslníci a dělníci přicházeli především do států Illinois, Ohio, New York, New Jersey, Pensylvánie, zemědělci pak do států Nebraska, Texas, Iowa, Minnesota, Wisconsin, Jižní Dakota. Velmi záhy Češi i Slováci začali zakládat spolky, které odpovídaly myšlenkovým a profesním zájmům. Vedle konfesijních a podpůrných spolků se staly důležitými sokolské jednoty. Od roku 1875 byl v Chicagu vydáván i první český deník Svornost. I. světová válka zastihla Čechy a Slováky v Americe již organizované. Slováci na tom byli přeci jen ještě lépe než Češi. Na rozdíl od nich, měli již organizaci zastřešující většinu slovenských spolků – Slovenskou ligu založenou v Pittsburghu roku 1907.
První reakcí na válku v Evropě bylo odsouzení Rakouska za napadení slovanského národa Srbska. Již záhy se počalo s finančními sbírkami. Chicagský lékař Rudiš Jičínský vyjíždí s první finanční sbírkou do Srbska již na podzim roku 1914. Vedle pomoci Srbsku se po celých Spojených státech rozjely finanční sbírky ve prospěch rodin padlých vojáků. Zde se již poprvé objevily první nápady na osvobození slovanských národů a vytvoření samostatného státu. Spolek Osvěta americká z Omahy zahájil sbírku v srpnu 1914 pod heslem „Ať žijí Spojené státy – Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko.“ Je nutné si uvědomit, že T. G. Masaryk svůj první veřejný projev formulující vytržení Česka z Rakousko-Uherska přednesl při 500. výročí upálení Mistra Jana Husa v Ženevě 6. července 1915.
Již koncem srpna 1914 byl v New Yorku založen Česko-americký výbor pro osamostatnění a podporu národa. Krátce na to byl v Chicagu učiněn první pokus o založení střešní organizace všech českých spolků pod názvem České národní sdružení. Realizován byl až na společné schůzi významných česko-amerických spolků v Clevelandu 13. a 14. března 1915. Hlavním posláním bylo organizovat finanční sbírky ve prospěch exilových akcí Tomáše G. Masaryka. První konference Českého národního sdružení proběhla opět v Clevelandu 22. a 23. října 1915. Zde se poprvé na oficiální půdě sešly vrcholové organizace Čechů a Slováků (Slovenská liga) v USA. Poprvé bylo oficiálně deklarovaná spolupráce Čechů a Slováků na osvobození a vytvoření společného státu. Nebylo ujasněné, zda nový stát bude republikou či monarchii. Z dohody vyplývalo, že se bude jednat, v případě monarchie, o personální unii (po vzoru Velké Británie), v případě republiky, o federální stát podobný Spojeným státům americkým.
Myšlenka na spojení nového Československa s Podkarpatskou Rusí se také poprvé objevila ve Spojených státech amerických. Rusínská emigrace v USA pod vedením právníka Grigorie Žatkoviče se dohodla s T. G. Masarykem na přičlenění k Československu v podobě autonomní oblasti. Žatkovič se stal i prvním guvernérem Podkarpatské Rusi. Její autonomie se stále odkládala a Žatkovič se své funkce vzdal a odjel zpět do Spojených států.
Amerika, přestože podporovala ideově dohodové státy, zachovávala si dlouho neutralitu. Proto také snahy o vytvoření dobrovolnických sborů Čechů a Slováků v USA se nesetkaly v oficiálních kruzích s žádnou podporou. Naopak jejich aktivity v tomto směru byly zakázány. To však české a slovenské vlastence neodradilo. Část jich odešla přímo do Francie, kde se zapojili do nově budované Československé legie. Předtím někteří odcházeli i do Kanady, aby vstoupili po boku kanadsko-britských jednotek do bojů na evropské frontě. Málokdo i dnes vzpomene na českou rotu 223. pěšího praporu kanadské armády – 223. Czech Canadian Batalion – která byla odvelena v létě 1917 na západní frontu. Velitelem česko-kanadské jednotky se stal František Klepal.
Tomáš Garrigue Masaryk přijel do Spojených států amerických koncem dubna 1918. Na tři sta tisíc lidí jej vítalo v Chicagu 5. května 1918. Stejně velkolepého přivítání se mu dostalo i v New Yorku. Setkávání s americkými politiky a s českou a slovenskou krajanskou reprezentací vedlo k významným dohodám, které vyústily 18. října 1918 ve zveřejnění tzv. Washingtonské deklarace, která prohlásila samostatný Česko-slovenský stát.
Závěrem nutno poznamenat, že i za II. světové války hrál český a slovenský exil v USA velmi důležitou roli pro naše osvobození. Stejně tak se stalo i po roce 1948. I v současné době vděčíme Čechům v Americe za mnohé. Vzpomeňme alespoň jejich aktivity ve prospěch vstupu ČR do Severoatlantické aliance. Nebyly zanedbatelné.
