Tzv. dobrovolné přerozdělování trvá již déle než rok. Ta první čísla byla z června loňského roku, když se jednalo o přerozdělení více než 120 tisíc lidí. Můžu vám říct, že po roce jsou přerozděleny stovky, protože to nefunguje, je toto přerozdělování nerealizovatelné.
My jsme už od roku 2007 upozorňovali na to, že tzv. dublinský systém, který tady pan ministr také vysvětlil, některé státy neplní. A to se jednalo o přistěhovalce v počtu stovek, maximálně řádově tisíců. Nejvíc to bylo patrné již v roce 2011. My se tedy domníváme, že přesto, že tento dublinský systém fungoval, fungoval dobře, nebyl plněn, nikdo se neptal, kromě našeho Senátu, proč není tento dublinský systém plněn, tak se přichází s návrhem tento dublinský systém úplně změnit.
Tento materiál, který máte předložený, je jakousi snahou o materiální, nebo chcete-li sociálně inženýrské, řešení migrační krize, bez ohledu dokonce na migranty a bez ohledu na přijímající země.
Proto také Senát dodržuje nebo udržuje kontinuitu svého názoru, jak jsem již začal tím rokem 2007, až do současné doby. Opět trvám na tom, protože zde, v tomto materiálu, existuje určitý skrytý způsob povinného přerozdělování, proto jsme přijali nebo navrhujeme přijmout odůvodněné stanovisko, podobně odůvodněné stanovisko přijalo Slovensko a Maďarsko. Pokud je mi známo i z jednání ministrů vnitra, tak se chystají i některé další státy.
Já nebudu to usnesení celé číst, protože je poměrně rozsáhlé. Vypíchnu jen ty důležité body, které se týkají hlavně odůvodněného stanoviska.
Senát zastává názor, že zřízení korekčního přerozdělovacího mechanismu nemá skutečný přínos oproti stávajícím možnostem jednání členských států a nevede k dosažení vytyčených cílů, a proto není naplněn požadavek, že Unie smí jednat pouze tehdy, když cílů zamýšlené činnosti nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy a spíš jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, a to z následujících důvodů.
Evropská unie má již k dispozici nástroje, které umožňují čelit nepřiměřenému tlaku na některý členský stát, zejména čl. 77, odst. 3, podle kterého ocitne-li se některý členský stát v nouzi v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada přijmout dočasná opatření ve prospěch takového státu; a čl. 78, odst. 2, písm. c) umožňující Unii zavést společný režim dočasné ochrany vysídlených osob v případě hromadného přílivu.
Za další, výše uvedené nástroje umožňují flexibilní reakci na krizové situace, Komise však dosud využila pouze návrhy relokace žadatelů o mezinárodní ochranu, povinné pro členské státy a dotčené osoby. Naopak navrhovaný automatický korekční přidělovací mechanismus neumožňuje zohlednit okamžitou situaci a infrastrukturální kapacity jednotlivých států.
Návrh vzhledem ke svým parametrům nesměřuje k řešení situace nepřiměřeného tlaku, nýbrž k trvalému přerozdělování žadatelů o mezinárodní ochranu mezi členskými státy, bez jasných kritérií pro určení členského státu, kam má být žadatel relokován, a bez zohlednění vůle žadatelů.
Zatřetí, Senát je nadále přesvědčen, že v souladu se zásadou subsidiarity musí být relokace žadatelů o mezinárodní ochranu věcí politického rozhodnutí každého členského státu, neboť právě členský stát ponese odpovědnost za další pobyty těchto osob na svém území, jak z hlediska poskytnutí zdravotní a jiné pomoci a jiného společenského, hospodářského a kulturního začlenění, tak i z hlediska zachování veřejné bezpečnosti.
Orgány členského státu pak také musí nést politickou odpovědnost za případné selhání v tomto úkolu. Občané členského státu musí mít možnost dosáhnout změny státní politiky, což bude v případě přijetí automatického relokačního mechanismu na unijní úrovni vyloučeno.
Zastáváme názor, že nedobrovolně přemístěné osoby nebudou mít motivaci integrovat se do společnosti ve státě, kam byly přemístěny, a budou usilovat o přesun do těch členských států, kam by přirozeně směřovaly, v čemž jim nelze dlouhodobě bránit. Tím značně vzrůstají bezpečnostní rizika, která budou s jejich pobytem spojena. Zde ještě moje poznámka, dojde k radikalizaci, k silné radikalizaci společnosti, což považuji osobně také za velmi nebezpečné.
