Aktuálně je Vodičkův spolek pronásledován Ministerstvem obrany – ten totiž zrušil možnost spolku užívat státní (armádní) nemovitosti. Co pronásledován – doslova je prý persekvován.
Vodičkův spolek tvrdí, že Ministerstvo obrany vypovězením „memoranda o spolupráci“ prý „vykázala dvě desítky spolků od ministerského prahu“; tím patrně myslí oblastní organizace, kterým ministerstvo už neumožňuje užívat prostory ministerstva ke schůzování (přitom se jedná pouze o organizace v Opavě, Českých Budějovicích a Jihlavě). Ale hlavně: Vodičkův spolek nemá dvě desítky funkčních organizací, většina na papíře uváděných organizací je prázdných; v lepším případě mají jednoho dva členy, žádnou činnost nevykonávají, maximálně se čas od času zúčastní pietních akcí a dělají křoví na zasedání ústředního výboru.
Politické schéma – že Vodičkovu spolku ubližuje pravice – není pravdivé. Vodičkovu spolku ubližuje především jeho vedení.
Chováním vedení spolku jsou sociální mimikry, snaží se občanům ukazovat vlídnou tvář, předvádí své ublíženectví; to je strategie stručně charakterizovaná ve starém českém filmu Cesta do hlubin študákovi duše, kde student na otázku co jsou mimikry, odpovídá, že se ztratí. Vodičkův spolek chce, aby se z veřejného povědomí ztratil jeho negativní obraz. Proto se tváří demokraticky – opak je však pravdou.
Skutečnou tváří zobrazující podstatu vedení ČSBS je jeho mluvčí Ioannis Sideropulos. Ten už se demokraticky ani netváří. Není mluvčím, který by veřejnosti představoval a zprostředkoval činnost spolku; je faktickým reprezentantem jeho vedení. Představuje jeho intelektuální úroveň. Skutečná tvář Vodičkova spolku se zračí v jeho veřejných vystoupeních; prezentuje se vulgaritou, arogancí, drzostí; v jeho případě platí, že když nejsou argumenty, nastupuje sprostota. Ublíženecký postoj, předkládaný veřejnosti vedením spolku, se ve vyjádřeních I. Sideropulose mění ve sprostou aroganci; zejména tím Vodičkův spolek ztrácí zbytky společenské vážnosti. Smyslem je opovrhování spoluobčany, výsledkem neototalitní myšlení − kdo má jiný názor je idiot, v lepším případě hlupák a proto je možné a hlavně nutné ho vulgárně urážet, zesměšňovat. A tak I. Sideropulos o diskutujícím, věcně polemizujícím píše, že byl „udeřen do hlavy“, anebo že „smolí pamflety ve formátu polopravd a demagogií Josepha Goebbelse a fantaskního permanentního boje proti větrným mlýnům v duchu Miguela de Cervantese“, názorový oponent je „hyena“, či za „Yetti“ − to jsou jeho originální myšlenky (seriózní sdělovací prostředky takový obsah blokují, neseriózní je publikují; k tomu se propůjčují weby „Naše pravda“ a „iportal24.cz“). Nelze se pak divit, že tento spolek je všeobecně odmítán, odpor společnosti proti takovému jednání je pak pochopitelný a nemá nic společného s pravicí či s levicí, nýbrž je obyčejným odporem proti hulvátství.
A to se prý ministerstvo dopustilo dokonce individuální persekuce osobně pana Jaroslava Vodičky: Zakázalo mu totiž na veřejnosti nosit vojenskou uniformu. Nevím, nevím, jestli to Vodička přežije…