Při brouzdání v archivních materiálech jsem na jednu takovou zaručeně poplašnou zprávu narazil. Vznikla v březnu 1938, byla ve sdělovacích prostředcích publikována – a tak tehdejší cenzoři důrazně zasáhli. Vrchní státní zastupitelství v Praze vydalo dne 18. března 1938 podřízeným státním zastupitelstvím cenzurní pokyn, ve kterém stálo:
»... zpráva vzbuzující pochybnosti v tom, že by spojenci ČSR: Rusko, Francie, státy Malé Dohody nepřispěli v případě nutnosti na pomoc Československé republice a také líčení jich poměrů vnitřních v tom smyslu, že nebudou s to dostáti těmto závazkům, jako poplašné buďtež potlačeny. Ze stejného hlediska buďtež posuzovány zprávy o stanovisku Anglie a Spojených států severoamerických.«
No zkrátka poplašná zpráva jak vyšitá.
Vždyť teprve až v dubnu (24.) toho roku Konrad Henlein na sjezdu Sudetoněmecké strany vyhlásil Karlovarský program, teprve až v červnu v Bratislavě vznikla polovojenská organizace Hlinkova garda, teprve až v září (12.) stejného roku vypuklo sudetoněmecké povstání, teprve až v září (17.) toho roku vznikl Sudetoněmecký sbor dobrovolníků (Sudetoněmecký Freikorps; Sudetendeutsches Freikorps, SdFK, čili Ordneři podle Ordnergruppe), teprve až v září (13.) toho roku sudetoněmečtí ordneři vraždili v Habartově, až v září (21.) vraždili v celnici v Habarticích, teprve až v září (21. až 24.) toho roku útočili na oddíly Stráže obrany státu (SOS) a československé armády ve Šluknovském výběžku.
A teprve až po tom všem, teprve až 30. září stále stejného roku, tedy až po dlouhých více než šesti měsících od šíření uvedené poplašné zprávy, naši tehdejší spojenci, Velká Británie a Francie, podepsali s Adolfem Hitlerem a Benito Mussolinim Mnichovskou dohodu.
Tím se původně poplašná zpráva stala pravdivou. Ovšem teprve až tehdy, kdy naši spojenci nedostáli svým spojeneckým závazkům k nám − diplomatickou řečí svým spojeneckým závazkům k ČSR tyto státy nedostály; řečí běžnou – dopustily se zrady.
Půl roku před tím to přece byla jen poplašná zpráva podléhající cenzuře. Inkubační doba této poplašné zprávy byla více než šest měsíců. Inkubační doba je období mezi vstupem poplašné zprávy do veřejného informačního prostoru − a do politiky, popř. i do jednání orgánů státní moci – a ověřením zprávy s opačným významem čili jako zprávy pravdivé. Z lidských nemocí má nejdelší inkubační dobu, až dvacet i více let, lepra. Buďtež tedy poplašné zprávy, jež se po inkubační době jako pravdivé prokáží, nazývány informační leprou.
I v současnosti máme poplašných zpráv přehršel – laskavý čtenář si jich laskavě doplní určitě hodně.
