V úvodu svého vystoupení T. Podivínský prohlásil (viz): Vážený pane premiére Södere, vážený pane Posselte, vážené dámy a pánové, krajané, milí sousedé a přátelé. Děkuji za letošní pozvání na vaše setkání, které jsem opětovně rád přijal. Oficiální překlad vystoupení T. Podivínského na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR je úmyslně chybný; hned za začátku totiž sudetského vůdce Posselta oslovil „Mein lieber Freund Berndt“ („Můj milý příteli Berndte“).
Jsou potomci bývalých českých občanů, kteří zradili tehdejší Československo, jehož byli občany, našimi krajany. Mohou být potomci vlastizrádců, kteří jako nacisté pomáhali rozvrátit ČSR, účastnili se vražd a násilí proti občanům Čechům, našimi krajany?
Nejsou to krajané. Jako krajany označujeme obyvatele českého (nebo slovenského) původu usedlé dočasně nebo i trvale v zahraničí. Jde o české etnikum v zahraničí, vzniklé vystěhováním, emigrací. Známe tak naše krajany v USA, Švýcarsku, na Ukrajině… Předci sudetů byli z ČSR po II. světové válce z naší země vypuzeni za své trestné činy, za vlastizradu; byli na základě rozhodnutí vítězných mocností z Československa odsunuti. Odsunem byli ušetřeni soudů, věznění, a mnozí z nich, kteří se dopustili vražd, i odsouzení absolutnímu.
Potomci bývalých občanů ČSR německé národnosti nejsou naši krajané; jsou to potomci vypuzených, většinou aktivních, nacistů.
V úvodu se T. Podivínský tedy přiznává k intenzivním stykům se sudetským sdružením: Děkuji za letošní pozvání na vaše setkání, které jsem opětovně rád přijal.
Vytvořila hluboké příkopy mezi námi a sudety teprve až válka?
Ve svém vystoupení T. Podivínský mj. prohlásil: Budiž mi, s pohledem do společné mírové a kooperativní, přátelské sousedské budoucnosti, dovoleno krátké připomenutí těžké cesty, kterou jsme částečně společně a částečně odděleně ušli. Nelze jinak než začít s nejbolestivější zkušeností dějin, druhou světovou válkou, která způsobila také dlouhotrvající následek v rozštěpení a rozdělení mezi lidmi a národy, v rozdělení Evropy a světa. Na dlouhá desetiletí vytvořila tato válka mezi námi hluboké příkopy, které byly dále prohlubovány také systematicky podporovaným a často masově organizovaným nepřátelstvím mezi lidmi a zeměmi.
Základem lži je vždy zamlčování příčin, v tomto případě příčin „rozštěpení a rozdělení“, které T. Podivínský zmiňuje. Nelze začít druhou světovou válkou; ta byla následkem. T. Podivínský předkládá úmyslně chybný popis minulosti. Dlouhotrvající rozštěpení a rozdělení mezi lidmi a národy, rozdělení Evropy a světa nezpůsobila až druhá světová válka; ta byla důsledkem. T. Podivínský zamlčuje příčiny a zaměňuje následky a příčiny. Přesně tak, jak to dělají sudeti; ti také mají historickou paměť až od května 1945, začínají následným odsunem svých předků. Pro dobu před květnem 1945 trpí amnézii.
Příčinou, tím, čím se musí při hodnocení vztahu sudetů a nás začít, je vlastizrada jejich předků, jejich nacismus, jejich účast na rozvrácení Československa a jeho okupaci. Odsunem byli ušetřeni soudů, věznění, a mnozí z nich, kteří se dopustili vražd, i odsouzení absolutnímu.
Hledět do společné mírové a kooperativní, přátelské sousedské budoucnosti spolu se sudety můžeme jen tehdy, jestliže tato sdružení následníků, potomků nacistů − ano, většina jejich předků nacismus volila a jako svou životní orientaci zvolila − tedy jestliže členové těchto spolků projdou seriózní reflexí, jejímž výsledkem bude omluva za nacistické řádění v našich zemích, kterého se jejich předci dopustili; tedy jestliže projdou hodnotovou katarzí. Evidentně se k něčemu takovému však nechystají.
Vystoupení T. Podivínského na Sudetoněmeckém sněmu v Řezně 9. 6. 2019 bylo příspěvkem do stoky, v níž sedimentuje politický odpad neonaci pohrobků, byl projevem subordinace současné zahraniční politiky ČR vůči sudetům, jejich lžím. Český velvyslanec podporuje lži sudetů.
Můžeme na vlastizradu sudetů zapomenout? V tom spočívá reálně pozitivní myšlení?
Ve svém vystoupení T. Podivínský mj. prohlásil: Teprve po sametové revoluci – pádu Berlínské zdi, před 30 lety – vznikla historicky vůbec první možnost, začít s procesem překonávání těchto následků jak horké tak později i studené války, který byl s jistotou na obou stranách náročný a mnohdy též osobně značně bolestivý.
Sjezdy sudetů se k nám přibližují – nejen místem konání; přibližují se zejména politicky. Příští jejich sjezd Bernd Posselt plánuje u nás; jeho vzkaz je jasný: Tady (v České republice) jsme doma my (sudeti), my (sudeti) si pozveme na náš příští sjezd (na koberec) vládu ČR. Politicky je takové přibližování možné existencí jejich páté kolony v ČR. Pátá kolona byla výrazně formována zejm. od druhé poloviny 70. let minulého století, tuzemskou ideologickou platformu získala tzv. chartou 77; ta byla finančně podporována ze zahraničí, hutně též sudeťáckými organizacemi. Podporu měla také informační, propagandistickou – zahraniční sdělovací prostředky o její činnosti informovaly hypertrofovaně. Po roce 1989 kulisák, dramatik druhé kategorie a tehdy prezident ČR Václav Havel jel sudetům hlásit, že svůj úkol splnil: Za finanční a propagandistickou podporu od sudetoněmeckých landsmanšaftů, které mají svůj původ v nacismu, se jel do Německa za odsun jejich nacistických předků omluvit – omluvit za to, že čeští občané německé národnosti, kteří se ve 30. letech minulého století dopustili vlastizrady a kolaborovali s nacismem, vraždili naše občany. Z Československa byly po druhé světové válce odsunuty asi tři miliony Němců. Podle česko-německé komise historiků přitom přišlo o život 15 000 až 30 000 Němců. Během předešlé více než šestileté nacistické nadvlády zahynulo kolem 320 000 až 350 000 obyvatel tehdejšího Československa.
A vůbec není pravda, že první možnost historicky pravdivého vztahu sudetů k naší zemi byla vytvořena až po roce 1989 − sudeti mohli svou vinu přiznat a omluvit se kdykoli do roku 1989; neudělali to. Potomci nacistů nám totiž nikdy neodpustí, že jejich předci museli − nešťastní chudáci, kteří jen poslouchali rozkazy svého milovaného Adolfa Hitlera − vyvraždit a vypálit naše obce Lidice, Ležáky…
Dále cituji T. Podivínského: Tak mohly být vystavěny mosty přes hluboká údolí nedůvěry, následovala stále častější setkání komunálních a regionálních politiků, obchodníků, lidí z kulturní sféry a mnoha, mnoha obyčejných lidí. Následovalo otevření Sudetoněmecké kanceláře a zastoupení Svobodného státu Bavorsko v Praze, a především jsme si byli krok za krokem stále blíž, naše společné sousedství a narůstající přátelství začala být principiálně formována a nesena lidmi, což považuji, vážení přátelé, za zcela nejdůležitější! … Dnes je však zapotřebí odvahy, angažovanosti a mnoho síly, také reálně pozitivní myšlení, žádné jednostranné ohlížení se do minulosti…
Jedním z manipulačních požadavků sudetů je dívat se jen dopředu, žádné jednostranné ohlížení se do minulosti. Vždyť ale sudeti se do podstatné minulosti nedívají; především pohled sudetů do minulosti je jednostranný. Začíná až odsunem jejich předků po II. světové válce. V tvrzení T. Podivínského se zračí sudetské úsilí o to, aby náš národ cítil jakousi ostudu či hanbu za to, že nacistické pochopy z ČR odsunul. A označuje to za reálně pozitivní myšlení.
Na závěr opět T. Podivínský: V tomto do budoucna orientovaném smyslu ještě jednou děkuji za pozvání a možnost sdělit vám toto první oficiální dobré poselství českého velvyslance, jsem skálopevného přesvědčení, že je před námi dobrá budoucnost, na kterou se těším. Děkuji.
V čem by měla spočívat ona oficialita, o níž T. Podivínský mluvil? V tom, že na sjezdu sudetů vyslovit své názory? Ty ať si vetkne za svůj klobouk. Nebo prezentoval politickou linii České strany sociálně demokratické? Vždyť soc. dem. neustále zdůrazňuje, že je ve vládě A. Babiše (hnutí ANO 2011) jen proto, aby mohla uskutečňovat svůj politický program! Ale já jsem v žádných oficiálních dokumentech ČSSD nenašel ani zmínku o tom, že sociální demokracie chce a bude podporovat lži sudetů. Do žádných voleb sociální demokracie nešla s takovým záměrem, názorem, s takovými hesly. Ani v programovém prohlášení této vlády nic takového není (viz). Mám tomu, jako občan, rozumět tak, že sociální demokracie, prostřednictvím ministra zahraničních věcí T. Podivínského, dělá vlastní zahraniční politiku? Politiku nepřátelskou naší zemi, jejím občanům. Ano, dělá ji, a nepřátelská je. Jak je to možné? A jak to, že partnerem České republiky na oficiální úrovni je zahraniční sdružení občanů? Znáte takový příklad z jiného státu? Sdružení občanů nemůže být partnerem jiného státu; pokud ovšem takový stát ze sebe nedělá politickou onuci toho sdružení.
