Ing. Andrej Babiš,
předseda vlády ČR
nábřeží Edvarda Beneše 4
118 01 Praha 1 - Malá Strana
V Praze dne 7. února 2020
Věc: Aby ze lži se nestala „pravda“ a z pravdy „lež“, odpovídejme na každou lež pravdou!
Vážený pane předsedo vlády,
jsme velmi rádi, že držíte, nebo se snažíte držet, slovo, které jste nám kdysi dal. „Ujišťuji Vás“, napsal jste hned na počátku svého dopisu, „že naše vláda rozhodně nehodlá vést se Sudetoněmeckým krajanským sdružením žádná jednání.“ (dopis ze dne 29. ledna 2018, Čj.: 2069/2018-POU). Rádi konstatujeme, že k takovým jednáním, na rozdíl od sobotkovské vlády, skutečně nedošlo.
Minule jsme si Vás také dovolili upozornit na jednání, která podle nás byla, alespoň některá z nich, protičeskými útoky, a to nejen ze strany tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), ale dokonce i od některých německých politiků, zejména pak od pana Horsta Seehofera, tehdy ještě předsedy bavorské zemské vlády, který nás obvinil ze zločinů proti lidskosti. Na sjezdech SL se dokonce o nás mluvilo jako o genocidních zločincích. V této souvislosti jsem napsali: „ Prosíme Vás o laskavost. Nechte prošetřit námi uvedené skutečnosti, rádi je upřesníme a doplníme, projevíte-li zájem. Není možné, aby ti, kdož na nás tak útočili, a to dokonce s přímou či nepřímou podporou některých „našich“ politiků, mohli bez jakýchkoliv důsledků vést lživé protičeské útoky a dokonce se vydávat za naše přátele.“
Na uvedené problémy jste obecně odpověděl: „Opíráme se o Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z roku 1997, ve které jsme se společně shodli, že nebudeme zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.“ Takže jste přeložil list zřejmě v dobré víře, v očekávání, že v budoucnosti takové problémy již nenastanou.
Bohužel Vás musíme
zklamat. Některé události současné i
nedávno minulé nás nutí, abychom se opět obrátili na Vás s prosbou o
vysvětlení některých skutečností a případně i na zjednání nápravy ve věcech,
které si toho vyžadují. Budeme struční.
Dekrety prezidenta republiky se staly znovu objektem opakovaného útoku např. ze
strany pana H. Seehofera, současného spolkového ministra vnitra. Seehofer v
Berlíně 25.8. 2018 na konferenci „Svazu
vyhnanců“ označil ve své řeči Benešovy dekrety za „protiprávní,
které nepatří do společného evropského právního bohatství“ a
„jako takové budou
zrušeny“! Termíny „evropské
právní bohatství“ a „Acquis
communautaire“ jsou totožné! „Recht und Freiheit, Dekrete
des Unrechts, die verschwinden müssen – und ich stimme Dir voll zu,
insbesondere die Beneš-Dekrete.“ Toto jsou slova německého spolkového
ministra vnitra! a zde je jejich celý záznam na
oficiálních www stránkách německého ministerstva vnitra!
Svého představeného
následoval Stephan
Mayer (CSU, státní tajemník německého ministerstva
vnitra ). Prohlásil: „Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor,
že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety,“
prohlásil dnes (Sjezd „sudeťáků“ v Augsburgu) za silného potlesku stovek
přítomných. Vyjádřil také přesvědčení, že dekrety, na jejichž základě byli
sudetští Němci v Československu po druhé světové válce zbaveni občanství i
majetku, odporují mezinárodnímu právu.“ (http://www.obcansky-tydenik.cz/zrada-naroda-nachystana-benesovy-dekrety-budou-v-roce-zruseny/ Je snad zbytečné
v této souvislosti připomínat, že EU v době před našim vstupem si nechala udělat právní rozbory u známých
odborníků, kteří souhlasně potvrdili, že dekrety prezidenta republiky nejsou
překážkou pro naše členství v EU. Na sjezdu SL
v Regensburgu došlo opětně do zasahování do našich vnitřních záležitostí.
V jednou ze svých projevů v Řeznu řekl B. Posselt následujíci: “Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným
středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která
byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto
společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem
silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i
pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek…“ (Pro České národní
listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019).
Co mohou jeho slova znamenat z hlediska ČR?
Uvedený text chápeme nejen jako nepřípustné hrubé vměšování do našich vnitřních
záležitostí, jako úkolování české politiky subjektem, který nemá ani minimum
mezinárodněprávní subjektivity, ale zřejmě také jde o výzvu k územním
změnám, které by vedly ke změně naší státnosti v zemskost. Země česká by se
stala součástí nějakého společenství, které
by mělo být byt vytvořeno na území bývalé dunajské monarchie a jižního Německa. Ale i další citát pana
B. Posselta je nesmírně zajímavý.Jeho slova též padla z řezenské sjezdové
tribuny. „Milí krajané, to ukazuje, že my jako sudetští Němci jsme se také
stali faktorem v sousedských vztazích. Proto chci vyjádřit přání pro naše
vztahy. Jsme Starorakušané. Jsme jedním ze dvou národů v českých zemích. Jsme
čtvrtým kmenem Bavorska, přestože v něm buď žijeme nebo nežijeme…“. (Pro
České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva,
Brno, 10.7.2019). Nikde
v našich ústavních normách nenajdeme zakotvení tzv. sudetských Němců jako
jednoho ze dvou národů v českých zemích. Dokonce sudeti nejsou ani
Starorakušany. Termín Starorakušan vymezují mezinárodní smlouvy, které ČSSR
uzavřela v 60. a 70. letech minulého století s Rakouskem. Toto
vymezení vylučuje zcela jednoznačně, aby „sudetští Němci“ byli Starorakušany. Uvedené
je jen zlomkem toho, čemu by se měli věnovat naši diplomaté, kteří na sjezdech
SL bývají. Jejich informace by mělo mít MZV ČR a to by již dávno mělo
informovat vládu ČR, k jakým útokům na ČR na sjezdech SL dochází. Jsme
přesvědčeni, že na uvedené by měla důrazně reagovat i vláda, aby k dalším atakům bylo
zabráněno. Pokud příslušné ústavní orgány budou mlčet, útoky budou pokračovat a
sílit. Vážený pane
předsedo vlády, jsme přesvědčeni, že tentokrát se již nemůžete pouze
odvolat na Česko-německou deklaraci
(ČND). Když jste tak poprvé učinil, pochopili jsme to. Dnes je situace zásadně
jiná. Z německé strany, nejen však pouze od SL, ale také od některých
německých politiků, zaznívají naprosto nepřijatelná s pravdou rozporná,
slušně řečeno, prohlášení, která mají protičeský charakter. Není přece možné,
abychom se stále odvolávali na ČND a mlčeli, zatímco německá strana deklaraci
soustavně porušuje. Na tuto skutečnost
je zapotřebí nejen jednou za rok či dva důrazně reagovat, ale soustavně, vždy
tehdy, když k jejímu porušení dojde. Pokud by k tomu nedošlo, pak ČND, jak
jsme přesvědčeni, není tím nástrojem, který může zajistit vyrovnané
česko-německé vztahy. Tyto vztahy naštěstí
také upravují poválečné mezinárodní smlouvy a mezinárodní právo. Tyto nám
poskytují potřebné právní instrumenty, které bychom měli bez dalšího užívat. K přepisování naší historie Dochází k němu, poněvadž celá léta jsme
nedbali o dějinnou pravdu. Kolem nás jdoucí roky hromadily jednu lež za druhou,
aniž bychom jim kladli náležitý odpor. Když odcházel T.G. Masaryk v roce 1915 za
hranice, aby zvedl prapor odboje proti Rakousku-Uhersku, již věděl o tom, že po
vítězné válce pro Centrální mocnosti má dojít ke germanizaci českého národa.
V roce 1938 světlo světa spatřil Karlovarský program SdP a tzv. Memorandum Hergel. Toto zcela jasně je
dokladem násilného řešení německo-českých problémů. „Herglovy“ téze mluví jasnou řečí: a) Česko-německé
řešení nezasahuje jen otázku či anexi pohraničí, ale jde o celý „sudetoněmecký
prostor“, neboť „Čech je ze svého dnešního sídelního prostoru neustálým a
těžkým nebezpečím a ohrožením veškerého němectví“ … Kromě toho potřebuje
německý národ životní prostor a proto se „nesmí vzdát ani metru tohoto prostoru
ze všeho nejméně v srdci Německa…“ Přitom: „Žádné zaslepení: /je to/ boj na
život a na smrt… V konečném důsledku nejde o nic jiného, než kdo zůstane,
Čech či Němec.“ b) Proto z titulu práva
vyšší hodnoty německého národa… musí být pokračováno v tom, co naši otcové
započali a předčasně přerušili...“Vlastně nejnaléhavějším úkolem německého
národa je… aby byla z Čech, Moravy a Slezska německá země.“ c) Tuto zemi „si
přejeme jako německou půdu, proto i konec existence české národnosti na této
půdě. … germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud
fyzicky zmizí,… k čemuž může dojít ve dvou základních formách: buď vyhubením či
vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!)“ (Z článku „Memorandum Hergel“ a formování strategických sudetoněmeckých
(a německých) cílů v české otázce, autor PhDr. Václav Kural, CSc.) 28. 8. 1940 následoval „Pamětní spis Neuratha a Franka o germanizaci,
vystěhování a likvidaci českého národa“, projev R. Hendricha, v němž
jednoznačně řekl, že Čech v česko-moravském prostoru, který je celý určen
k osídlení Němci, nemá co dělat. Po druhé světové válce jsme v souladu s rozhodnutím vítězných
spojenců v Postupimi přesídlili německé obyvatelstvo z Československa
do Německa. Když vznikl tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL), který přijal
stanovy i svůj 20 bodový program z roku 1961, nebraly jsme jím vytýčené
nároky na původní vlast a další, dostatečně vážně. Téměř na každém sjezdu
docházelo k protičeským útokům, byli jsme obviňování nejen
z válečných zločinů, ale i ze zločinů proti lidskosti a dokonce i
z genocidy. Na těchto sjezdech po roce 1989 byli zpravidla i naši
diplomaté. SL byl a je podporován některými německými politiky. Na jejich útoky neodpovídáme. Tak postupně jsme dopustili, že ze lží se
stávala „pravda“. A v současnosti naši politiku dokonce již úkoluje i B.
Posselt, např. ve svém projevu, který přednesl minulý rok v Řeznu. Opět tento vykřikoval do světa, že „sudetští
Němci“ jsou druhým národem v českých zemích. Ale oficiální zástupci
ČR nejenže neuváděli lži na pravou míru, ale dokonce někteří naši politici
přebírali „sudetoněmeckou“ terminologii a i některé programové cíle SL. Evropou
i světem zněla pouze německá, převážně tzv. sudetoněmecká dějinná verze,
nikoliv pravda. My jsme - doma i ve světě - k tomu převážně jen mlčeli a
mlčíme dosud. Tak jsme se dostali do situace, kdy dědici těch, kteří náš národ
chtěli fyzicky likvidovat, z nás dělají spoluviníky některých zločinů
svých dědů či otců. Snad v tomto dalším historickém zlomu bychom se
tentokrát měli ozvat a promluvit pravdu o všech dějinných skutečnostech, které
nás provázely od 30. let minulého století. Pokud to neuděláme nyní, zítra to
bude ještě těžší, pokud to bude vůbec ještě možné. Na německé ambasádě v Praze a současně v kinosálu českého
velvyslanectví v Berlíně byla představena německy psaná kniha „Mezi Prahou a Mikulovem
(Zwischen Prag und Nicolsburg)“. Knihu vydala německá nezisková organizace Adalbert Stifter Verein,
která
se zabývá vydáváním knih, nabízející německý pohled na české dějiny (Z článku
„Češi a holocaust“, https://www.arfa.cz/cesi-zacali-holokaust). Češi se údajně zásadním způsobem podíleli na holokaustu,
zakládali židovská ghetta dobrovolně, bez příkazu německých okupantů, uvádí
autoři díla. Knihu
jsme nečetli, nebudeme dělat závěry. Je třeba si počkat na její vydání
v češtině a její recenze, zpracované českými vědci. K jednomu však
nemělo dojít. Aby prezentace předmětné knihy proběhla i na našem velvyslanectví
v Berlíně. Tím ji dopředu dáváme určitý punc důvěryhodnosti. Kdo o tom rozhodl?
Pokud to byl pan ministr zahraničních věcí T. Petříček, měl by vysvětlit své rozhodnutí. Domníváme se, že MZV ČR by
mělo činit kroky, které by více odrážely naše státní a národní zájmy. Pokud to
nedokáže, pak by vláda ČR jeho kroky
měla náležitě korigovat, a o to prosíme. Již nejednou nás naši diplomaté
v terénu i naše MZV nehezky
překvapili. Z této
aféry by mělo si vzít ponaučení i ministerství školství a vysoké školy. Pokud
budou produkovat i v budoucnosti podobné vědecké pracovníky, pak naše
problémy dále porostou a historická pravda bude ohýbána směrem, o kterém třeba
dosud ani netušíme. Závěrem Vážený pane předsedo vlády, velmi Vás prosíme o prošetření námi
uvedených skutečností a o případnou jejich nápravu. Velmi Vám děkujeme za vše,
co učiníte. Přejeme Vám hodně zdaru při obhajobě našich státních i národních
zájmů. A na samý závěr našeho otevřeného dopisu si dovolíme znovu připomenout slova, kterými jsme tento
dopis začínali. Odpovídejme,
a to všichni od občana republiky až po její ústavní činitele, na každou lež
pravdou, aby ze lži se nestala „pravda“ a z pravdy „lež“. Jen tato cesta
nás může vést dále do lepší budoucnosti. PhDr. Vladimíra Vítová,
Ph.D., Aliance národních sil, Legerova 22, Praha 2 JUDr. Ogňan Tuleškov,
v.r., České národní listy Ivana Nevludová, v.r.,
Jednotní – alternativa pro patrioty Ing. Ivan Kratochvíl,
v.r., Českoslovenští vojáci v záloze za mír Ing. Alena Vitásková,V.R.,
Institut Aleny Vitáskové, signatářka Manifestu IAV Jiří Bureš, v.r.,
Asociace Vojáci proti válce Miroslav Starý, v.r.,
Severočeská pravda JUDr. Karel Hais, v.r.,
České mírové fórum Ing. Karel Janko, v.r.,
Česká strana národně socialistická RNDr. Radoslav Štědroň,
v.r., Strana státu přímé demokracie – strana práce JUDr. Jaroslav Král,
v.r., Národní socialisté Ing. Peter Harvánek,
v.r., Změna pro lidi PhDr. Josef Skála,
CSc., v.r., KSČM, vydavatel internetové revue. Dodatky: Dopis
adresový premiérovi dne 16. 1. 2018 je ZDE: Odpověď
premiéra ze dne 29. 1. 2018 je ZDE:
